Prázdniny s baletem a hřbitovy

Třebíč - Město se dočkalo opravdu povedené výstavy. Petr Našic, který se, jak sám říká, dnes živí tím, že fotí politiky na Praze 1, představil fotografie z divadelních prken i soukromého života přední světové primabaleríny Darii Klimentové. A výtvarník, hudebník a příležitostný herec Marek Brodský přivezl řadu svých obrazů, jejichž společnými motivy jsou hřbitovy, kočky a kočky na hřbitovech.

Jsme jen kamarádi

Hned po hudební vložce, o kterou se postaral třebíčský písničkář Pavel Pokorný, se odhodlaně pouštím do diskuse s oběma umělci. Proč zrovna balet a krchovy? Není to trochu zvláštní spojení? „Je to strašně jednoduché. Jsme s Petrem kamarádi a nikdy jsme příliš nepřemýšleli o tom, jestli to k sobě patří, nebo ne. Někdy vystavujeme každý v jiné místnosti, a tady jsou to jakoby dvě výstavy dohromady,“ chápe se slova Marek Brodský a rozhlíží se přitom po otevřeném prostoru galerie. „Dá se to říct i tak, že já nemám tolik fotek a Marek nemá tolik obrazů, aby se to tady zaplnilo, jinak v tom nehledejte žádný vyšší smysl,“ dodává s patřičnou ironií v hlase Petr Našic.

Vzhledem k tématům Brodského obrazů se ho ptám na třebíčský židovský hřbitov. „Jasně, znám ho. Ale jestli mě nějak konkrétně inspiroval, to nemůžu říct. Já si hřbitovů prostě jen tak užívám, když po nich courám. A je to jedno, jestli je to židovský v Třebíči nebo Pére la Chaise v Paříži. Pros-tě je to uklidňující.“ A jsou veselé hřbitovy výrobní značka Marka Brodského? „Já ani nevím, jak se mi tam ty krchovy vloudily. Já to nevím, ale už je tam deset let mám.“ Slušně jsme poděkovala za rozhovor. „Jé, vono se to nahrávalo? Já myslel, že si jen tak povídáme,“ diví se nakonec Brodský a s úsměvem odchází.

O baletu nic nevěděl

Jen tak jsme si potom povídali s Petrem Našicem, který pochopil, že jeho tvář není zdaleka tak známá, aby mohl podpořit výstavu jen svou prostou přítomností. Zůstává ve výstavních prostorách o poznání déle než Marek Brodský, který po dvaceti minutách kouří v atriu Malovaného domu a nechá se fotografovat skrz zamřížovaný prosklený portál, který vede přímo ze sálu na dvůr.

Petr Našic pracoval s baletkou Dariou Klimentovou po dobu šesti let. „Poslali mě jako novináře, abych s ní udělal nějaký rozhovor. Do té doby jsme se o balet naprosto nezajímal,“ přivádí mě na začátek jejich spolupráce a s úsměvem ukazuje na své „atletické tělo“, které váží přibližně jako tři až pět baletek dohromady. Za tu dobu se z nich stali přátelé. „U nás ji skoro nikdo nezná, přitom je opravdu v klasickém baletu nejlepší na světě. Stačí vyjet do Vídně, tam už budou v souvislosti s jejím jménem jen souhlasně přikyvovat,“ pozastavuje se nad poměry v Česku Našic.

Výstava, kterou Našic pojmenoval Daria in and out, měla premiéru před pěti lety v londýnské Royal Albert Hall. V současnosti pracuje Našic s Klimentovou na nové sérii fotografií, která se možná představí v souvislosti s oslavami čtyřicátých narozenin, které Dariu Klimentovou čekají za dva roky.

Příště fotky s Bróďou

Obrazy Marka Brodského, které vybral, aby se společně představily třebíčskému publiku, možná mnohé překvapí. I když je jejich ústředním tématem hřbitov, dýchá z nich, až na málo výjimek, uklidňující optimismus, který přebíjí už jen zhusta přítomná ironie a humor. Mě osobně nejvíc pobavil obraz Růžové brýle. Nejde vůbec o žádný nadhled a abstrakci. Nad hřbitovem, který je vyvedený jen v různých odstínech růžové, jsou nalepené staré brýlové obroučky. Znáte to, v jednoduchosti je krása. A na jednoduché Růžové brýle bych se vydržela dívat hodiny.

Výstava v Třebíči potrvá do 29. srpna, ani pak ale Našic s Brodským náš region tak úplně neopustí. „Právě jedeme dojednávat výstavu, která by měla být od 1. září ve Velké Bíteši. Budou tam zase Markovy obrazy a moje fotky jeho tatínka Vlastimila Brodského,“ prozradil Petr Našic na závěr.