Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Bohuslav Matoušek při výstupu.
(foto: Bohuslav Matoušek,)

Před příletem na Nový Zéland byl mým největším výstupem výlet na Javořici (I.)

02.01.2012

Bohuslav Matoušek (29), je třebíčský rodák, horolezec a dobrodruh. Jan Svoboda (32), je ze Strakonic, rovněž horolezec a raftař. Seznámili se spolu až na Novém Zélandu a zde je jeden z příběhů z jejich dobrodružství.

Po dvou měsících pobytu na Novém Zélandu na mě přišla chuť zkusit nějakou túru za hranici lesa.

Zajel jsem si tedy do Mt Cook village, což bylo turistické centrum a kde jsem si myslel, že mi odpoví na moji otázku, kudy vede cesta na Aoraki Mt Cook, nejvyšší horu Nového Zélandu. Po odpovědi, že na horu vyleze jen zkušený horolezec jen s patřičnou dávkou štěstí, mě odkázali na trekovou túru, kde se bylo možné projít po ledovci a na onu horu se podívat z blízka. Pochopil jsem tedy, že nápad vylézt na vrchol hory jsem trochu přecenil. Snížení ambicí by znamenalo jakoukoli třítisícovku, ale i tato varianta se neukázala jako jednoduchá. Několik neúspěšných pokusů vystřídaly první zdařilé výstupy. Trvalo to téměř rok, než se mi podařilo vylézt první třítisícovou horu Sefton.

Po roce a půl, když jsem se měl chystat na cestu domů, jsme s kamarádem Honzou vymysleli, že uděláme přechod Jižních Alp včetně Mt Cooku.

CARMEN
Zdánlivě snadná cesta

Ráno po otevření info centra pro turisty a horolezce jsme slečně za pultíkem sdělili náš plán, kam máme namířeno, načež nám slečna sdělila: „Ale pánové, vy nevíte, že už je dva měsíce po sezóně?

Přístup, který je po Hookerově ledovci, je v tuto dobu dávno odříznutý. To znamená, že nelze přejít, ale tak maximálně přelézt přes nestabilní led.“ Poté nám dala radiolokátor a popřála nám hodně štěstí. Úkolem dne bylo, abychom se dostali na Gardiner Hut, což je místo osmnáct ?km vzdálené s převýšením okolo osm set metrů. To se jeví jako snadný cíl, ovšem až na závěr, kde číhá rozbitý ledovec a kde musíme hledat jistící ocelové lano, vedoucí z ledovce po skále až k chatě.

Začátek túry tvořila pěšinka, která se později změnila v sutovisko. Na konci morény slézáme na ledovec, po kterém se proplétáme mezi ledy zhruba pět kilometrů. Led praská na znamení, že kdykoliv může upadnout pár tun ledu. Stoupl jsem na jeden takový a ten se rozjel směrem do hlubiny. Stačilo uskočit a rozdejchával jsem slušnou dávku adrenalinu. Pokračujeme tunelem v ledu a přeskokem přes trhliny. Konečně jsme překonali těch posledních pár metrů. Moc se mi ulevilo, když jsem viděl, že jsme na správném místě u kotvícího lana.

Noc v sudu

Bylo už šero a začalo foukat. Zbývajících pár set metrů mě vítr nutil jít téměř po čtyřech. Horská bouda byla ve tvaru sudu a ve mně v těch nárazech větru vyvolávala pocit, že se sud skutálí do údolí. V chatě jsou vysílačky a každý večer se lidé odtud hlásí, kde jsou a co mají v plánu. Z centrály jim zase hlásí stav počasí na další následující dny. Na výzvu se žádná chata neozvala. Byli jsme nejspíš sami v celém pohoří. Z vysílačky jsme dostali zprávu o počasí. Silný vítr má mít rychlost kolem sta kilometrů v hodině, a to v průběhu dne i noci.

Dobrý důvod se pořádně prospat a druhý den vyrazit až kolem jedenácté hodiny. Čeká nás nenáročná cesta na Empress hut (2400 m), nejvýše položenou chatu na ostrově. Bez komplikací jsme tuto chatu zdolali zhruba za tři hodiny. Kamenem jsme si tam nabrousili mačky. Navečer jsme bedlivě sledovali předpověď na další den. Z této chaty do další to bylo dva dny cesty přes Grand Traverse, hřeben Mt Cooku. Ten se měl stát hlavním cílem naší akce.

Druhou část najdete najdete v úterním čísle HoN.

Autor: Bohuslav Matoušek, poupravil Libor Matoušek
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk