Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného
K lovení zajíců používá sokolník Petr Oubrychta speciálně vycvičené desetileté káně.
(foto: ap)

Proti srnkám na vojenském letišti nasadili orly

11.07.2019

SEDLEC, VÍCENICE U NÁMĚŠTĚ (ap) - Srážka s ptákem velikosti holuba v kritické fázi letu, tedy při vzletu nebo přistání, může mít tragické následky a dokáže „sestřelit“ třeba i tryskáč nebo vojenský vrtulník. Počet srážek se zvířaty každoročně stoupá. Zatímco v roce 1990 jich experti napočítali 1 793, o dvacet let později jejich počet stoupl na 9 622.


Plašení ptáků na letišti a v letištním prostoru letecké základny Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou je úkolem Stanice biologické ochrany letiště (SBOL). Zkušenosti v tomto oboru má nadrotmistr Petr Oubrychta ze Slavětic, který je už patnáct let letištním sokolníkem.

Káně na zajíce

Na jeho sokolnické rukavici jsme při nedávném setkání s válečnými veterány a jejich dětmi v hlavním opravárenském hangáru základny mohli vidět sedět káně rudochvosté, vycvičené pro plašení a lovení zajíců na letišti. „I zajíci jsou nebezpeční pro letecký provoz. A byly doby, kdy tady byla i srnčí zvěř. Jsou zkrátka i pro vrtulník nebezpečím. Pokud by se pohybovali třeba po dráze a přistávala technika, může dojít ke střetu a minimálně k nějakým škodám,“ pravil sokolník, jehož káně je dnes desetiletým dravcem, který je od svého vylíhnutí v péči a výcviku sokolníků. „Cvičili jsme ho, aby se zalovil na zajíce. Jsem tak schopen dravce navést na určitou konkrétní zvěř, kterou potřebuji vyhnat z letiště,“ vysvětlil sokolník.

Racci, husy, špačci – ven!

Hlášení stanice o nebezpečných výškách a prostorech, kde je srážka s ptáky reálná, jsou součástí brífinků, kterých se osádky účastní před letem. Důležitá je proto úzká spolupráce se skupinou letištního zabezpečení. Kromě dravců používá náměšťská stanice k zajištění biologické ochrany také služební lovecké psy, převážně ohaře.

Každé letiště má přitom svá specifika. Někde mívají problémy s racky, někde jsou potenciálním nebezpečím husy a jinde se obávají špačků. Problémem náměšťského letiště byly ještě před deseti lety již zmíněné srnky. Po moderním oplocení letiště totiž některé zůstaly uvnitř vojenského areálu. Střílet kulovnicí je nebylo možné kvůli bezpečnosti.

Proti srnkám nasadili orly

Proto nakonec sokolníci z civilu, případně z vojenského letiště v Čáslavi, odlovili srnčí zvěř pomocí dvou orlů skalních. „Nedošlo tak k ohrožení lidských životů nebo materiálu. I u nás na letišti máme samozřejmě k dispozici více dravců, ale platí to, že když chci s nějakým dravcem létat, vždycky pouštím do vzduchu jenom jednoho. Na holuby je lepší sokol stěhovavý, který se i ve volné přírodě vyloženě specializuje na letící kořist, tedy na ptactvo. Když bych pustil najednou do vzduchu sokola i káně, šli by proti sobě a jeden by se snažil vyhnat druhého,“ zdůraznil sokolník Oubrychta.

Pokud si vojáci naplánují letový den, záleží na okamžité ornitologické situaci a časech letových akcí, jakým bude vojenský sokolník postupovat. „Ideální je, když dravec může daný prostor alespoň dopoledne pročistit a prolétat. Nemusí ani nic ulovit, stačí, když nám dělá jakoby kondiční lety nebo se nám vrací zpátky na vábítko. Pokud prostorem letí nějací ptáci a vidí tam toho predátora, odkloní se obvykle od letištního prostoru a letí pryč,“ řekl Oubrychta.

Výcvikem nepolíbení

V současnosti stanice biologické ochrany letiště disponuje šesti dravci a letos by je měli posílit další dva. „Budou to zhruba dvouměsíční dravci, kteří budou výcvikem zatím nepolíbení. Sokolníci, kteří je dostanou na výcvik, je teprve budou vše potřebné učit a zvykat je na letiště, na provoz techniky, pohyb lidí a také na určitý druh kořisti, tedy ptactvo, co tady létá. Doba prvního letu trvá jen několik minut, ale sokolník ji postupně prodlužuje. Po dvou měsících létání se dostaneme na hodinu či dvě, kdy je dravec schopen létat a fungovat podle mých představ,“ konstatoval Oubrychta.

Dravci-mazáci už mají svoji hlavu

Plnohodnotně vycvičit loveckého dravce tedy není jednoduchá věc. Pokud ale nemá zdravotní problém, je pak dravec schopen sokolnicky fungovat osm až deset let. „Jak už se ale vylétá a rozloví, už má svoji hlavu a už nelétá pro mě. Přijde na to, že i kdyby nic nechytil, stejně mu dám vábítko, takže si kolem desátého až dvanáctého roku svého věku dělá už co chce,“ přiznal sokolník Oubrychta.

Foto HoN: Arnošt Pacola

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk