Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

První začal v Třebíči starostovat Hašek

12.01.2017

Třebíč (ap) - O osobnostech veřejného, společenského a podnikatelského života z druhé poloviny 19. století, jejichž jména nesou třebíčské ulice, se mohli dozvědět leccos zajímavého všichni, kdo navštívili přednášku archivářky Mgr. Jitky Padrnosové, Ph.D., která se konala v úterý 10. ledna v třebíčské městské knihovně na Hasskově ulici.


Martin Hassek (26. 9. 1796 -9. 11. 1862) pocházel ze starobylé třebíčské rodiny. „Oni jsou doloženi v purkrechtech už z počátku 17. století. U jejich jména je zvláštnost v tom, že bychom měli správně používat výslovnost Hašek, protože použití dvou „s“ ve jméně vyplývalo ještě ze starých pravidel pravopisu. To zdvojení, tedy spřežky, bychom dnes měli uvádět ve tvaru – Hašek. Ale zvyklost v psaní dvou „s“ a vyslovování - Hasek - zůstala zachována a nic s tím neudělají ani současná pravidla pravopisu,“ vysvětlila archivářka Padrnosová.

Martin Hassek byl prvním politickým starostou (tehdejším termínem purkmistrem) Třebíče po roce 1848. Do té doby fungovala patrimoniální správa s velkostatkem, tedy správa vykonávaná pozemkovými vrchnostmi na jejich panstvích, která se v polovině 19. století změnila na politickou. Vznikaly okresní úřady, hejtmanství a města byla nadále řízena volenou městskou samosprávou. Hassek už před svým zvolením působil ve správě města, takže zkušenosti s jeho řízením měl. Starostou Třebíče byl v letech 1851 – 1857. Povoláním byl koželuh, vlastnil dům na náměstí a na dolní straně dnešního Karlova náměstí měl i vekou továrnu-koželužnu, ve které zaměstnával v průběhu doby 300 až 400 zaměstnanců. Dnes je to dům č.p. 31. „Byl to dům u řeky, protože koželužna potřebuje hodně vody, a bylo to i poměrně smradlavé řemeslo,“ podotkla dr. Padrnosová.

Hassek byl však také představitelem německé správy v době, kdy se začal vyhraňovat rozdíl a spor mezi českým a německým přístupem k životu. „Třebíč byla, stejně jako v předchozích dobách, i v polovině 19. století většinově českým městem, ale způsob života, který se zde preferoval, byl německý. Takže i člověk, který šel do veřejného život, musel nějakým způsobem preferovat němectví. Rozhodně v polovině 19. století to tak bylo. Prostředí ho prostě přinutilo,“ vysvětlila Padrnosová.

Hassek si jako svůj základní starostenský úkol dal pozvednout školství. Třebíč, ačkoliv byla ve srovnání s okolním osídlením už poměrně veliké město, jedno z největších na západní Moravě, přesto v ní nefungovala ani měšťanka, tedy dnešní terminologií II. stupeň základní školy. Působila zde v minulosti sice obecná škola ve vídeňské bráně, ale ta už byla za Hasska zbourána. „Hassek si byl vědom toho, že mu z Třebíče odcházejí mozky za vzděláním jinam, hlavně do Brna a do Znojma. Začal se proto poměrně intenzivně snažit o to, aby byla v Třebíči zřízena tzv. hlavní škola pro 6. až 9. ročník. Problém byl v tom, že budova školy už nevyhovovala. Úřady řekly, že pokud nebude stát řádná budova, v žádném případě se nebude přemýšlet o tom, že by v Třebíči byla povolena hlavní škola. Její budova byla postavena v místech nedaleko městské věže, kde donedávna fungovala zdravotní škola. V roce 1857 do ní nastoupil první pan řídící školy. Hasskovi to ale nestačilo a snažil se i o povolení reálné, tedy jakési střední školy,“ vysvětlila Padrnosová. Hassek dokonce už začal přemýšlet, že pro postavení střední školy zakoupí pozemek z městských peněz, jenomže to by znamenalo rozvoj Třebíče a ne všichni tomuto rozvoji tehdy přáli. „Občas i dnes mají zastupitelé pocit, jako by ty peníze dávali ze svého, takže spousta věcí se neudělá, protože se funkcionáři na věc dívají tak, jako by rozhodovali o svých penězích. Úplně stejná situace nastala za Hasska, on byl se svým názorem v menšině a bohužel většina, která s ním nesouhlasila, ho začala docela nechutným způsobem urážet. Takže Hassek si řekl, že něco takového mu není zapotřebí a v roce 1857 z funkce starosty odstoupil a ve funkci ho vystřídal Karel Fundulus. A tím v podstatě na docela dlouhou dobu utichla jakákoliv snaha o zřízení střední školy či vyšší úrovně vzdělání v Třebíči,“ dodala Padrnosová.

To, co se Hasskovi povedlo, tedy otevření hlavní školy, však bylo něco, co Třebíči velmi pomohlo. Do města především přišli učitelé, a to bylo v první fázi rozvoje školství velice důležité. Hasskovou zásluhou je také propojení městské věže s kostelem sv. Martina. Byl to právě Hassek, který podpořil snahu církve, aby byl proražen skrze městskou věž vstup do sousedního kostela. A tak se také stalo, že městskou věž mnozí dnešní obyvatelé Třebíče vnímají zcela samozřejmě jako věž kostelní. K zásadní právní změně došlo ale až v 50. letech 20. století, kdy církev s městem na vstup uzavřela smlouvu. „Nicméně město se o věž pořád stará a má ji vedenou ve svém majetku,“ zdůraznila Jitka Padrnosová.

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk