Psssst, právě nám zpívá Notissima

Třebíč - Mezinárodní Svátek hudby oslavila Třebíč v době letního slunovratu. Třídenní projekt pod názvem Rozeznělá Třebíč měl mnoho podob, ale tou opravdu mezinárodní bylo pouliční muzicírování. Ne že by se do třebíčských ulic sjížděly kapely z celého světa, ale tento den se hrálo a zpívalo opravdu na celé zeměkouli. Onoho muzicírování se zúčastnilo několik souborů a skupin amatérských hudebníků a my se jich pokusíme zeptat nejen na názor na proběhlou akci, ale hlavně na jejich uměleckou činnost vůbec. Ještě před prázdninami se nám podařilo setkat s uměleckými vedoucími pěveckého sboru Notissima, Janou Benešovou a Liborem Komárkem.

Kde všude jste vystupovali?

Díky tomu, že se ve vedení sboru vyskytlo tolik různých lidí, máme velmi pestrý repertoár. Tím, že nemáme vyhraněný žádný směr, jsme schopni udělat krátký hudební doprovod na různých akcích. Již dvakrát jsme se zúčastnili Rozeznělé Třebíče, doprovázeli jsme vernisáž pro třebíčskou charitu a letos jsme zpívali dokonce na výročí Jakuba Demla v Tasově, což pro nás byla zatím asi největší akce mimo město. Během roku ale zajišťujeme doprovod všech slavnostních mší naší školy.

Které vystoupení pro vás bylo nejsilnější?

Myslím, že nejsilnější zážitek jsme měli z koncertu v kapličce ve Studenci. Byl to adventní koncert společně s dětmi z místní základní školy. Po koncertě se šlo na náves rozsvěcovat stromeček a všichni se k nám chovali velmi mile a vroucně. Nevím, jestli to bylo naše úplně nejlepší vystoupení, ale atmosféra toho období a místa tam byla tak silná, že na to vzpomínáme dodnes.

Kde byste rádi vystupovali?

Jelikož jsme oba vedoucí vychovaní velkými sbory, tak jsme snili o nějakém sborovém díle i s orchestrem v nějakém prestižním městě. A asi jsme snili moc nahlas, protože jsme letos dostali od sboru Santini z Telče spolu s dalšími dvěma sbory nabídku zazpívat si na podzim Mozartovo Requiem. A jelikož koncerty budou od Telče až po Brno, tak je vlastně sen realitou úplně beze zbytku.

Cítíte se spíš účastníky, nebo pořadateli Svátku hudby?

Nepřiřadili bychom se asi ani do jedné kategorie. Záleží tedy jistě na úhlu pohledu, ale označili bychom se spíše za takový most mezi oběma. Když se to vezme zeširoka, tak se účastníkem akce stává vlastně každý náhodný kolemjdoucí, což jsme nebyli a přímo pořadatelský úřad se všemi těmi tabulkami a seznamy úkolů jsme také nezastávali.Dalo Johance hodně práce vás získat?

Johanka za mnou minulý rok přišla a řekla mi, jak si tuto akci představuje. Osobně mi to přišlo jako hodně zajímavá zkušenost a též způsob, jak o nás dát vědět také za hranicemi školy. Návrh jsem přednesl na zkoušce sboru, který ho jednomyslně přijal. Takže to bylo vlastně docela zadarmo.

Líbila se vám akce?

Akce je to výborná. Minulý rok jsme nevěděli, co od toho úplně očekávat a jak by ty naše výstupy měly vypadat, takže jsme byli trochu nervózní. Nicméně letos jsme si to šli už primárně hlavně užít. Je to zcela odlišné než zpívat zavření někde v koncertní síni nebo kostele. Venku můžeme tu radost, kterou chceme předat posluchačům, nabídnout mnohem více lidem, můžeme být mnohem uvolněnější a celkově spontánnější a to nás baví mnohem víc.

Jaké byly reakce lidí?

Minulý ročník značně rozpačité. Kolemjdoucí nechápali, co a proč to tam provádíme, a většinou nás jen míjeli. Letos už hodně lidí vědělo, o co jde, a byli i tací, kteří se šli podívat zcela cíleně. A je krásnej pocit, když vidíte někoho, jak kamsi spěchá, potom vás uslyší, zastaví se a jen poslouchá. Někteří chválí, někteří tleskají, ale nikdy jsme se nesetkali s nějakou čistě negativní reakcí.

Půjdete do toho příští rok zase? Napadly vás třeba věci, které by se daly vylepšit?

Určitě bychom se chtěli zúčastnit i v příštím roce. Je to akce, která je pro seskupení jako my nanejvýš poučná a motivující do další práce. A věci, které by se daly vylepšit? Nás to naplňuje radostí, kterou můžeme předávat dál, což je, myslím, přesně smyslem této akce. Takže co vylepšovat?