Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Půlkulatiny třebíčské malířky Jitky Janíkové

09.02.2018

TŘEBÍČ - Malířka a pedagožka na Základní umělecké škole Jitka Janíková (*1963) se v tomto roce dožívá půlkulatého jubilea. Je absolventkou střední textilní umělecké školy v Brně, kde byl jejím učitelem významný pedagog a umělec Karel Veleba, prošla také brněnskou Školu výtvarného myšlení prof. Igora Zhoře.


Mimo rodné město jsou asi nejznámější uměleckou činností Jitky Janíkové malované hedvábné šátky. Méně známé jsou její malované kameny, zapomínané jsou kresby a suché jehly, které již delší dobu nevystavovala, zcela neznámé jsou její fotografie. Formálně spolu zčásti souvisí dřívější malba pastely se současnou malbou olejovými barvami, jíž se malířka nyní věnuje nejvíce. Je také ilustrátorkou několika básnických knížek.

Abstrakce a symbolika prací Jitky Janíkové vzniká přetavením reálné skutečnosti, dojmu a jeho prožitku. Její díla jsou stejně pravdivá a mají stejný základ jako krásy nabízené přírodou, z níž ostatně vycházejí. Hloubka jejich významu nesouvisí ani tak s prohloubením formálního uchopení jednotlivých děl, ale se soustavnou prací na vnitřním osobním růstu. Její malířské vyznání se snaží uplatňovat veškeré dostupné symboly, které dostatečně rezonují s jejími konkrétními niternými prožitky.

Část malířčina díla je již předem určena konkrétním osobám. Vždy je na nich patrný vzájemný vztah, ale i vzkaz či poselství, určené budoucímu majiteli. Zabíhá nejen do symboliky přírodních národů a antiky, i když se to může projevit jen v názvech, ale dostává se, ať již vědomě nebo nevědomě, do sféry existenciálních obecně platných významů symboliky Starého i Nového zákona. Její osobní zprostředkovávání významů těchto symbolů však důvodně nezabředá do povrchního, a tedy popisného koketování ani s nimi, ani s kteroukoli mytologií.

Každý umělec musí dobývat tajemství života i krásy sám pro sebe, aby byl schopen alespoň zčásti usnadnit toto poznání a prožitek těm, kterým to není dáno. Krása v Jitčiných obrazech pramení ze všech tvarů a podob země, i když není vždy zjevná. Je přidána k životu jako dar. Právě její odhalení je úkolem umělce. Záleží na síle jeho vnitřního zraku, kolik jí dokáže odhalit. Krása sama neroste a nezvětšuje se. Sílí jen umělcův pohled a prožitek, a tak ji dokáže lépe vyhledávat. I když se větší část Jitčina díla může zdát abstraktní, je vytvořena intelektem a především citem, který je rozhodně skutečný a v obrazech i viditelně přítomný.

Třebaže Jitka Janíková maluje své obrazy také ve vzdálených zemích, kde krása má zdánlivě jiný ráz, vždy v nich je „pod čarou“ dech rodného Podhorácka, jímž je tato krása měřena. V předchozím díle nám nabízela Jitka Janíková duchovní pohled do vesmíru i do vesmíru svého vnitřního ustrojení. Významnou součástí malířčina díla jsou archandělé. Vytváří je v barvách, souvisejících s jejich posláním. Podaří se nám nahlédnout malířčinýma očima i za jejich křídla? Avšak: „Zem nebem nekončí / pokračuje lesem a alejí / z divokých jabloní / to je tajemství objevené. / Za nebem Zem pokračuje. // A právě tyto jabloně s ovocem poznání malířce pomáhají odkrývat vesmír v nás, jehož součástí Země přece je. Země ze mě.

Autor: Radovan Zejda
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk