Putování po církevních památkách Třebíčska

Třebíč - Léto je obdobím, kdy hodně cestujeme a více času než kdy jindy věnujeme návštěvám památek. K těm nejzajímavějším patří často kláštery, kostely a fary. Ve středověku byla církevní sídla centry vzdělanosti. V době budování socialismu nebyla však víra v Boha, a tudíž ani církve jaksi v oblibě, a tak sakrální památky chátraly, někde se dokonce rozpadly zcela.

Za dob již vzpomínaného socialismu se o všechno staral pan farář. Jeho úloha by však neměla spočívat v péči o budovy, ale především o duchovní potřeby farníků. Aby tedy vše neleželo na bedrech faráře, zřídilo brněnské biskupství funkci technického administrátora, jehož úkolem je právě výše jmenovaná péče o budovy a související věci. Podle rozhodnutí ministerstva kultury je zařazen mezi pastorační asistenty.

V Třebíči je touto funkcí pověřena paní Milena Hilbertová, absolventka stavební průmyslovky. Navštívili jsme ji na faře na Martinském náměstí a zeptali se na její zkušenosti se správou církevních památek. Na starosti však nemá pouze Třebíč, ale celé děkanství, což obnáší přibližně třicet farností. Protože se jedná o velmi rozsáhlé území, má jako pomocnici mladou kolegyni. Dnes se ale budeme bavit o Třebíči.

Bylo by asi dobré říci, že Třebíč má tři farnosti, což je dáno historickým vývojem města: Třebíč - zámek, Třebíč - město a Třebíč - Jejkov. Každá farnost má svůj farní kostel. K zámku patří bazilika sv. Prokopa, ale starat se musíme i o vámi mnohokrát vzpomínané hradby a studnu. Poutní mše svatá je jednou do roka v září i v kapli Povýšení sv. Kříže v Týně. Ta ale není památkově chráněná a nepatří církvi, ale městu.

Ve farnosti - město je farní kostel sv. Martina, dalšími sakrálními stavbami jsou kostel Nejsvětější Trojice na starém hřbitově a kaple sv. Jana Nepomuckého, takzvaný Kostelíček, na Strážné hoře.

Jejkov má farní kostel Proměnění Páně a kostel sv. Marka ve Stříteži. Každý farní kostel má samozřejmě také faru. Všechny tyto kostely jsou památkově chráněny a fary taktéž.

Množství památek, o které je třeba se starat, je značné.

Záleží především na přesnosti zpracování žádosti a také na finančních možnostech toho, kdo dotaci poskytuje. Každá žádost je přísně zvažována a vybírány jsou ty nejpotřebnější. Takže když nedostaneme letos, je třeba připravit žádost znovu na příští rok. Zrovna letos v rámci úspor měl kraj Vysočina desetimilionový převis poptávky, takže ne všechny žádosti byly uspokojeny.

Velmi dobrá. Pracovníci radnice byli ke mně vždy vstřícní a v mezích možností se snažili vyhovět.

Mým úkolem je pokusit se peníze na opravy zajistit. Pokud se to podaří, postarat se, aby byly správně a včas využity a pak je příslušné instituci v předepsaném termínu vyúčtovat. Ale nejde jen o peníze. K jejich získání je nutné vyřídit závazné stanovisko památkové péče k obnově kulturní památky, vyjádření stavebního úřadu, zajistit firmu, která obnovu provede, ať už je to firma stavební nebo restaurátorská, dohlížet na správné provádění prací a vedení stavebního deníku, svolávat kontrolní dny za účasti pracovníků památkové péče a zástupců těch, kteří poskytují dotace (město, kraj), zajistit předání a převzetí stavby.

Moc ne. Církve spadají pod ministerstvo kultury. Zaměstnanci Biskupství brněnského jsou placeni z odboru církví a tomu odpovídá i platové zařazení, pro které je důležité především teologické vzdělání, méně už vzdělání technické. Proto mou funkci vykonávají často čerství důchodci, kteří jsou nezávislí na platovém ohodnocení. Ne všichni mají odborné vzdělání stavební profese.

Ono se to nedá říci přesně. Tento počet se neustále mění, protože farnost vždy spadá do děkanství, na jehož území sídlí farář, protože v dnešní době je obvyklejší, že má na starosti dvě nebo tři farnosti. V jedné sídlí, do ostatních dojíždí. Je to ale přibližně 50.

Jestli to má být v Třebíči, tak rozhodně celková obnova kostela sv. Martina v roce 2002. Při výmalbě tam byly odkryty původní nástěnné barokní fresky ve stropních medailonech jak v hlavní lodi, tak v bočních kaplích i na bočních stěnách u vítězného oblouku, které byly do té doby zalíčeny. A pak nika pro umístění kříže s malou nástěnnou kalvárií nad vítězným obloukem, která byla na začátku 20. století zazděna a fresky kolem také zalíčeny. To bylo objevitelské dílo, protože restaurátoři tyto skryté poklady postupně na podnět pana faráře odhalovali a restaurovali. To samozřejmě přinášelo nemalé starosti hlavně s časovým posunem prací, protože v kostele stálo v celé ploše lešení, byl uzavřen a bohoslužby se konaly v hřbitovním kostele.

Samozřejmě svatý Martin. To je kostel farnosti, do které patřím a který je mi nejbližší!

Péče o kostely přináší mnoho zajímavých zkušeností a někdy i objevů. Trochu jsme to již nakousli, ale podrobněji si o nich budeme povídat někdy příště.