Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Monument, u kterého pár dní před námi chtěl položit kytici ruský velvyslanec. Lidé mu to nedovolili.
(foto: Petr Chňoupek)

Putování za východní vůní IV. Lvov

25.07.2011

Byla polovina května, když skupina farníků z Valče, Dalešic a Koněšína vyrazila směrem na východ, aby postupně navštívila zajímavá místa v Maďarsku, na Ukrajině a na Slovensku. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl výpravy, kterou vedl farář těchto tří farností Petr Holý, zúčastnit a zažít nevšední týden v nevšedních krajích.


CARMEN
Není duch jako duch

„Není krásnější země než ta blbá Halič,“ tak nějak podobně se o tomto koutu Evropy píše ve Švejkovi. Do centra Haliče, třičtvrtěmilionového Lvova, jsme dorazili kolem poledne. První, s čím jsme se setkali, byla stavba fotbalového stadionu pro evropský šampionát v roce 2012 a obří nákupní centrum. Pro nás je to ráj. Ceny jsou velmi, ale opravdu velmi přijatelné.

Za tímto závanem konzumního Západu nás čeká závan sovětských dob. Pochodující vojáci, obří pomníky hrdinům a všudypřítomná omšelá sídliště. To centrum Lvova dýchá úplně jiným duchem, a to duchem starého Rakouska.

A zase luxus

Ač nás hotel Šepot Karpat ve Volovci mile překvapil, stále máme k Ukrajině jistou nedůvěru. Ovšem Eurohotel v centru města je dalším překvapením. Zase luxus, snad ještě větší než ve Volovci. Všude koberce, pikolíci a moderní vymoženosti. Opravdu si nemůžeme stěžovat. Směsice luxusních automobilů před hotelem nasvědčuje tomu, že bydlíme na opravdu dobré adrese.

Krásné město

Lvov je zapsán na seznamu kulturních památek UNESCO. Při odpolední prohlídce města se můžeme přesvědčit, že právem. Nádherné památky najdete opravdu na každém kroku. Je tu spousta katolických, pravoslavných a řeckokatolických kostelů, nechybí ani kostel arménský. Náměstí si zachovala podobu z 19. století a úzké uličky starého města zvou k příjemnému posezení v předzahrádkách. Za zhlédnutí stojí i jezdecká socha zakladatele města Daniela Haličského. Historii ovšem připomínají i plakáty oslavující Stěpana Banderu. U nás terorista, na Ukrajině hrdina.

Město pulsuje. Spousta místních i spousta turistů dýchá neopakovatelnou atmosféru Lvova. Je čas maturitních zkoušek, a tak je centrum plné studentů. Posedávají v parcích, fotografují se u kašny na náměstí. Dodávají Lvovu pohodu, která si získá každého. Těžko se budeme loučit.

Polský podvečer

Lvov je kosmopolitním městem s bohatou historií. Střetávají se tu nejen kultury, ale i národy. Vpodvečer odcházíme na mši svatou do latinské katedrály Nanebevzetí Panny Marie, která je sloužena v polštině (Poláků žije ve městě přes šest tisíc). Kostel je naplněný k prasknutí. Je to opravdu zážitek. Překvapující je i rozmístění věřících v kostele. Část jich totiž sedí ve vyvýšených lavicích při zdech u oltáře. Jaký to má důvod, nevím. Snad to kdysi bývala exponovaná místa předních měšťanů.

Noc ve Lvově

Město žije i v noci. A máte hned několik možností. Neláká-li vás noční život, můžete podstoupit výstup na Vysokyj Zamok, 413 m n. m. vysoký kopec, ze kterého je nádherný výhled na město. Dříve tu stával hrad zbudovaný Kazimírem III. Velikým.

Jestliže vás ovšem láká ruch velkoměsta, je centrum Lvova tím pravým místem. Najdete tu všechno. Tiché předzahrádky s příjemnou obsluhou a výborným místním pivem, diskotéky i snobské podniky, kam vás v sandálech bez ponožek prostě nepustí. Je tu třeba i příjemná řecká restaurace, kde čepují český Staropramen. Evropský paradox.

Autor: Petr Chňoupek
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk