S královnou Eliškou za památkami Jemnice

Jemnice - Půvabné město na jihu okresu usilovně hledá způsob, jak k sobě nalákat turisty a předvést jim svoje poklady. Jeho poloha je požehnáním i prokletím. Přináší mu zajímavou a zachovalou přírodu i historické památky, zároveň jej však jaksi izoluje od okolního světa. Právě proto radní vymysleli zajímavou akci, která probíhala minulý víkend.

Okruh královny Elišky. Tak se jmenuje trasa po pamětihodnostech a parcích Jemnice. Průvodcem návštěvníkům však nebyla nějaká brigádnice, našprtavší se kus textu, ale místní kronikářka Jana Jánská. Turisté si tak komentované prohlídky opravdu užívali. Přesto, že se paní Jánská omluvila, že není profesionální průvodkyně, dala většině z nich na frak. To, co turistům vypráví, není nabiflovaná říkačka, kde nesmíte přerušit, ale vědomosti, které získala za léta práce na kronice města. Vždyť kdo jiný by měl znát historii, když ne kronikáři?

Turisté vlakem nejezdí?

Okruh začínal na nádraží, aby turisté mohli přicestovat drahou. Ti, kdo speciálním spojem přicestovali, však povětšinou zamířili rovnou do města a průvodkyni nechali bez povšimnutí. Jejich chyba. Přestože komentované prohlídky města byly za víkend celkem čtyři a pro organizátory musely znamenat značné vypětí, zvládly je dokonale. Ti, kteří nabízené ruky využili, odcházeli spokojeni. V sobotu to bylo okolo padesáti lidí, v neděli dopoledne, kdy jsme se prohlídky zúčastnili my, to bylo rovných deset lidí.

Start na vlakovém nádraží však neměl jen tento strategický vycházkový význam. Nádraží a dráha samotná totiž přímo charakterizuje jemnickou odloučenost, o které byla řeč na začátku. Té se snažila čelit akciová společnost, která se koncem 19. století rozhodla vybudovat železnici, aby do města přivedla život. Stavební práce byly zahájeny 1. října 1895 a ukončeny po roce - 8. listopadu 1896. Jistě úctyhodný výkon. Tím však sláva místní železnice skončila. Akciovce, jejímiž členy byli hrabě Pallavicini, šlechta z okolí i místní sedláci, se nepodařilo prosadit její prodloužení do Dačic a dále do Jindřichova Hradce. Od počátku tak bojovala s rentabilností, které se ale nikdy dosáhnout nepodařilo. Podle slov Jany Jánské putovali Jemničáci do Moravských Budějovic raději pěšky než vlakem. Nyní je to podobné, akorát nohy vyměnili za automobil.

Sejdeme se u školy

Do něho také usedla naše průvodkyně a odjela. Z nádraží se skupinka samostatně přesunula ke škole na náměstí, kde prohlídka města pokračovala, nyní již společně. S ručně kresleným plánkem města, který každý nafasoval hned na začátku, jsme putovali k malé brance, jedné ze dvou vstupních bran do kdysi hrazeného města. Kamenná panna, zabudovaná do jejího zdiva, však už není pannou, nýbrž pánem. Maskota Jemnice, ke kterému si nadšení obrozenci vymysleli hned několik bájí a pověstí, demaskoval renomovaný historik PhDr. Miroslav Plaček, který teprve před nedávnem zpracoval skutečné dějiny Jemnice. Dosud byly k dispozici pouze práce amatérské, ve kterých byla často spíš přání autorů než fakta.

Eliška pod hradbami

Hned za rohem, pod vzorně zrestaurovanými hradbami, čekala královna Eliška i se svým ozbrojeným doprovodem a jedním trubadúrem. Těžko říci, co obdivovat víc. Zda hru na kytaru zkřehlými prsty, nebo šermířský souboj rytířů, který nám předvedli členové místního fechtýřského spolku.

Barrandov, synagoga, zámek i sv. Stanislav

Další cesta nás vedla kolem hradeb, obdivovali jsme park na terasách, kterému se zde říká Barrandov, prohlédli si břečťanem ukrytou baštu ? kam se hrabe Růženka Šípková, postáli u balvanu s deskou připomínající osud místních Židů a skončili na náměstí v kostele svatého Stanislava. Krásná a hlavně zajímavá stavba s pohnutým osudem, která stojí za samostatný článek či ještě lépe návštěvu.

Zámek jako z pohádky?

?Panna a netvor. Ten by měl radost. Kdysi překrásné panské sídlo je po létech užívání armádou a minimální údržby značně zdevastován. Místní patrioti ale moc velkou radost nemají. Spíše starost. O nápravu se nejvíce snažil bývalý starosta Tříska, po jehož odchodu se však práce na opravách zpomalily a město se pokusilo zámek prodat. Jak se ukázalo, prodat zchátralý zámek není jen tak. Proto se město nyní navrací k vytrvalé péči, kdy je za pomoci státu možno opravit každý rok alespoň něco.

Výstava ohrožených památek

Lepší místo si lze stěží představit. Celý srpen bude v prostorách zámku, zrestaurovaných ještě za starosty Třísky, probíhat výstava ohrožených památek Vysočiny. Součástí výstavy bude i několik panelů z historie zámku. Pozoruhodné jsou fotografie a obrazy jeho parků. Celkem běžný anglický a francouzský zde byl doplněn ještě parkem ruským, s romantickým přístavem na rybníce? Turistický potenciál má Jemnice jako málokteré místo na Vysočině.