Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Šamani, krajinné umění, akty i stodoly zpuchřelé

28.10.2013

Rakousko - Den otevřených dveří ateliérů a galerií se konal před čtrnácti dny u nás na Vysočině a milovníci výtvarného umění tak měli možnost nahlédnout „do kuchyně“ současných umělců. Zatímco v našich končinách si na tuto možnost teprve zvykáme, v Rakousku mají Dny otevřených ateliérů již dlouholetou tradici. Minulou neděli měli zájemci o výtvarné umění z Česka možnost navštívit několik ateliérů v Dolním Rakousku v rámci přeshraničního projektu Porta culturae.


První rakouskou zastávkou zájezdového autobusu vypraveného ze Žďáru nad Sázavou byl areál land artového neboli krajinného umění . V areálu lesů a luk, který obhospodařují sedláci z Wachtbergu, vzniklo za dvacet let několik set objektů, instalací a performancí. Vytvářejí je výtvarníci z celého světa, často zvučných jmen, nechávající se inspirovat duchem tohoto místa. Ten je tak silný, že se do Wachtbergu sjíždějí třeba i šamani různých přírodních národů, aby tam společně tančili a prováděli magické praktiky spojený s extatickými rituály. Při krátké prohlídce hosté z Vysočiny spatřili jen několik artefaktů. Třeba nekonečný dřevěný žebřík, klikatící se stromovím do nebe. Nebo zlomený mohutný smrk, který jeden z umělců doplnil betonovým závažím a pomaloval tak, že vypadal jako obří šraňky, spadlé uvnitř lesa. K vidění byla i klikatá lavička půdorysně kopírující nepravidelný tvar rostlé skály. Zaujalo také rafinované zrcadlení vznášejícího se nápisu ve skleněné kostce usazené v mechu pod ním. Potěšila i dokonalá replika jedné ze slavných kamenných zahrad v japonském Kjótu.

Poté se návštěvníci přesunuli přímo do města Gars am Kamp, kde navštívili ateliér úspěšného rakouského akademického malíře Helmuta Gräffa. Tento Hundertwasserův žák pěstuje typickou zaalpskou expresivní malbu, založenou na tvarové deformaci figur i motivů stromů a architektury. Některé návštěvníky ze zchudlé části bývalého mocnářství doslova šokovala kvanta barev vymačkaných z velkých tub na velké sololitové desky. Malíř je na obrazy nanáší děleným rukopisem velkými štětci někdy i v několikacentimetrových nánosech. Také Mistrova kreslířská píle byla nepochybná . Stovky chvatně črtaných tušových kreseb se vršily nejen v mnoha regálech, ale pokrývaly i podlahu jedné z velkých místností jeho velkého ateliéru.

Do značné míry opakem byla tvorba malíře a sochaře Savia Verry z téhož města. Jeho krajinářská tvorba i elegantní malby ženských aktů jsou naopak založeny na téměř akvarelové skvrně doplněné kresbou tužkou či tuší, s velkým důrazem na působení bílých, nepomalovaných míst. A jeho ženská torza vytvářená ze dřeva jako by přímo vystoupila z některých obrazů Josefa Šímy. Decentně působila i vystavená štěrbinovitá svítidla ze dřeva, jistě vhodný doplněk pro moderní bytový interiér.

Návštěvníkům z Vysočiny byla možná lidsky i umělecky nejbližší tvorba manželské dvojice maďarského původu Jánose a Jutty Szabo. V malé vesnici Neupölla s pětadvaceti obyvateli si otevřeli keramický ateliér. Na tomto odlehlém místě se zároveň snaží zachránit polorozpadlý statek, jehož zpuchřelé stodoly hrozí každou chvíli zřícením. Poněkud depresivní místo však dává umělcům i dostatek materiálu a podnětů k vytváření surrealistických objektů. A dokonce je vede k četbě Švejka! Jeho několika vydáními v češtině se návštěvníkům z Vysočiny také pochlubili.

Zajímavá exkurze tak mohla přivést účastníky zájezdu k zamyšlení nad mnoha podobami současného výtvarného umění. Nad uměním jako médiem schopným naladit člověka na rytmy a proměny přírody. Nad uměním jako prostředkem k vykřičení lidské úzkosti a bolesti. Nad uměním jako luxusním předmětem, dekorací či bytovým doplňkem. Ale i nad uměním jako užitkovým předmětem každodenní potřeby či zjevením absurdity a křečovité krásy. Nad uměním, které bylo Jindřichu Chalupeckému možná jen pojmovou fikcí.

Autor: Arnošt Pacola
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk