Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného

Sborník z kolokvia Folkových prázdnin je plný rituálů

11.08.2011

Jako každoročně vyšel s novým ročníkem mezinárodního kolokvia hudebních vědců, publicistů i muzikantů samotných, které se konalo v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou, sborník z roku předešlého.

CARMEN
Ve shodě s názvem kolokvia se jmenuje Od folkloru k world music: Hudba a rituál a vydalo ho Městské kulturní středisko v Náměšti s vročením 2010. Obsahuje jedenáct příspěvků od stati profesora Miloše Štědroně „Opera a rituály. Několik tezí z doby geneze důležité formy“ po text Aleše Opekara, jenž pod nevinným názvem „Rituály v populární hudbě“ popisuje příklady rituálního „značení nožem na zádech jako vyvrcholení koncertní akce“ a podobné nesmyslnosti.

Rituály v jiných příspěvcích jsou naštěstí obvyklejší. Martina Pavlicová a Lucie Uhlíková odborně studují pohřební pláče neboli lamenty, Daniela Stavělová píše o obřadním kole při koledování na Doudlebsku, Veronika Fousková o židovských liturgických (chazanských) melodiích a jejich posledních pěvcích, Alžbeta Lukáčová o národnostním rozměru lidových písní a tradiční zahraniční účastnice Janyl Jusubjan o turkmenských, kalmyckých a kazašských tancích. Jiří Plocek je ve svém „sebezpytujícím eseji“ jako obvykle krásně osobní, vždy originální Jiří Moravčík dokazuje, že „manipulace s lidovou hudbou nebyla výsadou výhradně totalitních režimů“, Milan Tesař opět pracuje metodami dotazníkovými či statistickými, když se ptá, zda „Potřebují dnes muzikanti rituály?“ a také Petr Dorůžka zůstává věrný svému stylu. Jeho text má název „Rituály tajené před diktátory aneb podvratná hudba na několik způsobů“. Dozvíme se z něj, zatímco řecké písně ve stylu rembetiko svorně nesnášeli komunisté i diktátor Metaxas, portugalský Salazar si natolik oblíbil písně fado, že se lidem zprotivily a trvalo dvacet let, než bylo fado vzato na milost. Podobně to bylo i v komunistickém Československu s folklorem. Hned v sousedním Maďarsku však „vůči oficiálním folklorním ansámblům vznikla alternativa“, kdy soubor s krycím názvem Bartók Ensemble vyrazil do terénu, naučil se, jak se opravdu tancuje na vesnicích, a při společném vystoupení s „maďarským souborem písní a tanců“ slavil u publika vítězství, zatímco maďarští „Fučíkovci“ byli vypískáni. Ještě dál šli někteří muzikanti, kteří se tajně jezdili učit hrát od maďarské menšiny žijící v rumunských horách. Bylo to možná stejně dobrodružné jako vyřezávání kříže do kůže na zádech, rozhodně to ale dávalo větší smysl. Sborník lze zakoupit za 80 Kč v náměšťském městském kulturním středisku.

Autor: Milan Zeibert
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk