Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného

Šest statečných mužů a jedna žena

02.05.2016

Třebíč (hu) - Zítra, ve středu 4. května v 18 hodin bude v hudebním oddělení městské knihovny představena kniha o šestici třebíčských letců, kteří v období druhé světové války bojovali na křídlech RAF. Jejich jména: Stanislav Huňáček (1905-1973, Emanuel Krajina (1915-1941, Bedřich Kružík (1909-1971, Josef Macháček (1904-1952, Karel Nahodil (1911-1998 a Jindřich Svoboda (1917-1942, si již deset let připomínáme z bronzové pamětní desky, umístěné na třebíčské radnici. Knihu vydalo třebíčské nakladatelství Apis press.


Tou ženou z titulku je Eva Pokorná - učitelka v.v., která se rozhodla nám jejich osudy přiblížit v jednom uceleném svazku. Aby tak mohla učinit, musela pilně studovat odbornou literaturu, bádat v archivech v Praze, Bratislavě a Trnavě, pátrat po dosud žijících příbuzných… Takto se jí podařilo dát dohromady materiál, který v tomto rozsahu dosud nikdy nebyl zveřejněn.

Shromážděním podkladů však její práce neskončila. Po historickém bádání a někdy takřka detektivním pátrání, přišla na řadu práce spisovatelská a typografická. Eva má totiž bohaté zkušenosti s prací na školním časopisu BEN, a tak si knihu uspořádala a vysadila vlastníma rukama. Na žádnou z těchto prací však úplně sama nebyla. Po boku jí po celou dobu stál přítel Stanislav Vrška, který jako vášnivý letecký modelář, znalec historie letectví, stavitel ultralightů a pilot jednoho z nich fungoval jako odborný poradce a průvodce. Její tři dcery pak byly první čtenářky napsaných stránek a fungovaly i jako kritičky a editorky. Duch celé knížky pak dokonale vystihla dcera Pavla Kamanová, která navrhla a připravila obálku knihy. Ta sama o sobě je na zvláštní ocenění. Několika jednoduchými výtvarnými prvky dostane čtenáře do atmosféry temných nocí, ve které hučely letouny RAF přes kanál do nacisty obsazené Evropy. Vstříc boji za svobodu, dobrodružství a možná smrti.

Knížka je mimořádná po všech stránkách a tak zasluhuje o trošku víc, než jen suché oznámení: vyšla, ptejte se u svých knihkupců. My jsme se raději zeptali přímo Evy Pokorné.

Kde se v tobě vzala touha napsat knížku o třebíčských letcích?

Když to řeknu velice stručně, měla jsem k tomu tři důvody. Ten hlavní je potřeba vyjádřit díky, a to nejen těmto šesti letcům, ale všem, kterým děkujeme za to, že jsme tady, že je tu svět takový, jaký je. I kdybychom zůstali jen u letců, tak třeba u 311. perutě vím o patnácti letcích z Třebíčska. A to samozřejmě nemusím vědět o všech. Třetím důvodem je naděje, že se knížka dostane do škol a příklad o hrdinství, lásce k vlasti a ochotě za tyto prastaré hodnoty bojovat osloví naše děti. Připadá mi, že nejmladší generace tyto hodnoty přestávají oslovovat.

Ale proč právě letci?

K letadlům mě to určitým způsobem táhlo od mládí. Když mi bylo sedmnáct, jezdila jsem na letní tábory, tehdy ROH ke Křížanovu, kde bylo letiště hned vedle. Letadla jsme viděli každý den a samozřejmě nechyběly ani exkurze na letiště. Toužila jsem vznést se vzhůru a později si dokonce podala přihlášku na pilotní průkaz na větroně, ale neprošla jsem ze zdravotních důvodů. Vrcholem mé „letecké kariéry“ pak bylo dlouholeté přátelství se Standou Vrškou, pro kterého je letectví a především vojenské letectví celoživotní vášní. Celkem snadno se mu podařilo pro tuto vášeň strhnout i mě. Do školního časopisu BEN, který jsem dlouhá léta připravovala na „Benešce“, jsem těmto šesti letcům napsala malé medailonky a když bylo sedmdesát let od konce války, požádal mě Milan Zeibert, zda bych tento materiál nepřepracovala do již slušných medailonů do Třebíčského zpravodaje. Ke knížce pak už byl jenom krok. Vlastně rok. Tak dlouho trvala intenzivní práce na tom, co nyní leží před námi na stole.

Když jsi tak pátrala mezi příbuznými letců, jaké měli na svoje hrdiny památky a vzpomínky?

Většinou to byly fotografie. Nejúžasnější materiál však měla paní Votavová od Karla Nahodila, která nahrála jeho vyprávění, a tak to máme doslova z první ruky i s jeho hlasem. Nádhera. Karel Nahodil se jako jediný z třebíčských letců dočkal rehabilitace.

S jakými osudy jsi se tedy při svém bádání setkávala?

No s pohnutými, jak jinak. V rukou jsem měla protokoly z výslechů a nebylo to hezké čtení. Pan Kružík, Huňáček a Macháček byli odsouzeni. Josef Macháček jako první. Zůstal u armády a rok dostal za to, že si s kamarády vykládal vtipy na vládní činitele a zpíval píseň o manželce prezidenta Klementa Gottwalda. Z dnešního pohledu nepochopitelné. Dostal sice jen rok, ale výslechy a práce v Jáchymově mu natolik podlomily zdraví, že krátce po návratu z vězení umírá. Pan Kružík byl odsouzen ve třiapadesátém za vlastizradu. Podle vykonstruovaného procesu se chtěl ještě s dalšími odsouzenými zmocnit letadla a opustit republiku. Dostal deset let a osm z nich strávil v Jáchymově a na stavbách. Vrátil se v jedenašedesátém, kdy byl propuštěn na amnestii. Potom pracoval v Třebíči v ZMS a podle svědectví známých o této době nikdy nemluvil. To se nelze divit.

Asi nejznámější postavou z těchto letců je Stanislav Huňáček, o kterém se píše v několika knížkách. Byl skvělý předválečný civilní pilot a po okupaci na nic nečekal a přes Polsko utekl do Francie, kde byl nejdříve u stíhačů, pak byl převelen k bombardérům. Po kapitulaci Francie utíká do Anglie, kde se hlásí do RAF. Je přijat, ale nehodlá se smířit s tím, že má být školen instruktorem, který toho má nalétáno možná méně než on. Je převelen k pozemnímu vojsku a teprve později po bitvě o Anglii, kdy je pilotů nedostatek, je přijat zpět. Teprve potom může ukázat, co v něm je a dosahuje několika bojových úspěchů. Mezi nejvýznamnější patří potopení italské ponorky.

Takových příběhů a osudů je v knížce šest. Všechny podobné a přitom každý úplně jiný. To, co měli tito mladí hoši společné, byla odvaha, statečnost, láska k vlasti a ochota položit za vlast svůj život. Povahové vlastnosti, které se z myslí mnohých dnes již vytrácejí a jako by ztrácejí význam. A to byl také jeden z hlavních důvodů, proč se Eva Pokorná rozhodla knížku sestavit a napsat. Vzdát hold hrdinům a připomenout a pozvednout hodnoty, za které stojí za to žít i umírat.

I když už je Eva pár let ze školy, stále zůstává dál učitelkou, která si přeje přinášet dětem nové informace, poznatky a ukazovat jim hodnoty, díky kterým se děti mohou v životě lépe orientovat. Takže vlastně vytvořila knížku, která by neměla chybět v žádné školní knihovně. Ale ne jen tam. Je zpracována tak, že zaujme nejen fandy letecké historie.

Autor: Hu
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk