Simulantů je i v hokeji jako psů, tvrdí Blecha

Třebíč - Ve dvou největších kolektivních sportech to dotáhli mezi absolutní špičku. Nenajdete je ale na soupiskách žádného fotbalového či hokejového týmu. Oba se rozhodli spojit svoji sportovní kariéru s funkcí rozhodčího. Zdeněk Dobrovolný patří mezi nejlépe hodnocené asistenty ve fotbalové Gambrinus lize, Petr Blecha se zase pyšní tím, že pravidelně rozhoduje zápasy extraligy, nejvyšší domácí soutěže hokejistů.

Dobrovolný: Ve fotbale je méně těžkých a vážných zranění než v hokeji. Může si dovolit hrát spousta lidí, není tolik finančně náročný a dá se hrát skoro na kaž-dé vesnici.Blecha: Kopaná má větší základnu a je po světě rozšířenější. Ale hokej je zase nejrychlejší hra na světě. A hlavně na vás neprší, nesněží, nemusíte pořád držet ten praporek jako posunovač na nádraží.

Co vás přivedlo na dráhu rozhodčího?

Dobrovolný: Od mládí jsem hrával za mládežnická mužstva BOPO Třebíč, na konci dorosteneckého věku jsem se hodně zajímal o pravidla a řešení různých herních situací rozhodčími, tím jsem asi nejspíš u tehdejších funkcionářů vzbudil dojem, že bych měl zájem o funkci rozhodčího. Kdo mě tehdy přihlásil, nevím, já to ale nebyl, došla mně pozvánka na zkoušky, já je splnil a začal pískat na okrese? Takže to bylo takové trochu nechtěné.Blecha: Pískal jsem již od svých patnácti let, pak jsem ještě chvíli střílel ten černý nesmysl do brány za Horáckou Slavii Třebíč a když jsem skončil, tak jsem navázal na své začátky. Poprosil jsem nestory hokejových rozhodčích pana Vazače, Marka, Haška, Matějku a další, aby mě vzali mezi sebe a tak to opětovně začalo.

Jaká byla vaše cesta mezi elitu rozhodčích v nejvyšší soutěži?

Dobrovolný: Byla dlouhá a komplikovaná. Nikdy nevíte, zda jdete po správné cestě a zda na konec té cesty dojdete. Já tam došel po deseti letech. Jsou to celé víkendy strávené na hřišti, musíte spolknout spoustu hořkých věci, musíte být maximálně spolehlivý, obětavý a oddaný této profesi. Nesmí vás nic odradit a musíte si jít trpělivě pořád za svým cílem a doufat, že se jednou dočkáte. Hlavně vás to musí bavit.Blecha: Trnitá a dlouhá. Po rychlé cestě do první ligy a nakouknutí do extraligy jsem byl v letošním roce opětovně zařazen mezi elitu rozhodčích. Trvalo mi to celkem asi čtrnáct let.

Co vám na konkurenčním sportu nejvíce vadí?

Dobrovolný: Nejvíce asi střídavé starty, že hráč může v jedné sezóně nastoupit za více mužstev, a to i na jediný zápas v play-off či v boji o záchranu.Blecha: Že ho moc neovládám a nemohu pochopit jeho někdy složitá pravidla a způsob rozhodování v nižších úrovních. Jestli je to jak v televizním seriálu Okresní přebor, tak své fotbalové kolegy lituji.

V čem se oba sporty podle vás nejvíce liší a podobají?

Dobrovolný: Hokej je rychlejší, kontaktnější a tvrdší sport. V hokeji je každý rok mistrovství světa, potom k tomu olympiáda, fotbal má vrcholnou akci jednou za dva roky. Jsou to kolektivní týmové sporty, kde to není o jednotlivcích, ale o týmových hráčích.Blecha: Liší se v prostředí a podobají v tom, že diváci, trenéři, hráči v nás někdy vidí protivníky, kteří je chtějí poškodit.

Nenakazil se částečně hokej od fotbalu v simulování hráčů?

Dobrovolný: To nemůžu posoudit, ale ve fotbale je tento nešvar na ústupu. Záleží na rozhodčím, jaká je osobnost a jakou má autoritu, co je schopen tolerovat a co ne a jak se tomu přizpůsobí hráči.Blecha: Nenakazil, simulantů je v hokeji taky jako psů.

Oba největší sporty u nás jsou trochu na ústupu. Kde je podle vás příčina?

Dobrovolný: Netvrdil bych na ústupu, hokejisté se vloni stali mistry světa! Ve srovnání s ostatními velmocemi na tom nejsme za posledních deset let špatně. Český divák si rychle zvykl na úspěch a hned chce další, na medaile hokejistů a účast fotbalistů na ME či MS. Jednou to nevyjde a je velká kritika veřejnosti, ale jiné vyspělé hokejové či fotbalové země čekají na medaile či účast na šampionátu mnohem déle. Dnes se svět sportu strašně vyrovnává, záleží na maličkostech a strašně moc na štěstí!Blecha: Na jakém ústupu? Hokejisté mistry světa a že mládeži to nejde? To se stává. Zase přijdou úspěchy, ale vše má svůj čas.

Na jaký okamžik v kariéře rozhodčího vzpomínáte nejradši?

Dobrovolný: Nejradši vzpomínám na začátky v Gambrinus lize, první utkání v lize Kladno ? Žižkov, pak na první televizní utkání Sparta Praha - Olomouc a vloni v létě poslední kolo o titul Příbram ? Baník Ostrava.Blecha: Na utkání extraligy v O2 aréně Slavie proti Pardubicím, kde bylo přítomno přes jedenáct tisíc diváků, a na atmosféru zápasů brněnské Komety, kde je nejlepší publikum v republice.

Naopak, kdy vám bylo nejhůř?

Dobrovolný: Začátky byly zajímavé, zvláštní i krásné, ale tam asi bylo nejhůř, ve třetí a čtvrté fotbalové třídě na okrese.Blecha: Při utkání první ligy v Šumperku, kde mě trefil puk plnou rychlostí do žeber. A to fakt bolelo. A zápas jsem přesto dopískal.

Co byste popřáli sobě i „svým“ sportům na prahu nového roku?

Dobrovolný: Aby se mě drželo zdraví a štěstí při rozhodování těžkých a složitých situací a měl podporu okolí. Všem ostatním sportům a sportovcům co největší diváckou přízeň, radost ze hry všem zúčastněným, zdraví, štěstí a hodně vítězství ve hře i v životě.Blecha: Sobě i ostatním kolegům, hráčům hlavně zdraví a spokojenost i pro jejich nejbližší. Sportům hodně úspěchů a dobré rozhodčí.