Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Smrt je jen spánkem duše, končícím vzkříšením?

07.08.2019

TŘEBÍČ (ap) - Člověk by se neměl vysmívat někomu, komu se nedostává bohatství. Na základě tohoto přesvědčení judaismu byli a jsou Židé pohřbíváni v nejprostší rakvi a v nejprostším oblečení, ve lněném rubáši a bez jakýchkoliv cenností. Neboť ve smrti jsme si všichni rovni. To byla jedna ze základních informací, kterou se od průvodce Tobiáše Smolíka dozvěděli zájemci, kteří se ve středu 31. července zúčastnili dvou komentovaných prohlídek třebíčského židovského hřbitova.


Prohlídka, nazvaná „Znamení, znaky a ozdoby židovského hřbitova“, byla součástí programu letošního 16. ročníku festivalu židovské kultury Šamajim. Vhodným zahájením prohlídek byla vždy exkurze do hřbitovní obřadní síně, o jejíž vybudování v roce 1903 se zasloužil Samuel Pollack.

Co je po smrti?

Na tomto místě se nabízela zásadní velká otázka, co je po smrti? „V judaismu to mají vyřešeno tak, že smrt je jen jakýmsi přechodným stavem, často připodobňovaným ke spánku. Není to tak, že by duše člověka odešla do nějakého očistce a tam zakoušela nějaké zkoušky. V judaismu duše jen usnula, někde leží a je připravená na příchod Mesiáše, který na rozdíl od křesťanství dosud nepřišel a vzkřísí je v novém lepším světě, který s ním přijde. I z tohoto důvodu se hřbitovům říká dům živých, nikoliv mrtvých, protože pohřbení lidé jsou vlastně k životu příštímu daleko blíž než my, co zde právě stojíme,“ vysvětlil průvodce Tobiáš Smolík.

Vzkřísí Mesiáš všechny?

Mesiáš podle judaismu stane na Olivové hoře, půjde do Jeruzaléma a cestou bude křísit mrtvé. Proto je na jejím svahu největší světové židovské pohřebiště. „Rabíni si ale později lámali hlavu s tím, jestli se mu podaří vzkřísit i Židy, pohřbené na druhém konci světa. Vyřešili to tak, že ti, co prý ale nejsou pohřbeni přímo ve Svaté zemi, ti se tam prohrabou. Tak je to zařízeno,“ pokračoval ve svém výkladu Tobiáš Smolík cestou novým pohřebištěm, které se nachází na příznivé vodorovné části hřbitova a má pro pohřbívání i plošnou rezervu.

Šalamounský náhrobek

Třebíčský hřbitov vypovídá o tom, jak Židé vzdávali čest svým zesnulým v průběhu čtyř století. Specificky židovské je na něm to, že náhrobek byl oproti hrobu orientován opačně než v křesťanství, nejdříve náhrobek a až za ním hrob. Šalamounsky to vyřešil pan Samuel, jehož náhrobek je oboustranný včetně nápisů na něm. Najdeme zde hroby moderní i starodávné hrobky jednotlivců i rodin nebo památky obětí světových válek. Ve staré části hřbitova byly náhrobky v minulosti několikrát povaleny, přemísťovány a pohřbívalo se v několika patrech. Vystopovat, kde je a kde není hrob, už vlastně ani není možné. Přestože dnes v Třebíči stojí úctyhodné množství 3000 náhrobků, tak hrobů se zde skrývá skoro čtyřikrát tolik.

Hroby haličských uprchlíků

Jedna ze zastávek exkurze pat- řila hrobu s náhrobkem autora německy psané historie Židů v Třebíči Jakoba Kořatka. Napsal rozsáhlou stať o dějinách třebíčských Židů do kolektivní monografie Hugo Golda, což je stále jeden ze základních pramenů pro studium židovských dějin různých obcí v našich zemích. O hřbitov se zasloužila také dlouhá linie správců, z minulých let je známý Bohumír Pavlík a nejen on. Na internetu je k dohledání kompletní soupis všech hrobů na hřbitově. Na stránkách městského úřadu mohou zájemci najít také interaktivní mapu,“ prozradil Tobiáš Smolík, který je tako autorem nejnovější brožury o třebíčském židovském hřbitově, kde lze najít i malé pohřebiště haličských uprchlíků. Na začátku I. světové války šla východní fronta a 150 000 židovských haličských obyvatel se kvůli bojům přesunulo do českých zemí. „U nás museli čelit názoru, že jsou to zaostalí náboženští fanatici z východu. Byli to normální lidé a byla s nimi normální řeč. Ale protože judaismus funguje v každém místě trošku jinak, tak i v Třebíči dostali vlastní modlitebnu i vlastní část hřbitova. Není to žádná nelichotivá část, naopak, mezi ostatními zámožnými Židy leží několik haličských uprchlíků,“ zdůraznil Smolík

Kamínky na náhrobcích

Židovský hřbitov dnes není ale pouhou památkou, ale stále plní svoji funkci, stále se na něm pohřbívá. Poslední pohřeb čestného občana Třebíče Pavla Frieda se na něm konal v červnu. „Friedové dnes sice bydlí v Brně, ale pocházejí z Třebíče a tímto se do Třebíče symbolicky vracejí,“ prozradil Smolík a vysvětlil také přítomnost malých kamínků na některých náhrobcích: „Na židovský hřbitov se nenosí a nepokládají květiny, ale nosí kamínky. Je to tradice, je to zvyk, není to žádný silný náboženský příkaz. Nikdo vlastně neví proč a od kdy kamínky. Byl jsem ale před půl rokem v Maroku poblíž Sahary a viděl jsem některé orientální arabské hřbitovy. A protože leží u pouště, je to vlastně jenom hlína, písek a na něm kameny. Řadu hrobů označují vlastně jen kameny. A pokud rodina nepřináší kameny a neoznačuje tak místo hrobu, časem hrob nikdo nenajde. Takže možná na této linii blízkovýchodní tradice i v judaismu něco bude.“

Mluvili jazykem jidiš

Židé u nás mluvili specifickou němčinou, západogermánským jazykem jidiš, kterou si přinesli z období vrcholného středověku z Německa, ale zapisovali ji písmeny hebrejské abecedy. „Česky u nás Židé mluvili úplně na začátku středověku. Od začátku dvacátého století museli i dokumentaci vést v češtině, prozradil průvodce.

Nechť je jeho jméno vymazáno

Z kulturně politického pohledu je zajímavá zvyklost, která se zachovala také na některých náhrobcích rodin, z nichž někdo přežil holokaust. Po návratu pak nechal nápisy v němčině z náhrobků odtesat. Je to dobře vidět na náhrobku rodiny Bodascherů, kde můžeme dodnes spatřit německý apostrof, nejspíš pozůstatek z názvu měsíce März. „Je to vyjádření určitého názoru na to, co se stát nemělo. V hebrejštině je v případě nějaké záporné postavy známý výrok: Nechť je jeho jméno vymazáno. V tomto případě byla po holocaustu vymazána německá písmena tak, aby to ale každý viděl,“ vysvětlil průvodce.

V judaismu nebyl brán jako přípustný za žádných okolností pohřeb žehem. „Přišel ale holocaust a spousta lidí, aniž si to přála, byla zkremována. Dodnes se s tímto faktem některé židovské náboženské autority těžko vyrovnávají,“ podotkl také průvodce Smolík, jenž zájemcům na závěr svého výkladu věnoval brožurku, podle které si sami mohli projít trasu naučné stezky hřbitovem.

Foto HoN: Arnošt Pacola

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk