Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Štěpanovský: Chceme mít degradaci jaderné elektrárny pod kontrolou

10.02.2020

DUKOVANY - Jaderná elektrárna Dukovany dosáhla v loňském roce čtvrté nejvyšší výroby ve své historii. Na setkání s řediteli ČEZu, ve čtvrtek 30. ledna, se také hodně mluvilo o modernizačních akcích na elektrárně. O krátký rozhovor na toto téma jsme proto požádali ředitele JE Dukovany Miloše Štěpanovského.


Když se vrátím dvacet let zpět, tehdy jsem hovořil s vaším předchůdcem, ředitelem EDU Ivo Kouklíkem. Byla to doba zavádění moderní výpočetní techniky do českého průmyslu. A Kouklík pronesl v souvislosti s Jadernou elektrárnou Dukovany myšlenku, že prý když se spojí dohromady konzervativní ruské železo s americkou výpočetní technikou, vznikne výborná elektrárna. Slovním spojením konzervativní železo nazýval skutečnost, že když si někdy sovětští inženýři při konstruování elektrárny nevěděli rady s materiálovými výpočty, přidali tam, kde to bylo problematické, raději o několik centimetrů oceli navíc – pro jistotu. Vznikla tak robustní konstrukce, která by měla hodně vydržet. S odstupem dvou desetiletí, potvrzuje se tehdejší Kouklíkova úvaha?

Určitě, já bych řekl, že skutečně ta technologie, projekt, který jsme převzali, má v sobě spoustu konzervatismu. A tím, že jsme na něj nasadili moderní, hlavně řídící systémy, přesné digitální technologie, tak to je pro nás určitě obrovská výhoda. Je to tak.

Vloni jste ale měli neplánovaně devadesátidenní odstávku na druhém bloku reaktoru kvůli opravě parogenerátoru. A nakonec „tam musel vlézt člověk“ a všechno zachránit lidská ruka. Ptám se tedy, jak dalece může modernizace zařízení elektrárny jít? Je nějaká mez, když už by to nešlo a bylo by nutné ten či onen blok definitivně odstavit pro neopravitelnost?

Vidím to tak, že všechno je to jen otázka peněz. Dneska je vše založeno na velmi detailní diagnostice stavu všech zařízení. Diagnostika nám po pětatřiceti letech provozu elektrárny ukazuje třeba - pozor, tady se začíná něco klubat, tady nám začíná materiál ztrácet mechanické vlastnosti a podobně. A protože je to technika, tak je každé to „železo“ opravitelné nebo vyměnitelné. Čili je to otázka peněz, kdy ještě se vyplatí do obnovy investovat a kdy už případně nevyplatí - a co to pak znamená.

Při loňském semináři Občanské bezpečnostní komise EDU a vašem výkladu o zvládání problému na druhém bloku jste několikrát použil ono sugestivní slovo - degradace - ve smyslu degradace materiálů a mechanismů elektrárny.

Degradace je prostě jeden z mechanismů, který funguje, ať chceme nebo nechceme. Jde o to, že ho máme, nebo se snažíme ho mít, pod kontrolou. Takže my jsme dnes na elektrárně zaměřeni na delší odstávky, bývaly dvacet dní, dnes 40 až 50 dní. Jsou proto tak dlouhé, abychom tu postupnou degradaci měli pod kontrolou a včas ji zjistili.

Přibližte to trošku více laikům, atomová elektrárna běží třicet pět let pod obrovskými teplotami a tlaky. Kde je to místo, kde se následky těchto fyzikálních veličin nejvíce projevují. Které kohoutky, trubky, ventily, lopatky trpí nejvíce?

Pokud půjdeme do technických podmínek, tak je to skutečně působení vysokých tlaků, ale teploty u nás nejsou až tak extrémní. Pokud jde o klasickou páru, tam mohou být teploty 600 až 650 stupňů, ale u nás je to jen kolem 300 stupňů. Pro nás jsou důležité spíš teplotní změny. Čili vliv teplot a jejich změn. A pak je to samozřejmě radiace, radiační poškození, které také způsobuje degradaci mechanických vlastností materiálů. Degradace je ale dlouhodobě popsaný jev a my sledujeme a monitorujeme, jak degradační podmínky působí na konkrétní komponenty, které na elektrárně máme.

Před patnácti lety jsem byl svědkem výměny starých lopatek rotorů turbín tady v Dukovanech, které byly po dvaceti letech provozu jemně důlkované prudkými nárazy kapiček páry. Původně hladký kov měl texturu pomerančové kůry, ženy by možná řekly celulitidu.

Je to tak, postupná degradace prostě postupně působí a pomáhá jí v tom i koroze. Na druhé straně je to příležitost pro modernizace. Zrovna v případě lopatek, které jste zmínil. Dnes počítačová technika a konstrukční návrhy materiálů jsou zase někde jinde. A třeba jen výměna lopatek, které mají trošku jiný tvar, umožňuje zvýšit výkon turbíny, aniž bychom zvyšovali její příkon. Čili tepelný výkon zůstal stejný, ale účinnost turbíny se zvýšila. A je to jenom proto, že průtočná část turbíny má trošku jiný tvar.

S uvažovanou výstavbou nového jaderného bloku se i mezi čtenáři našich novin hodně hovoří o dostatku či spíše nedostatku chladicí vody, kterou berete z řeky Jihlavy, přesněji z Dalešické přehrady. Sleduji tu problematiku z hlediska hydrologického či vodárenského, a tak vím, že minimálně od roku 2012 začal být s vodou na Třebíčsku problém. V Horáckých novinách už jsme psali v minulých letech o situacích, kdy vyschly řeky Rokytná, Oslava, Želetavka. Řeka Jihlava není dnes, co se týče vodnatosti, o moc větší než ty zmíněné. Byla už zaznamenána období, kdy i řeka Jihlava téměř neteče. Nebojíte se okamžiku, že třeba i dostavíte kolem roku 2040 nový blok, ale nebude voda pro jeho chlazení?

Za prvé žijeme z toho, že tady za zády máme obrovskou Dalešickou přehradu. A i když skutečně v roce 2018 přes léto několik měsíců v řece Jihlavě skoro žádná voda netekla, tak nám ta voda z přehrady pomohla. Bez ní bychom vodu opravdu neměli. Už také bylo řečeno, že nový jaderný zdroj má jednu z variant svého provozu - suché chlazení.

Čili, jaderná elektrárna by se dala provozovat prakticky bez vody?

Úplně bez vody se provozovat nedá, vždycky nějaký zdroj vody potřebujete. Ale největší spotřeba vody v našem současném systému je odvod tepla přes chladicí věže. Ten kdybychom nahradili tzv. suchou chladicí věží, pak by největší spotřeba vody skončila.

V současné době jste také oprášili myšlenku na horkovod z Dukovan, který by vyhříval Brno. Je to reálný projekt, jak vy ho vidíte?

Zatím se na to díváme jako na ideu, nicméně ta idea už má konkrétní naplnění. Temelín dostavuje teplovod do Českých Budějovic. Je to idea, která ale potřebuje na druhé straně partnera, tedy město Brno, které má dnes koncepci vytápění založenou na svých spalovnách a teplárnách. Chceme oživit naši nabídku v tomto směru, ale určitě to není nabídka vztažená k naší současné elektrárně. Je to nabídka spojená s novou jaderkou. Pokud by se její stavba začala uskutečňovat, pak to určitě znamená výhled třiceti až čtyřiceti let provozu. Pak by se holt nemusel spalovat plyn ve spalovně a ušetříte za vytápění. Technologie nového parovodu by byla úplně jiná než v 80. letech, ale dobrou představu o vyvedení tepla dává horkovod Temelín-České Budějovice. Dnes by to i tady na Moravě bylo potrubí vedené pod zemí, důkladně zaizolované. Ale nechme ten projekt ještě v klidu, to je hudba budoucnosti.

Foto HoN: Arnošt Pacola

Autor: Arnošt Pacola
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk