Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Strážná hora byla svědkem Tance slunce

21.10.2013

Třebíč - Kdo při nedělní procházce navštívil třebíčský Kostelíček, spatřil něco, co dosud viděl snad tak v televizi. Skupina přátel přišla podpořit svého kamaráda Tomáše, který se rozhodl si zde vyzkoušet zavěšování na háky, v angličtině známé jako suspension.


„Původně to byl indiánský rituál, který praktikovali severoameričští indiáni a nazýval se Tanec slunce. Dneska už je to v jiné podobě a lidé na to koukají spíše z pohledu adrenalinového zážitku, nebo se chtějí nějakým způsobem předvést a zviditelnit, nebo chtějí překonat nějaký svůj další limit a posunout bolest o něco dále – to byl kupříkladu i můj cíl, když jsem to zkoušel poprvé,“ říká o této poněkud svérázné činnosti Ladislav Švaříček, tatér, který zavěšování jednou vyzkoušel a velice ho zaujalo. „Pověsil jsem se zatím jenom s jednou slovenskou skupinou, která mně o tom řekla. Tam jsem to poznal,“ popisuje Ladislav své začátky. „Myslel jsem, že to bude pouze jednou, ale už to chci znovu. Bohužel zatím nemám možnost zde sehnat někoho, kdo by mě nějakým odbornějším způsobem pověsil, takže zatím věším ostatní,“ usmívá se Ladislav Švaříček.

Před samotným zavěšením nebyl Tomáš z přítomnosti Horáckých novin nadšený. „Ne, že bysme si hned museli tykat, ale nevidím tě rád. Fakt ne,“ vítal mě, když zaregistroval moji přítomnost. Rozpaky v jeho tváři byly patrné, není divu. Hodlal zavěsit své tělo na dva háky a spoléhat pouze na odolnost své kůže. Nakonec své slovo dodržel a po krátké přípravě, kdy mu kamarád Láďa vydesinfikoval kůži a naznačil si místa vpichů, už se pohupoval ve větru. „Vnímal jsem, že jsem kousíček nad zemí, ale že bych visel někde vysoko, to ne. To zavěšení samotné byl hodně nepříjemný pocit, to na tom bylo asi nejhorší. Pak, když člověk visí, tak jsem se snažil na radu Ladi uvolnit, protože jsem vnímal, že jsem ztuhlý. Po nějakých třech až čtyřech minutách jsem konečně uvolnil nohy, protože jsem si uvědomil, že je mám sevřené a snažil jsem se uvolnit i ruce. Ty šly ale hůře, to mně moc nešlo.

Když se však člověk začíná srovnávat s tou bolestí, párkrát jsem se snažil zaklonit hlavu, tak jsem vnímal uvolnění, ale zároveň jsem i ke konci vnímal, jako by kolemstojící lidi byli dál a říkal jsem si, že za minutu už bych začal pomalu usínat. Proto jsem se ptal, jestli jsem bílý, nebo ne a nechtěl jsem houpat. Protože kdyby mě někdo zhoupnul, možná bych se taky trošku prospal,“ popisuje svoje pocity ze zavěšení Tomáš.

„Když jsem stál na zemi, měl jsem najednou pocit, jako bych byl jak lesní víla. Já bych si šel tančit někde po loukách a po lesích, udělal si piknik někde v lese. Takové uvolnění. Opravdu takové, že člověk najednou ztratí veškeré vnitřní konflikty a problémy, které se ho v tu chvíli týkají, jsou najednou jakoby potlačené a člověk si užívá uvolnění od bolesti a vnitřní klid,“ popsal své pocity při kontaktu s pevnou půdou pod nohama Tomáš.

Autor: Petr Račák
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk