Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného

Studna poodhalila svoje tajemství II.

24.11.2010

Třebíč - V minulém čísle Horáckých novin jsme se s potápěči klubu Argus Poseidon a Jaromírem Zerzánkem ponořili do tisíc let staré studny, která je v zahradě za bazilikou. Kolují o ní nejrůznější pověsti. Nejznámější je asi ta o dvanácti stříbrných sochách apoštolů a zlaté Kristově v životní velikosti, které jsou v ní ukryty. Ústí tam prý také tajná chodba? Těmto báchorkám věří asi jen malé děti.


CARMEN
Zvláštní však studna opravdu je. Přinejmenším tím, že si tak stará stavba drží svoji hladinu vody neuvěřitelně dlouhou dobu. Nepohnuly s ní ani rány z děl Matyáše Korvína při dobývání města a kláštera benediktinů, ani vrtání injektáží při opravách hradeb v době nedávno minulé. Skalní masiv je dokonalý a studna nepoškozená.

Poslední ponor, který se konal 8. října, jsme museli přerušit. Asi dva metry před dosažením dna zhaslo světlo. A bez světla se filmovat nedá. Celý ponor totiž potápěči zaznamenávali na kameru a nafilmovaný materiál bude sloužit k podrobnému zkoumání.

Jednou z otázek, kterou si Jaromír Zerzánek klade, bylo množství pramenů a místo jejich vtoku. Jaká je vyzdívka? Do jaké hloubky sahá? Je studna kolmá? Není někde odbočka? Jedna z teorií kolem této studny totiž je, že původně se nejednalo o studnu. V tom případě by vůbec neměla prameny, ale pouze přítoky. Jak se to pozná? Samozřejmě velice špatně, ale trochu se to prý poznat dá.

Druhý ponor se konal v den státního svátku ve středu 17. listopadu. Počasí bylo o poznání horší, ale naštěstí nepršelo. Pod vodou však bylo stejně a šel pod ni zase jako první Petr Lukášek. Jistící potápěč byl Josef Kochtík, řečený Kochťa. Aby se nemohla opakovat smůla z minula, vzal si Petr pod vodu světla radši dvě.

Zatímco minulý ponor se odehrával ve vyloženě komorním složení, tentokrát se přihlížející ani nemohli vejít kolem studny. Občas se ještě přidali turisté, kteří si šli prohlédnout zahrádku, a tak bylo nahoře docela veselo.

Petr se vynořil zhruba po dvaceti minutách. Pojistka se světly se ukázala nanejvýš prozíravá, protože jedno světlo opět zhaslo. Také displej na kameře nevydržel zdaleka celou dobu, a tak to musel Petr dotočit na hledáček. Vše se ale podařilo a zdá se, že tentokrát bylo vše natočeno tak, jak znělo zadání. Opakování ponoru bylo dokonce přínosem. Když se totiž potápěč zanoří do studny, promění ji pomocí dýchacího přístroje v takovou obrovskou bublinkovou pračku a opere ze stěn bahýnko, které se tam usazovalo od posledního vyčerpání, což bylo dobrých dvacet let. Bahýnko se sneslo na dno, takže tento druhý ponor byl daleko čistší než minule.

Ponor neobjevil ani tajnou chodbu, ani stříbrné sochy. Svůj význam přesto měl. Stěny jsou zdokumentovány tak, jak by se to ve vyčerpané studni provádělo nesmírně složitě. Jestli podrobné zkoumání obrazového záznamu něco přinese, to se teprve uvidí. Potápěči si libují nad zajímavou zkušeností. Celý záznam bude po zpracování, které by nemělo trvat dlouho, umístěn na stránkách Horáckých novin, takže si budete moci ponor kdykoli zopakovat s námi.

Jediný zklamaný může být Jaromír Zerzánek, který si celou akci vymyslel a nadchl pro ni třebíčské potápěče i otce Jakuba Holíka, faráře baziliky sv. Prokopa, který akci povolil. Jaromír vynaložil obrovské úsilí, aby se ponor uskutečnil. Vždycky musel přijet až z Ostravy, kde žije. Tentokrát se však pod vodu nedostal. Zrádný a skrytý zánět dutin mu v ponoru zabránil. Zhruba ve dvou metrech pod hladinou zjistil, že nemůže vyrovnat tlak v uších a to znamená pro potápěče konec. Pod vodu se nejde. Neuposlechnutí varování neznamená jen prudkou bolest v uších, ale také nebezpečí trvalého poškození zdraví. Tak snad příště.

Jaromír však nemá povahu truchliče a je rád, že se akce uskutečnila, i když si benediktiny krásně opracovaný kámen pod vodou neohmatal tak, jak chtěl. Studna své tajemství opravdu poodhalila jen trochu. Budeme-li chtít poznat její historii do hloubky, budeme se muset zavrtat do sedimentu na dně. Tam jsou jistě nějaké poklady ukryty. Tak zase někdy příště u dalších tajemství.

Autor: Jan Uher
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk

Související články: