Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

T. Halík: Muslimské šátky bych nezakazoval

15.12.2014

Třebíč - „Bůh není jsoucnem mezi jsoucny. Člověk se musí učinit ničím, aby se s Bohem mohl setkat.“ To byla jedna z myšlenek, které zazněly na dvou přednáškách profesora Tomáše Halíka, který v pátek 12. a v sobotu 13. prosince navštívil na pozvání Místní skupiny Křesťanské akademie Třebíč.


Prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík je jednou z nejrespektovanějších osobností doma i v zahraničí. V květnu letošního roku se stal prvním českým nositelem prestižní Templetonovy ceny. Jeho jménem byla pojmenována nová přednášková aula univerzity v Oxfordu. V pátek krátce před polednem Halík předstoupil před studenty třebíčských středních škol a Západomoravské vysoké školy v aule Katolického gymnázia s přednáškou, která byla sondou do historie křesťanství a evropské civilizace.

Křesťanství vzniklo jako židovská sekta

Halík při svém výkladu zdůraznil, že je i dnes potřeba nově promýšlet vztah křesťanství a společnosti, jako tomu bylo už v dobách v jeho vzniku, kdy na rozvalinách starého izraelského náboženství v roce 70 po Kristu vyrostly paralelně dva proudy. Judaismus a křesťanství přitom navazovaly na původní izraelské náboženství, které zaniklo při potlačení židovského povstání proti Římu. „Jeruzalémský chrám, který hrál až do té doby obrovskou roli v židovském náboženství, najednou nebyl a bylo třeba mnohé v židovském náboženství znovu promyslet, takže obřady v chrámě nahrazoval řád modliteb v domácnosti,“ vysvětlil Halík. Křesťanství chápané zprvu jako židovská sekta podle Halíka přišlo s poselstvím a nabídkou, které mělo univerzální charakter. „S poselstvím, které říká, že dneska už není důležité, jestli je člověk Žid nebo pohan, jestli je muž nebo žena, jestli je otrok nebo svobodný člověk, Kristus je pro všechny.“ To byla v podmínkách značně násilnické římské civilizace opravdu nová nabídka. Křesťané zprvu také odpovídali, že nejsou novou filozofickou školou, náboženstvím ani kultem zasvěcení, ale novou cestou, novou existencí, tedy následováním.

Konstantinova bitva

V této souvislosti Halík připomněl klíčovou osobnost dějin, římského císaře Konstantina I. Velikého, který měl v roce 312 před svojí rozhodující bitvou v boji o Řím sen, že pod Kristovým monogramem na praporech jeho vojáci zvítězí. A opravdu zvítězili. „Kříž je ale znamení, které vyzývá, aby člověk vzal na sebe svůj kříž a stal se člověkem pokorným. Možná by celé dějiny vypadaly jinak, kdyby se Konstantin trošku inteligentněji zamyslel nad svým snem,“ zauvažoval v této souvislosti Halík. Ten také zdůraznil skutečnost, že velká část Nového zákona byla vytvořena na půdě dnešního Turecka a poukázal na fakt, že v prvních staletích bylo křesťanství kulturně velmi pestré.

Náboženství proti otroctví

Podobně, když se na konci středověku zhroutila křesťanská říše, na troskách této velké civilizace se objevily dva směry - tradiční církevní křesťanství a novověký sekulární směr. „V renesanci lidé objevují důraz na tělo a tělesnost, na tu horizontální rovinu kultury. Lidé začínají nově prožívat vesmír na zemi, objevují také starou antickou kulturu a tento životní pocit bylo dost obtížné vtělit do toho starého teologického modelu. A nakonec se vedle církevního křesťanství objevuje sekulární humanismus, “ pravil Halík a vysvětlil, že to byl i důsledek zhnusení celé řady evropských intelektuálů válkami, vedenými mezi protestanty a katolíky. Tito myslitelé se nechtěli identifikovat ani s jedním z obou táborů a hledali nějakou třetí cestu křesťanství i nějakého panovníka, který by ji zaštítil. Byl tak dán prostor osvícenské kultuře. Podle Halíka se sekulární humanismus a křesťanství potřebují navzájem. Také dnešní doba a mezináboženský dialog přináší podle Halíka nové duchovní proudy a oživení. Jejich výsledkem je například skutečnost, že představitelé dnešních náboženství nedávno podepsali společně deklaraci proti formám moderního otroctví.

Zneklidněná tazatelka

V diskusi následující po přednášce jedna z tazatelek vyjádřila svoje zneklidnění z jedné z Halíkových knih, kde se dočetla, že o Bohu nelze přemýšlet v termínech JE a NENÍ. „Přiznám se, že potřebuju konkrétně, čemu mám věřit, vědět, že Bůh je,“ řekla tazatelka.

„To navazuje na větu Tomáše Akvinského, který říká, že my věříme, že Bůh je, ale my vlastně nevíme, kdo je Bůh a co to znamená být v případě Boha. Bůh je předmětem naší víry, naší naděje a naší lásky, ale ne předmětem naší bezprostřední hmotné zkušenosti,“ vysvětlil složitost člověčí situace Halík.

Podle Halíkova názoru má také smysl vyučovat i dnes na církevních školách latinu, i když si neodvážil říct, zda má být povinná. Latina však podle Halíka otevírá bránu k řadě pramenů a kultivuje myšlení. „Bystří mozek, a to je strašně dobrá věc,“ nabádal studenty. Halík také odsoudil brutální zabíjení, které se dnes na Středním východě děje ve jménu islámu. Konstatoval, že je dnes zabíjeno více křesťanů než v prvních staletích našeho letopočtu. Zároveň ale zdůraznil, že „je strašně důležité nezevšeobecňovat náš pohled na islám… Já sám bych muslimské šátky nezakazoval. Burky ano.“

Poklonil se Zvěřinovi

V pátek navečer Tomáš Halík vystoupil se svou přednáškou určenou veřejnosti v kongresovém sále Grand Hotelu na Karlově náměstí. Součástí večera byla opět diskuse i autogramiáda Halíkovy knihy Obnovíš tvář země.

V sobotu následovala ekumenická bohoslužba v bazilice sv. Prokopa, jednání Akademického výboru České křesťanské akademie a krátký výlet do Stříteže, kde Halík položil kytici k památníku tamního rodáka, prvního prezidenta Křesťanské akademie, katolického teologa, filosofa, obhájce lidských práv a politického vězně Prof. ThDr. Josefa Zvěřiny. Součástí Halíkova plánovaného programu byla i prohlídka třebíčských památek UNESCO.

Autor: Arnošt Pacola
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk