Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Tak trochu holandský, tak trochu náš, tak trochu na nic

14.03.2016

TŘEBÍČ (kv) - Stojí a hezky se na něj kouká. Neodmyslitelně patří ke Kanciborku. Je významným orientačním bodem v západní části města. Ale jen zcela výjimečně je otevřen veřejnosti. Nikdo si s ním totiž příliš neví rady. Z větrného mlýna je němý přihlížející, ze kterého se pomalu sype omítka.


Přitom by o jeho využití měla veřejnost zájem. Alespoň podle výsledku ankety, kterou pravidelně organizuje Zdravé město. Jenže co umístit do budovy s mohutnými stěnami, jejíž vnitřní prostor je sotva šest metrů v průměru? „Budova, tak jak je postavena, se vzpírá tomu, aby z ní mohlo být něco, co by fungovalo. Ať už by tam mělo být cokoli, musela by k tomu být nějaká přístavba. Řadu let existuje taková představa, že s větrníkem něco uděláme. Bude tam muzeum čehokoli, bude tam kavárna. Ale vždycky to skončí na obyčejných praktických věcech,“ říká o nemovitosti z 19. století, která je nemovitou památkou, místostarosta města Milan Zeibert.

Jednou z takových praktických záležitostí je případné parkování, které by zřejmě při jakémkoli dlouhodobějším vy- užití mlýna bylo potřeba. Samotný mlýn je v majetku města, stejně tak pozemky v jeho bezprostředním okolí o rozloze asi tisíc metrů čtverečních. „Ano, existuje studie, myslím, že šlo o nějakou restauraci, ale to je nereálné. Pokud by tam mělo cokoli vzniknout, muselo by se také zřídit parkoviště, což je docela velký problém. Pás pozemku patří k železnici, ve východní části je stavební parcela. Pozemky okolo jsou sice města, ale plochy pro rozvoj to určitě nejsou,“ říká vedoucí odboru majetku a investic města Pavel Kraus a dodává: „Rekonstrukci mlýnu zatím neplánujeme. Ohrožený nijak není. To, jak vypadají omítky, není rozhodující. Co se týče interiéru, ten nevypadá dobře. Uvnitř je třípatrová dřevěná konstrukce s poměrně příkrým schodištěm. Technicky není v dobrém stavu, ale protože je mlýn mimo provoz, nevadí to.“

Velikost mlýna by ale neměla být překážkou toho, aby byla nemovitost zachována prostě jako mlýn. Když to jde jinde, mohla by to umět i Třebíč. Ukázkovým příkladem zachovaného větrného mlýna je Kuželov. Jde o zařízení provozované Technickým muzeem Brno. A má oproti Třebíči jednu nespornou výhodu, v jeho sousedství je obytná i hospodářská budova, které expozice podstatně rozšiřují. Ale existují i skromnější projekty. Třeba mlýn ve Spálově, jehož oprava byla dokončena před čtyřmi lety, nebo mlýn v obci Poruba na Přerovsku. Ve všech případech šlo o mlýny na mletí mouky a měly zachovanou alespoň část původního zařízení. To se v Třebíči nepodařilo. Je tedy otázkou, jak interiér vybavit. V úvahu by připadal snad popis výroby třísla, které se zde pro kožedělný průmysl získávalo mletím kůry. Jenže stejný obsah, byť jen s modelem mlýna, už má část expozice třebíčského Alternátoru.

Autor: kv
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk