Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného

Táta Járy Cimrmana v Malovaném domě

14.07.2011

Třebíč - Pojízdný kinematograf bratří Čadíků zavítal po letech do Třebíče. S sebou tentokrát přivezl pět filmů od Svěráků. Autorské dvojice, která u nás nemá obdoby. A zahájení snad obnovené tradice letní Třebíče bylo přímo parádní. Do atria Malovaného domu si přijel povídat ten starší. Scénárista, herec, divadelník, učitel, ale hlavně úplně obyčejný a báječný pan Zdeněk Svěrák. Do Třebíče ho pozval a celý večer si s ním povídal jeho učitelský kolega Milan Zeibert.


CARMEN
Povídání to bylo příjemné a letně pohodové. Jak by ne. Zdeněk Svěrák má vystudovanou češtinu, Milan češtinu a dějepis. Shodou okolností má stejnou aprobaci i Zdeňkova manželka, která seděla naproti stolku, dávala pozor a občas mistra doplnila či poopravila. Tak, jak to dobré manželky dělávají.

Osnovou besedy bylo pět názvů filmů, které se na Karlově náměstí od pondělí do pátku promítaly a vlastně promítají. Obecná škola, Kolja, Tmavomodrý svět, Vratné láhve a dnes večer to bude Kuky.

Trošku jsem se bál, kolik lidí na besedu přijde. Spousta lidí odjela na dovolenou a třeba se v tom vedru ani nebude lidem chtít? Obavy se ukázaly jako naprosto liché. Atrium bylo nacpané k prasknutí, takže muselo být přineseno několik laviček z připraveného hlediště na Karlově náměstí. Svěrák je v Třebíči prostě jistota. Atmosféru celé besedy předznamenal již její začátek. Paní Hanáčkové stačilo jen lehce zvolat do čekajícího davu: „Potřebuji pár chlapů na přinesení laviček!“ A několik ochotných se bez reptání vydalo na náměstí a lavičky doneslo. A pak si třeba ani nesedli, protože ti méně ochotní bývají někdy velmi rychlí.

Film po filmu otevíral zajímavé příhody nejen z natáčení. Diváci, kteří přišli, nenechali otázky jen na místostarostovi, ale ptali se sami, takže beseda byla opravdu besedou. Bylo vidět, že mezi Svěrákem ? cimrmanologem a Třebíčí je pouto, na které se dá spolehnout. To ostatně potvrdil i mistr, když prozradil, že jeho oblíbená hospoda je na Jejkově a rád ji má pro její vkusně starobylé zařízení. Další perličkou svoji náklonnost ještě podtrhl. V nejmenovaném hotelu se mu nepodařilo za celou noc usnout, protože v baru houstl dým a burácela hudba tak, že to prostě nešlo. Ráno tedy z legrace v recepci poznamenal, že když se nemohl vyspat, nemůže ani zaplatit. A recepční bez mrknutí prohlásila: „Tak jo.“ A bylo to. Nejezděte pak do takového města rádi?

Kompliment zazněl i k přítomné Ivaně Řídké, která Cimrmanům vždy „sehnala“ takové publikum, před které si divadlo jezdilo do Třebíče zkoušet nové hry.

Beseda by se asi táhla dlouho do noci, protože i když byla atmosféra rodinná, přece jen se začala rozehřívat postupně a mnoho nevyslovených otázek zůstalo na příště. Konec besedy byl ale přesně a nemilosrdně určen. A to půl desáté. Na Karlově náměstí se začal promítat první film ze svěrákovské série.

A tak rychle předat kytici paní Svěrákové, papírovou tašku Zdeňku Svěrákovi a hurá na náměstí. Tak rychle to ale nešlo. Mistr je přeci jen herec a tak si předání patřičně vychutnal i s netrpělivým nakukováním do tašky, cože to tam pro něj pěkného připravili. Prostě krása až do konce.

O nové podobě kultury v tomto městě toho bylo napsáno mnoho. Bude-li se vyvíjet podobně jako tato beseda, máme se v Třebíči na co těšit.

Autor: Jan Uher
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk