Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Jestli si něco zaslouží označení vlajková loď, je to tahle tatra.
(foto: Ivo Nechvátal)

Tento víkend bude patřit veteránům

26.05.2011

Z historie dvaceti ročníků soutěže historických terénních vozidel O zlomenou poloosu

První ročník této populární soutěže uskutečnil tehdy velice mladý Veteran Car Club Třebíč, čítající něco přes dvacet členů, v roce 1984. Proč historické teréňáky?

CARMEN
Pro odpověď je nutno vrátit se právě do oné doby osmdesátých let se vším, co k ní patří. Tehdy jsme se rozhodli uspořádat soutěž veteránů. Protože však v té době byla většina aktivních členů z řad majitelů vojenských, tehdy nejen zelených vozidel, a protože bylo dosti srazů a soutěží klasických veteránů, rozhodli jsme se uskutečnit soutěž právě historických terénních vozidel.

V tehdejší atmosféře branné moci, „vítězných bojů za mír“ a neměnných stavů „na věčné časy“ se nám zdála myšlenka na takový podnik dobrou zvláště proto, že dřívější pokusy o fungování klubů sdružujících zájemce o vojenskou techniku - v podstatě značkové Jeep kluby - vždy drtivá pěst vládnoucí třídy rozprášila. A tak se nám podařilo zdánlivě neskutečné - po několika letech útlumu bylo opět možno vytáhnout jeepy, kaďoury, protože doba přeci jen trochu poskočila, také nějakého gaza a také Tatru 805 - již nesloužící v armádě (i když stále byla tato vozidla ve zvláštní evidenci - co kdyby?) a vyrazit do Třebíče na sraz. A že se bylo na co koukat!

V tehdy ještě nezasypaných poušovských zmolách došlo na klání staroušků způsobem, který by si dnes většina z vás sakramentsky rozmyslela! V bahnitém terénu vydatně smáčeném deštěm nakonec putovní trofej připadla Jirkovi Roubcovi.

Akce měla veliký ohlas a v podstatě hned začaly přípravy na další ročník? Je dobré připomenout, že tenkrát jsme měli ne jarní jako dnes, ale podzimní termíny. Naštěstí žádného cenzora nenapadlo hledat souvislost s konáním srazu přesně měsíc po výročí okupace sověty. Přesto se nám podařilo uskutečnit jen dva ročníky. No a ten třetí, co měl být již mezinárodní, nám měsíc před termínem soudruzi zakázali. A šlus! Přece jenom nestrávili nějaké to mávnutí americké vlajky, víc jak jedno americké vozidlo v okruhu jedné dědiny a ránu, jako když práskne - třeba pneumatika. Nepomohly ani záruky dávané již letitými veteránskými aktivisty. Ideologicky jsme zavazeli. A tak jsme jezdili soutěžit do spřáteleného Polska na moc hezký vandry a taky do Mohelnice, kde bylo komunistické ovzduší o něco řidší, a tak se místo srazů přesunulo tam.

Když se v 89. roce ukázalo, že věčné časy skončily a je najednou vše jinak, měli jsme plno starostí s budováním vlastního areálu, a tak teprve v r. 1993 jsme zkusili obnovit tradici. Další ročník se jel v r. 1995 a od té doby už pravidelně každý rok. Sice nám mezitím zasypali krásný terén v Poušově, ale tratě a jízda podle itineráře mají svoje kouzlo stále. Martyrium ideologického povolování nahradily souhlasy soukromých vlastníků, požadavky na životní prostředí a papírování rozbujelé administrativy, což klade vysoké organizační nároky na pořadatele. Také se za léta obměnila členská základna, a tak se podařilo zaběhnout systém dvou „štábů“, které střídavě nachystají podnik jednou v okolí Třebíče, podruhé na Náměšťsku.

A roky běží, vážení, najednou je tu dvacátá poloosa. Připadla letos na již tradiční Jedov, kde 28. 5. bude na závěr vyhlášen 20. vítěz a držitel putovní ceny.

Za celou dobu se vystřídalo množství účastníků i vozidel, kdyby se sešli všichni, už by se asi do kempu nevešli. Ale pořád přibývá krásných vozidel, která se mezitím ve velké míře navracejí do své původní podoby a stávají se tak díky péči svých majitelů skutečně plnohodnotnými veterány, jak z hlediska originality, tak i technického stavu. I když by tento stav určitě nastal i bez existence VCC Třebíč, těší nás, že můžeme říci: „Byli jsme u toho!“ A že putovní cena ? „zlomená poloosa“ - vždy na rok zakotví u některého z účastníků.

Autor: Ing. Vladimír Pisk
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk