Terapie mezi hlínou a hrnčířským kruhem (II.)

Koněšín - Nedaleko Třebíče, v malebné vísce Koněšín je zařízení, jakých není mnoho. Nachází se v selském statku, ale nenajdete tu dobytek ani žádného zemědělce. Potkáte zde však hrnčíře a výtvarníky, kteří z hlíny vytvářejí nejen misky, vázy a hrníčky, ale také zajímavá výtvarná díla, která mají svou tvář a také cosi společného.

Kolik podobných zařízení jako je toto v republice funguje?

Doléčovacích zařízení je více, i když určitě ne tolik, aby uspokojily poptávku. Bohužel. Ale takové, jako jsme my, není žádné. Máme totiž dvě zásadní věci, které nás odlišují. Většina zařízení je ambulantních. Naše je pobytové ? rezidenční, klienti využívají chráněné bydlení. Znamená to, že terapeutický vliv je intenzivnější a prostředí více bezpečné. Druhý klad našeho zařízení jsme již zmiňovali. Klienti zde získávají pracovní návyky, vzdělání, stávají se keramiky, jejich uplatnění či další vzdělávání je snazší. Mám tím na mysli dokončení studia či pokračování ve studiu nebo získání zaměstnání u externího zaměstnavatele.

Jaká je skutečnost? Máte nějakou zpětnou vazbu?

Máme. Účinnost je 86?%, což je velice dobré a několik našich klientů si našlo práci v oboru. Tři dokonce založili a úspěšně provozují vlastní keramickou dílnu. Jsou z nich živnostníci. To nás, věřte mi, těší nesmírně. Těch 86% zahrnuje i klienty, kteří program nedokončili, ale i těch bylo poměrně málo. Toto číslo je výsledkem za uplynulých deset let, kdy jsme program celkově vyhodnotili. To bylo v roce 2009. Další vyhodnocení chystáme v roce 2014, po pěti letech.

Jací klienti k vám míří?

Jsou to spíše ty těžší případy, klienti, kteří momentálně ani nemají kde bydlet a my jim takto jejich svízelnou situaci pomáháme řešit. Dále to mohou být lidé, kterým ještě nebylo 18 let. Naše zařízení to umožňuje, protože tu držíme nepřetržitou službu a klienti jsou tak pod dohledem. Měli jsme hranici 16 let a nyní jsme ji snížili na 15. Je to proto, že další taková zařízení nejsou a když se na tyhle mladé vykašleme, dopadne to s nimi většinou blbě. Myslím to tak, že tito lidé nemají ještě dokončené vzdělání. A protože tady se vzdělávají, nevypadnou z takového toho rytmu učení. Nebo ho dokonce získají zpět. Opravdu, dbáme na to, aby si po doléčení školu dodělali. A daří se nám to. Samozřejmě z nich nejsou profesionální keramici, ale zruční amatéři, kteří mají krásného koníčka. Některé to nakoplo výtvarným směrem a vystudovali výtvarnou školu. A občas se vrátí sem za námi, něco si tu vytočí na kruhu? Vrací se sem jako domů, což je pro nás nejkrásnější odměna. S touto věkovou skupinou máme velmi dobré výsledky.

Co všechno se u vás naučí, na co kladete důraz?

Naučíme je všechno: točit, glazovat, pálit? Řemeslo je učíme opravdu poctivě a máme potvrzeno, že pracovní úřady s námi mají velice dobrou zkušenost. Důraz klademe především na kvalitu a ne na kvantitu. Ta se dostaví postupně sama. V ročním rekvalifikačním kurzu vždycky půl roku dbáme především na řemeslo a nevyžadujeme výkon. Díky charakteru zařízení si to můžeme dovolit.

Popište nám, prosím, cestu do vašeho doléčovacího zařízení. Co se musí stát, abych se tu ocitl?

Jako uživatel návykových látek se dostanete mnohdy na samé dno a odtud na detox. Ne vždy dobrovolně. U nezletilých je to většinou na popud rodiny. Po detoxu je doporučena střednědobá léčba v psychiatrické léčebně. Prakticky už během této léčby je vám nabídnuta možnost buď pokračování léčby v terapeutické komunitě nebo doléčovacím zařízení. Když souhlasíte a vyberete si doléčovací program v Circle of life, dostanete se sem. Musí to ale být vaše svobodné rozhodnutí a požadujeme také doporučení z psychiatrické léčebny. My nemáme možnost tu někoho držet násilím a přesvědčovat. Musíte chtít.

Jaké vlastně jsou typy doléčovacích zařízení?

Moc typů není. Ambulantní a rezidenční. Těch je méně. Některé jsou zaměřeny více na zátěžové programy. Pořádají například túry do hor a podobně. Ale s pracovní terapií, kde mají navíc možnost získat systematicky nějakou odbornost přímo v programu, taková už nejsou. Pokoušeli se o podobný program v Magdaleně v Mníšku pod Brdy, měli stolařskou dílnu a zahradnictví, ale program finančně neutáhli. A je to velká škoda, protože máme vyzkoušené, že to terapeuticky funguje.

Z čeho jste financováni, jaký máte statut?

My jsme v registru poskytovatelů sociálních péče. Máme certifikát kvality poskytované péče z RVKPP, což je Rada vlády koordinace protidrogové politiky a od počátku našeho fungování máme dotace z ministerstva práce a sociálních věcí a KÚ Vysočina, který finančně podporuje sociální služby. To je pevný základ, s nímž můžeme počítat a díky kterému vůbec můžeme fungovat. Peníze z RVKPP ale jisté bohužel nejsou. Jednou je dostaneme, podruhé ne. A to jsou finance, ze kterých platíme odbornou činnost. Třeba práci psychologa. Je to velmi svízelné. Protože já ho tu potřebuji pořád. Terapeutickou práci nelze přerušit. Nemohu ho vždycky na rok propustit. Takže ho platíme z jiných peněz, ale prohlubuje se nám tím dluh. Letos nám pomohla významně i Nadace ČEZ. S její pomocí jsme mohli realizovat změnu vytápění a částečně i zateplení výukové části dílny.

Jak je to možné?

Již od roku 1998 se jedná o kritériích, podle kterých budou zařízení jako to naše financována. Tato kritéria však do dnešního dne v podstatě neexistují. Máme pocit, že na úřadu vlády se zastavil čas. Přestože máme veškeré certifikace, které stojí hromadu peněz, stačí, když někdo napíše oponentský posudek na náš projekt, aniž by tu byl, a bez ohledu na výsledky certifikace je takový posudek pro dotační komisi základní informací, a peníze nedostaneme.

Stát i my platíme veliké peníze za certifikace. Posudky také nejsou zanedbatelným výdajem.

Podařilo se nám však dosáhnout toho, že letos již se oponentury dělají pouze na necertifikované programy. Doufejme, že budou prováděny odpovědně. Máme schované posudky, kde jsou uváděny opravdové nesmysly. Daly by se pro pobavení s glosami i zveřejnit, jsou anonymní.