Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Tomáš Vokoun s úsměvem vyhověl všem žádostem o podpis či společné fotografování.
(foto: Ivo Nechvátal)

Tomáš Vokoun je tu doma

30.07.2010

Šebkovice - Mistr světa v ledním hokeji, držitel zlaté hokejky, brankář Tomáš Vokoun si během turnaje v malé kopané, který se konal v rámci oslav 30 let šebkovického fotbalu, našel čas, aby Horáckým novinám odpověděl na několik otázek. Rozhovor byl občas přerušován žádostmi malých kluků o podpis či společnou fotku. Tomáš Vokoun každému s úsměvem vyhověl a pak se vrátil k našemu diktafonu.


CARMEN
Jak se to stalo, že jste zakotvil na Třebíčsku?

Velice prostě. Hrál jsem na Kladně s Patrikem Eliášem, dokonce jsme spolu bydleli na jednom pokoji, a jednou jsme spolu jeli do Třebíče a seznámil jsem se tady se svou budoucí ženou. Takže tak jsem se dostal sem na Vysočinu. Už jsem tady hrozně dlouho a už mi to ani nepřipadne zvláštní, je to můj druhý domov.

A tady v Šebkovicích na fotbalovém hřišti?

Vlastně to bylo zase přes kamaráda, který sem jezdí hrát fotbal. Takže jsem někdy před pěti roky sem s ním přišel poprvé, abych si zahrál.

Účast na turnaji berete jako součást přípravy na sezonu?

Fotbal je pro mě doplňkový sport, mám ho hrozně rád. Nikdy jsem ho nehrál na nějaké vyšší úrovni, ale jako sportovec se věnuji spoustě doplňkových sportů a jako děti jsme fobal hráli na louce odmalička. Mám k fotbalu blízko. Jsem fanoušek fotbalu, sleduju ho, když je v televizi. A tenhle turnaj je pro mě zpestřením pobytu tady, člověk si užije trochu srandy, trošku si zaběhá... Moje příprava na sezonu je trošku specifická, potřebuju dělat úplně jiná cvičení, ale patří sem i to běhání. Když dělám jiné sporty, používám jiné svaly než ty, které zapojuji do pohybů, které dělám dnes a denně. Takže je to pro mě zpestření. Je prostě dobře být atleticky schopný ve všech směrech, ať je to ping pong, ať je to tenis, člověk si procvičí postřeh. Fotbal je zase trošku víc o běhání, o kondici. Hlavně je to ale zábava. Málokoho baví se jen tak sebrat a někam běžet.

Nebojíte se zranění?

Ne. Samozřejmě, stát se může cokoliv, ale člověk by asi neměl takhle uvažovat. Beru to jako přípravu. Zvrtnout kotník si můžu, když si půjdu zaběhat do lesa.

Je to daleká budoucnost, ale vraťme se k vašim pobytům tady. Jednou kariéra skončí, chystáte se pak třeba zůstat tady, usadit se v Třebíči?

Kdybych se jednou vracel domů, tak bych asi byl na Moravě. Ale zatím je to otevřené. Samozřejmě, holky vyrostly v Americe, pro ně je doma tam. Pokud budu ještě chvilku hrát, tak v okamžiku, kdy bych se jednou vracel, budou ve věku pubertálním, určitě z toho budeme vycházet. Budu respektovat jejich přání a potřeby. Zatím jsem spokojený s tím, jak to je. Je to otevřené, člověk nikdy neví, co mu přijde do cesty. Co bude pak, to budu řešit, až na to přijde. Ale pokud budu sem do republiky jezdit, pak samozřejmě budu rád jezdit sem.

Autor: Ivo Nechvátal
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk