Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného

Třebíčsko hraje, zpívá a tančí nejen o slunovratu - Bajdyš

15.12.2011

Svátek hudby, který se slaví takřka na celém světě, nás přesvědčil, že v Třebíči a na Třebíčsku je spousta mladých lidí, kteří se dovedou báječně bavit, ovládat nejrůznější hudební nástroje a potěšit i svoje okolí. Takřka se naplňuje staré české přísloví „co Čech, to muzikant.“

CARMEN
Horácké noviny tato akce inspirovala ke zmapování hudební a umělecké scény v našem regionu. Pokusíme se oslovit všechny, ale budeme rádi, když se budete hlásit sami, muzikanti, zpěváci i tanečníci? Svůj prostor již dostaly pěvecké sbory, hudební tělesa i taneční soubor Yocheved. Dnes si budeme povídat s dalšími tanečníky, přesněji s paní Pavlou Wolfovou o horáckém folklorním souboru Bajdyš. Před časem jsme takto navštívili primášku hudební sekce Karlu Ošmerovou, dnes budeme tančit.

Jak dlouho již fungujete?

Od roku 1984. Původně ale fungoval pod kulturním a vzdělávacím zařízením. Bajdyš se jmenujeme od roku 1991, kdy jsme také přešli pod ZUŠ.

Vy ale nepocházíte z Třebíče?

Ne, já jsem Brňačka, balet jsem studovala v Brně a ve třiceti letech jsem se vdala do Třebíče.

Studovala jste balet, ale založila jste folklórní soubor?

Začínali jsme v dobách hrubé totality, kdy folklórních souborů existovalo pár a státem byly velmi podporované. S návrhem založit takový soubor za mnou přišla ředitelka zařízení paní Havelková. Já jsem tehdy o folklórním tanci nevěděla nic, ale nápad se mi líbil. Začala jsem shánět literaturu, jezdit po seminářích a spolupracovat s Třebíčanem. Můj soubor, který jsem založila, se jmenoval Kalamajka.

Po přechodu do ZUŠ jsme se sloučili s hudebním souborem paní učitelky Káji Ošmerové, který se jmenoval Třebíčánek. Ale protože jsme nebyli přípravkou pro Třebíčan, udělali jsme schůzku všech dětí a vymysleli nový název Bajdyš, což je starý horácký tanec.

Dovedla byste odhadnout, kolik tanečníků vaším souborem prošlo?

Joj! To je hodně. Stovky? Vezměte si, že jen letos je v malém Bajdyšku kolem šedesáti dětí. Každý rok je to trochu jinačí, ale tak nějak podobně. A trváme již 27 let! Dalo by se to vyčíst z archivu, ale to nemá cenu. Tanec, to jsou lidé a ne čísla. Vždyť za námi jezdí děcka, která byla u založení. A to o něčem vypovídá. Jsme jedna hodně velká rodina, která o sobě ví. A když může, sejde se.

Nejstarší tanečník, který v souboru pracuje?

?je moje dcera Gábina. Ta je tam od začátku. Ale není o tolik starší než další zasloužilí. Kdo může, vytrval a pomáhá.

Kde všude jste vystupovali?

V republice jsme byli snad na všech velkých festivalech. Strážnice, Červený Kostelec, Velká Bystřice, v Praze? Ale podíváme se i za hranice. Zkusím to vyjmenovat: Německo, Rakousko, Švýcarsko, Francie, Holandsko, Belgie, Itálie, Sardinie, Maďarsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva?

Tak opačně. Kde jste netancovali, ale chtěli byste?

V Polsku. Tam jsme ještě nebyli.

Které vystoupení pro vás bylo nejsilnější?

Nejradši vzpomínáme na festivaly ve Švýcarsku a v Holandsku. Oba festivaly na sebe navazovaly, každý byl úplně jiný, ale oba dva nádherné. Ve Švýcarsku to byla malá horská dědinka, která však hostila asi 280 souborů! Měli to úžasně zorganizované a díky tomu, že je to bohatá země, zaplatila každému výjezd do Alp, kde byly i tři jízdy lanovkou. Muselo je to stát strašné peníze, ale bylo to úžasné. Spali jsme po okolních dědinách, kde nás hostili a všichni jsme si to náramně užívali.

Odtud jsme jeli do Holandska, kde jsme bydleli v rodinách. Proti tomu Švýcarsku to bylo malinké, souborů bylo jen asi 10, ale o to více jsme tančili. Atmosféra byla úplně jiná, ale zrovna tak krásná.

Kam jezdíte nejraději, kam se všichni těší?

Všude jezdíme rádi. Ale příjemné je, když je to blízko. Už jen proto, že je to levné. Druhý důležitý důvod je, že většina je již pracujících a když je to dál, musí si vzít volno v práci. Ale nevyhýbáme se ničemu. Když je o nás někde zájem, rádi tam jedeme.

Kde byste rádi tancovali?

Takových míst je hodně. Například Plzeň. Tam bychom hrozně rádi, ale dostat se tam je složité. Oni totiž preferují svůj folklór a jinak si berou zahraniční soubory. Nebo Šumperk. To je také krásný festival a ten nás teprve čeká? snad.

Kde a kdy vás Třebíč uvidí nejdříve?

Bude to na vánočním koncertě. Ale nebude to jen folklór, ale také trochu klasiky a jazzu. Koncert bude již zítra - v sobotu 17. prosince. A bude to skvělé, protože vystupovat budeme ve velkém sále divadla Pasáž, což je něco úplně jiného než v Národním domě. Nemám ale na mysli jen diváky a atmosféru, ale také zázemí pro tanečníky. To se nedá srovnat a my jsme moc rádi, že to tak může být.

Kdo tedy si chce užít Vánoce s tancem, rádi ho v sobotu v Pasáži přivítáme.

Text a foto HoN: Jan Uher

Autor: Jan Uher
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk