Učňů je dost, šikovných řemeslníků míň

Třebíčsko - Na úřadu práce bylo na konci minulého měsíce registrováno 225 absolventů učňovských oborů. Nejvíc ze strojírenských oborů, z gastronomie, hotelnictví, turismu a stavebnictví. Přesto je podle oficiálních informací učňů málo a zejména strojírenské a stavební obory si na Vysočině vysloužily podporu v podobě krajských stipendií.

Jak to, že společnost volá po dalších učních a přitom jich tolik končí na úřadu práce? Problém bude v jejich kvalitě. „Tuto stížnost slyšíme poměrně často. Že my nabízíme nějaké absolventy, ale oni nic neumí. Tak co s nimi?“ nastiňuje problematiku úrovně učňů Ivan Mužík, analytik z Úřadu práce v Třebíči.

Musí něco doopravdy umět

„Šikovní řemeslníci mají dveře otevřené všude, ve všech firmách a nemusí se bát o svoji existenci. Byť je třeba stavební krize, tak šikovný řemeslník je pořád zaměstnavatelný a dobře placený,“ hodnotí situaci Alois Novák, ředitel Střední školy stavební v Třebíči. Zaměstnavatelé si stěžují na kvalitu učňů. Podle ředitele úřadu práce je ale normální, že si firmy musí své zaměstnance vychovat. „Nikdy to nebylo tak, že by lidé všeho znalí padali z nebe. Vždycky to byla spolupráce s podnikateli. Byl to jejich zájem. Nelze to formulovat tak, že zaměstnavatelé mají potřebu a někdo jiný je povinen jim dodat hotové lidi. To tak nefungovalo a nikdy to tak fungovat nebude,“ prohlašuje razantně ředitel třebíčského úřadu práce Vojtěch Vymětal. Pro firmy ale často absolvent a jeho doučení znamená náklady navíc, sáhnou proto raději po člověku s praxí.

Kdyby se jim tak chtělo

Zástupci středních škol a učilišť sami přiznávají, že úroveň jejich absolventů je různá. „Každý chce dneska kvalifikovaného pracovníka a my asi neumíme ty děcka zapojit do pracovního procesu. Práce je míň a než si vzít mladého, raději každý sáhne po zkušeném pracovníkovi. My je naučíme základ, ale oni se musí ještě čtyři pět let ve firmě učit,“ vysvětluje ředitel Střední školy řemesel a služeb z Moravských Budějovic Jaroslav Doležal. Moravskobudějovická škola se snaží učňům zajistit praxi ve firmách. Často ale naráží na neochotu mladých lidí pracovat. „Je to s problémy, protože ten žák není výkonný, nemá zkušenosti. Navíc mnozí nemají pracovní návyky, nechtějí vstávat. Docházka na praxi je docela špatná,“ přiznává ředitel.

S požadavky z praktického života se na různých školách vypořádávají různě. Učni z třebíčské stavební školy jsou zapojováni to tzv. produktivních prací. Program simuluje reálný pracovní trh maximálně, protože jsou to práce, které jsou určeny konkrétnímu zákazníkovi. Škola uzavře s odběratelem smlouvu, učni práci odvedou a dostanou ji zaplacenou. „V této formě my ročně vyplácíme zhruba šest set tisíc korun žákům na odměnách za produktivní práce,“ dodává Alois Novák.

Andílci to rozhodně nejsou

Učňovské školy často nepředstavují jen vzdělávací institut, nezastupitelnou roli mají také v sociální oblasti. Každoročně do nich nastupuje řada dětí, které měly už na základní škole vážné kázeňské problémy, chybí jim pracovní návyky, mají špatné rodinné zázemí. „Svým způsobem plníme funkci jakési záchytné sociální sítě, protože ti kluci, když nebudou mít vůbec nic a pustíme je do života, tak skončí, asi všichni víme jak,“ vysvětluje ředitel Novák. I proto jsou pořád plně obsazeny učební obory kuchař, číšník a prodavač, přestože lidé s touto profesí tvoří na Třebíčsku až desetinu nezaměstnaných.

Chce to flexibilitu

Přizpůsobovat se pružněji situaci na pracovním trhu není jednoduché. „Od loňského roku, protože skončil obor krejčí, jsme otevřeli obor aranžér. Snažíme se, když nějaký obor ztrácí sílu, tak přijít s novou nabídkou, abychom reagovali na potřeby trhu, ale není to tak jednoduché,“ konstatuje ředitelka třebíčské Hotelové školy Libuše Kolářová.

Jasnou radu, který obor bude v dalších letech perspektivní, nejsou schopni vyřknout ani ti, kdo mají zaměstnávání lidí v popisu práce. „Pokud se objeví nějaká momentální poptávka, tak z toho nelze dovozovat nějaký trend, který by měl snad vydržet až do doby, kdy budou dnešní učni k dispozici na trhu práce,“ konstatuje Ivan Mužík.