Umělec musí tvořit srdcem

Moravské Budějovice - V moravskobudějovických konírnách probíhá až do konce května výstava obrazů, grafik a fotografií Vladimíra Braunera. Jedná se o průřez umělcovou tvorbou, která je velmi bohatá a rozmanitá. Vladimír Brauner ve své tvorbě klade důraz na vyjádření výrazu a nálady, pouhé zpodobení je mu cizí. Návštěvník výstavy má možnost sledovat autorův umělecký vývoj a nasát atmosféru jeho děl. Před pár dny proběhla slavnostní vernisáž.

Já jsem to vlastně nikdy nepoznal. Já jsem jako malé dítě dost churavěl a největší má zábava byly tužky nebo pastelky, když jsem si mohl malovat v posteli v pyžamku. A ono to pokračovalo, až to přerostlo do vážného zájmu. Samo od sebe.

Učil jste se u nějakých odborníků?

Ano, jistě. Začalo to na gymnáziu, kde jsem byl pod vedením prvního odborníka, inženýra architekta Jiřího Dvořáka, akademického malíře. Chodil jsem k němu do kroužku, ale speciálně mně se hodně věnoval. Další byl například profesor z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, ve které jsem absolvoval dva letní kurzy. Dále jsem se zúčastnil takového speciálního čtrnáctidenního kurzu na Štiříně. Pořádal jej Dům lidové umělecké tvořivosti, kde bylo několik kantorů, kteří nás učili grafiku, kresby, estetiku a různé další věci. To potom pokračovalo další dva roky tak, že jsme vždy dostali úkol a za čtrnáct dní nám přišlo zhodnocení a další úkol. Na závěr jsme dostali absolventské listy, které nás opravňovaly vyučovat výtvarnou výchovu v kroužcích nebo na nižším stupni na základních školách.

A jak jste se dostal k fotografování?

Fotografovat mě přinutili, když jsem nastoupil do práce do propagačního oddělení. V důsledku šetření po mně chtěli, abych také fotil, nejenom navrhoval. Já jsem tenkrát akorát věděl, kde má aparát předek. Ale v propagačním oddělení byl výborný fotograf specialista, který mě vzal do učení. Kladl velký důraz na technickou stránku fotografie, protože jsme dělali fotografie reklamního charakteru, takže musely být perfektní.

Zapamatoval jste si od svých učitelů nějakou speciální radu, kterou se řídíte?

Nejvíce si pamatuji, když mi pan profesor řekl, že je dobré vyhnout se líbivosti. Protože pokud se to jenom líbí a není to dobré, tak je to kýč. Není podstatné, aby se to líbilo, ale aby to mělo výraz.

Existuje nějaký malíř, který vás ovlivnil, kterým jste se inspiroval?

Velmi. Vincent van Gogh třeba svým subjektivním přístupem k věci. Anebo Hieronymus Bosch, který vymýšlel věci, že nad tím zůstává rozum stát. Vymyslel zvířata, která v té době neexistovala, a tak různě. On vymyslel nádherné věci mířící do budoucna. Nevím, jestli mu rozuměli v té době, nevím, jestli mu rozumí dnes. Ale on předběhl o staletí dobu. Já myslím, že u každého výtvarného díla je důležitý obsah. A tomu obsahu by se měla podřídit forma. A pokud je to v souladu, vznikne dobré dílo.

Sledujete současné výtvarné umění?

Samozřejmě, snažím se. Ale neřeknu vám žádného autora ze současné doby. Já se domnívám, že řada kumštýřů je vynikajících, ani se o nich neví. Takže jmenovat někoho, kdo je na výsluní jenom proto, že je známý, že je v Praze, to bych nechtěl.

A jak to podle vás vypadá s výtvarníky na Třebíčsku?

Dobře. Zase nebudu jmenovat. Ale určitě je na Třebíčsku pár autorů, kteří by si zasloužili větší pozornost široké veřejnosti, než se jim dostává. Existují, znám je a vážím si jich.

Měl jste během své tvorby nějaká období, zaměření?

Ano. Zjistil jsem v průběhu té doby, co se tomu věnuji, že člověk může přijít na něco, co už objevil někdo jiný. To jsem zjistil i sám u sebe, i u některých mých známých. Že k něčemu dospěli a vypadalo to, jako by někoho napodobovali. Aniž by o tom věděli. Některé mé věci jsou trošku do kubismu, ale nechtěl jsem to cíleně. Četl jsem o tom, vím, jak se na kubismus díval Picasso, jak Braque, kteří současně přišli na tutéž věc. Dneska se ovšem ví o Picassovi mnohem víc než o Braqueovi, ale oba mají své místo ve výtvarném světě. Kdysi o mně někdo psal, že mé dílo je takové picassovské nebo kubistické. Já jsem k tomu prostě dospěl a ten impuls byl trošku jiný než dělat kubes.

Zobrazuje někdy stejný motiv malbou i fotografií?

Někdy ano. Když jsem začal fotografovat, už jsem byl dost ovlivněn malováním, protože k fotografiím jsem se dostal později. Takže jsem to fotografování bral skoro jako malování. U obojího se dá dospět ke stejnému efektu, třeba podoby nebo výrazu a vnitřního světa toho dotyčného. Akorát forma je jiná. V jednom případě to jsou štětce a barvy a v druhém případě je to mechanický prostředek. Důležité je, aby u toho autor používal hlavu i srdíčko. Protože obličej, podobu, vám udělá i fotoautomat na mince.

Byl nějaký motiv, který se vám nedařilo vhodným způsobem uchopit nebo zobrazit?

To ne, to si nevzpomínám. Když mě něco napadne, tak se u toho tak dlouho potím, dokud nejsem schopný to udělat. Dneska je pro mě malování svátek. Než si stoupnu ke štaflím, tak tu věc už mám namalovanou v hlavě, vidím to před sebou. Někdy se k tomu dopracovávám postupně, když je to něco těžšího, ale to jádro tam vždycky je.

Necháváte se někdy inspirovat třeba hudbou?

Já nedokážu směšovat vjemy. Muziku jsem kdysi trochu dělal. Pochopitelně impuls mi dává momentální nálada, hlavně ta moje vnitřní nálada. Protože venku může být krásný den a já můžu být smutný. Anebo naopak, a potom nejsem schopný dělat to špatné počasí, když jsem šťastný. Samozřejmě impulsem může být muzika, která ve mně vyvolá nějakou náladu, kterou potom převedu do vizuálna.

Co zpodobňujete nejraději?

To je těžká otázka. Tak nejvíce jsem maloval nebo kreslil ženy. Ale není to ten hlavní motiv. Jednu dobu jsem rád dělal makrofotky, fotil jsem faunu, mám rád auta a motorky. Ale ne že bych se tomu věnoval celou dobu.

A nějakou oblíbenou techniku máte?

Mám rád všechny. Záleží na náladě. Ty představy, které se mi honí v hlavě, se už váží na nějakou techniku. Dostanu nápad a už vím, že ho budu rýpat do dřeva nebo malovat olejovkami.

Lze vaše obrazy koupit?

Lze. Ne všechny, protože některé mi přirostly k srdci a už bych je neprodal, ale lze.

Výstava zobrazuje průřez vaší tvorbou. Podle čeho jste díla do expozice vybíral?

Snažil jsem se, aby tu bylo všechno od realistického zobrazení až po ten volný projev, jako ukázka téměř ze všeho.

Jak velký vývoj jste ve své tvorbě zaznamenal?

Velký. To je úplně něco jiného. Ale ta změna není jen o tom, že se mi postupně uvolňoval malířský projev, k té změně došlo i u mě.

Co máte nyní v plánu, co byste ještě chtěl vytvořit?

Mně odtikává budík, takže toho času už mi moc nezbývá, ale ještě bych chtěl udělat pár dobrých věcí. Jestli to budou věci fotografické nebo malířské, to ještě nevím. Obojí mě velmi baví.

Jaké máte další záliby? Pochopila jsem, že auta?

Ano, auta a motocykly byly má ohromná vášeň. S velkým zalíbením jsem je testoval, během té činnosti jsem jich otestoval asi tři sta padesát. A sportoval jsem hodně. Od dětství mě baví příroda. Mám rád hory, fascinovaly mě Tatry a z pozdějšího věku moře.