Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

V ledovně zažijete chládek i odevzdání ženy muži

09.08.2019

TŘEBÍČ (ap) - Jsou lidé, kteří dokonce i pyšně tvrdí, že do galerie, současného výtvarného umění vstoupili jen jednou v životě. To když je při chůzi městem zastihla nenadálá bouřka a museli se někam rychle schovat před kroupami.


Nemusí ale zrovna pršet a padat kroupy. V těchto horkých letních dnech může kolapsem z vedra ohrožený občan vzít zavděk třeba dávnou ledovnou, vystavující současné výtvarné umění. Průkopníkem tohoto nového trendu v českomoravském výstavnictví je třebíčské Městské kulturní středisko. Úžehu čelícím milovníkům umění, turistům a dalším návštěvníkům města nabízí v těchto dnech ke zhlédnutí výstavu znojemské sochařky Hany Čertkové v ledovně třebíčského zámku. Led v ledovně už sice nenajdete, ale přesto je v ní stále chládek přímo exkluzivní. Takový snad nyní nenajdete na celé Vysočině. Svědčí o tom i řada děkovných zápisů v knize návštěv výstavy.

Figury i diváci v chládku

Hana Čertková je sochařka s názorem figurativním, ba přímo figuralistka. V jejích dílech poznáte více či méně zřejmou lidskou figuru, nebo alespoň hlavu. Některý divák by mohl být u spodního či horního vstupu na výstavu sice poněkud zaskočen jen náznaky ženského trupu ve skleněných kreacích. Celkově ho ale jistě k bystrému vnímání vystavených děl naladí báječný chládek, který ho v neobvyklé výstavní místnosti přivítá. V objetí chladivého vzduchu galerie pak prostoře odpustí i svažitost a poněkud neobvyklou nerovnost podlahy. Inu, bývalá ledovna. Z vystavených děl je evidentní, že si příjemné chladivé vzdušné koupele užívá především nahá dubová ženská figura, tedy akt, který autorka nazvala Odevzdání. „Tato socha má vyjádřit dávání i odevzdání ženy muži. Její krásy, laskavosti, něhy i erotiky,“ napsala v popisce k soše sochařka Čertková.

Dávné ledování

I v článku o výstavě současné sochařky v ledovně jistě laskavý čtenář ocení další informace na toto chladivé téma. Tak tedy, jediným lehce dosažitelným prostředkem k uchování potravin, masa, uzenin, nápojů a hlavně piva byl v dobách, kdy lidé ještě neznali elektrické ednice a mrazáky, přes teplé roční období přírodní led. V Třebíči nebyly za starých časů s jeho získáváním žádné těžkosti. Řeka Jihlava ho v dobách před klimatickou změnou každou zimu vyprodukovala obvykle dostatek.

Začínalo po Vánocích

Ledování obvykle až po Vánocích bylo vítanou pracovní příležitostí všem sezonním dělníkům. V Třebíči se ledovalo do dvou velkých lednic třebíčského pivovaru. A také do lednic skladů piva pivovarů mimotřebíčských, kterých bývala ve městě celá řada, i do lednic všech větších řezníků. Ledem se plnila také lednice třebíčského zámku, určená k uchovávání masa a zvěřiny pro zámeckou kuchyni.

Ledovna s valenou klenbou

Ledovna třebíčského zámku (najdete ji vpravo do cesty do bývalého statku, několik desítek metrů nad bazilikou) je podzemní stavba, postavená z plných pálených cihel a kamene. Její stropy mají valenou klenbu 300 mm silnou. Podlaha je tvořena říčními oblázky. Hlavní sklep má rozměry 34,90 x 7,85 metru. Malý sklep má rozměry 7,10 x 3,75 metru. Návštěvník, mířící tam dnes za chladivou výstavou sochařky Čertkové, může využít vstupů z ulice Nad Zámkem i ze zámeckého příkopu.

Jak se ledovalo

Hodně se v Třebíči ledovalo nad podkláštěrským splavem. Ledovalo se však třeba i na týnských a dalších okolních rybnících. Ledování vyžadovalo sílu, ale i zručnost. Ledaři měli na botách omotanou pytlovinu, aby je nezáblo, a hlavně aby to neklouzalo na ledě. Po rozsekání ledu na kusy sekyrami, později i speciálními pilami, se pak pomocí háků podobných požárnickým bidlům kusy ledu vytahovaly z vody. Hroty tohoto nástroje se potom tlačily po ledě k povozům nebo saním. Na ně byly vytlačeny po šikmých prknech do koreb, nebo se nakládaly i ručně. Čistý až dozelena zbarvený led pak táhli koně zakrytí houněmi. Z fúr se pak led spouštěl do lednic dřevěnými žlaby. Tam se jednotlivé kusy pečlivě rovnaly a vzniklé mezery se vyplňovaly ledovou tříští a často i polévaly vodou. Po naplnění lednice byl plnící otvor zazděn. Led se pak odebíral přes zvláštní vhod přes předsíň, aby se do lednice nedostal teplý vzduch. Potřebné množství ledu se odkopávalo krumpáči. V teplých měsících pak vždy po ránu bývalo vidět učně a pomocníky z obchodů, hostinců a cukráren, ale i služebné z rodin, kde měli ledničku (vyplechovanou dřevěnou bednu), jak směřují s vozíky, často taženými psy, k velkým lednicím, kde si koupili led.

Elektřinou proti ledařům

Elektrická chladicí zařízení postupně zcela nahradila potřebu přírodního ledu a ledařství jako řemeslo ve 2. polovině 20. století vymizelo. V „předpokoji“ ledovny třebíčského zámku může dnes příchozí spatřit i reprodukci obrazu Pravoslava Kotíka (1889 -1970) nazvaného Ledaři, který malíř namaloval v roce 1924. Tento malíř byl otcem malíře, průmyslového výtvarníka, grafika a pedagoga Jana Kotíka (1916 -2002), který byl zase vzdáleným bratrancem třebíčského pedagoga, literáta a výtvarníka Ladislava Nováka (1925 – 1999), jehož 20. výročí úmrtí v těchto dnech připomíná velká výstava v bývalé jízdárně třebíčského zámku.

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk