Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

V Třebíči uvidíme film, natáčený na Třebíčsku

10.01.2019

Meziříčko (ap) - „Co je to za pěknou muziku?“ -,,No přece hymna, vole!“ Tak zní jedna nezapomenutelná hláška z filmové komedie Samotáři z roku 2000, jejíž volné pokračování natáčeli filmaři loni ve Skalákově mlýně u Meziříčka, na Dalešické přehradě, v České Kanadě třeba i v Bulharsku. Režisérkou filmu je Olga Dabrowská a v jeho hvězdném obsazení uvidíme Ivanu Chýlkovou, Vandu Hybnerovou, Tomáše Hanáka, Pavla Řezníčka, Jaroslava Plesla, Kláru Pollertovou-Trojanovou, výtvarníka Davida Černého a další. Film „Cena za štěstí“ promítá Kino Pasáž v Třebíči od pondělí 14. ledna do středy 16. ledna.


Obyčejné lidské štěstí může mít mnoho podob. Někdy jasných, někdy nečekaných. Kde ho hledat a co mu obětovat? Film režisérky Olgy Dabrowské Cena za štěstí ukazuje příběhy lidí, kteří cestu ke svému štěstí někde ztratili a pokoušejí se ji znovu najít. V osudech, které představí a propojí, hrají hlavní roli láska, moc, útěk a vlastní děti, které mohou přinášet naději a radost, ale mnohem častěji pykají za chyby rodičů.

Je i není to pokračování Samotářů

Cena za štěstí je film, který původně vznikal pod pracovním názvem Děti samotářů. Nový film je však pokračováním Samotářů pouze tématem. Ani jedna postava ze Samotářů se ve filmu Cena za štěstí neobjevuje. „Tehdejší Samotáři byli třicetiletí teenageři, kteří sice chtěli mít lásku, ale nedokázali udržet dlouhodobé vztahy. Ti dnešní samotáři jsou pětačtyřicetiletí, padesátiletí starší lidé, kteří také chtějí mít lásku, také nedokážou udržet dlouhodobější vztahy, ale už toho zažili tolik, že z těch jejich krátkodobých různých nepovedených vztahů vznikají různá alternativní uskupení vůči klasickým rodinám a z těchto uskupení už vyrůstají děti,“ přiblížila loni v létě při prvním natáčecím dnu téma filmu režisérka Olga Dabrowská.

Tradiční rodina mizí

Hlavním tématem filmu je tak téma rozpadu tradiční rodiny. Film Cena za štěstí je vlastně otázkou, kam to vede, co to znamená, jaké děti vyrostou a co udělají s tímto světem? „Už nepotřebujeme mít rodinu z ekonomických důvodů. Kdysi to byla vlastně existenční nutnost rodinu udržet a to už teď není. Ale jsou jiné důvody, proč rodinu udržet, třeba trvalá láska, ale ta se podaří málokomu. Lidé, když nejsou spokojení ve vztahu, nebo už vyprchají jejich city, tak ty vztahy opouštějí, protože už vlastně nemají žádné další důvody, proč v nich setrvávat. Jediný důvod nebo jediný otazník je právě nad dětmi. Udržet rodinu kvůli dětem, nebo neudržet? Je lepší rodič, který je šťastný a spokojený, nebo rodič, který se ve vztahu dlouhodobě přemáhá? To je prostě složité. Takže jestli to povede k tomu, že vzniknou nové dlouhodobé rodiny, které vydrží čistě na základě lásky, bylo by to krásné, ale zatím to teda moc neumíme,“ řekla loni v rozhovoru pro Horácké noviny režisérka Dabrowská.

Dalešická přehrada

Na Dalešické přehradě filmaři točili idylu dětství s tatínkem, kterého hraje Pavel Řezníček a který je z pohledu dětí prototypem ideálního tatínka. Hraje si s nimi na indiány, plaví se na plachetnici a má spoustu nápadů na hry. Idylické momentky v životě dětí ve filmu však zdaleka nepřevažují.

Skalákův mlýn i Bulharsko

Film Samotáři se odehrává převážně ve velkoměstě, film Cena za štěstí také na venkově. Jedna rodina v novém filmu je čistě městská, druhá polovenkovská a dva nedospělci, Josef Trojan a Olga Wdowiaková, od svých rodin prostě jednoho dne utečou. Azyl nacházejí na Skalákově mlýně. Je to lokace squatu, jakéhosi komunitního centra migrující mládeže, kde se mladí lidé snaží najít sami sebe, každý zvlášť, jako rodící se individuality. Při natáčení v Bulharsku šlo filmařům na- opak o konfrontaci dětí s ještě starým patriarchálním rodem, kde rodina drží pohromadě, má hierarchii a pevné hodnoty a individualita v nich není na prvním místě.

Guru David Černý

Roli jakéhosi guru mladých lidí ztvárnil ve Skalákově mlýně známý kontroverzní výtvarník, natěrač tanku č. 23 na růžovo a autor Entropy, David Černý. Ve filmu ale nevystupuje jako šéf, nevládne squatu, jen poskytuje prostředí mladým lidem, aby se vyvíjeli a hledali sebe sama. Je ale zároveň i inspirací pro mladé lidi, protože má svobodného ducha, žije tak, jak sám chce, dělá to, co chce.

„My jsme měli štěstí v tom, že někteří moji přátelé sem jezdívají na různé festivaly, kamarádí se se Skalákem a se Šárkou, a protože jsme hledali takováhle prostředí, tak jsme se sem na doporučení podívali. A já jsem jednoznačně ze všeho, co jsme viděli, vybrala tohleto,“ pochválila inspirativní lokaci na Třebíčsku v první natáčecí den scenáristka, dramaturgyně, dokumentaristka, režisérka a producentka Olga Dabrowská, která v minulosti spolupracovala také na projektech Mňága – Happy End (1996) nebo Knoflíkáři (1997).

Foto HoN: Arnošt Pacola

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk