Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Vácha: Války byly, jsou, ale nemusí být

18.01.2016

Třebíč (ap) - Není potřeba přinášet lidské oběti, aby slunce vyšlo. Nebesa jsou dobrá. Život není biologický fakt, ale dar. Člověk na rozdíl od andělů může hřešit, to nemůže zvíře ani anděl. A jakákoliv představa, že na mně nezáleží, je představa ďábelská. Totalitní systémy si dávají pečlivý pozor na to, aby člověku připomněly, že na něm nezáleží. Války byly, jsou, ale nemusí být, pokud zastáváme lineární pojetí času.


To byly jen některé z myšlenek, které v Třebíči během přednášky na téma „Tvůrce tvoří tvůrce“ pronesl katolický kněz Marek Orko Vácha, který je zároveň přednostou Ústavu etiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a kaplanem při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Páteční večerní přednášku v aule Katolického gymnázia v Třebíči navštívilo tolik zájemců, že se ani po donesení mnoha dalších laviček a židlí do místnosti nevešli. Mnozí zájemci tak poslouchali Váchu na chodbě školy, kam doléhal jen jeho hlas.

„Já sám jsem šokovaný tou návštěvností,“ konstatoval pořadatel přednášky, předseda místní pobočky křesťanské akademie v Třebíči Jaromír Matějek.

Marek Vácha svou přednáškou dokázal, že zájem o jeho myšlenky je opodstatněný. Svůj křesťanský pohled na svět totiž dokázal tento molekulární biolog, lékařský etik a katolický kněz propojit s poznatky soudobé vědy. I neznaboh musel z jeho přednášky odcházet potěšen hodnotou a úctou, kterou křesťanství projevuje člověku jako božímu stvoření. „Člověk je jen o málo menším, než jsou andělé,“ řekl Vácha, když posluchače seznamoval se středověkým názorem na člověka a pokračoval: „Člověk je slitina duchovního a tělesného. Když dobrý člověk umírá, peklo je mobilizované, stejně jako nebe – všichni jsou na nohou. Celý svět nevyváží jednu duši člověka. Smlouva s ďáblem je pro člověka vždycky nevýhodná. Duše je diamant, který je třeba přenést bez poškození životem ke smrti… Člověk, je to boží majstrštyk, který Boha hodně unavil, proto sedmý den odpočíval.“ Vácha také přesvědčivě ukázal, že teprve novověk a rozvoj přírodních věd paradoxně snížily vysoké sebehodnocení člověka zjištěním, že naše místo ve vesmíru není nijak privilegované, že člověk pochází ze zvířete, je jen jedním ze tří druhů šimpanzů – šimpanz moudrý. Dokonce že i altruismus se dá vysvětlit evolučně a náš mozek je jen vlhký počítač a duše v mozku není. Důsledkem těchto zjištění je stav, kdy jedno extrémní environmentální hnutí říká- raději jděme pryč jako živočišný druh a zachraňme biodiverzitu planety Země!

Podle křesťana Váchy ale člověk dostal úkol být obrazem božím. Člověk s bohem dokončuje stvoření světa. „Bůh stvořil světlo a chce, abych já sám byl světlem. Bůh se stává člověčím partnerem ve stvoření. Stanovil odpovědnost člověka za stvořený svět. Určité dobré projekty, když ne- uděláme my, nebudou udělány vůbec. Víra nikdy není opium lidstva, má lidi rozčechrat, rozcitlivět pro bolesti tohoto světa. Člověk je stvořený jako tvůrce… Budoucnost neexistuje, my ji tvoříme. Svobodná vůle člověka je schopna přebít úplně všechno,“ zdůraznil Vácha, který tak nenápadně polemizoval s cyklickým pojetím času a tvrzením egyptologa Bárty, že v historii se už mnohokrát opakovaly kolapsy složitých společností a tento pád nyní čeká i naši civilizaci, zvanou západní. „Existuje myšlená budoucnost lidstva, kdy zachráníme amazonské pralesy, Madagaskar a snad i nejhorším válkám zabráníme. To, že něco bylo a je, nutně neznamená, že se to bude dít zase,“ pravil ve své přednášce neobvykle optimisticky Marek Vácha a odvolal se i na myšlenku nedávno zemřelého kardinála Tomáše Špidlíka: „Pasivní očekávání špatného konce není nic, co by odpovídalo lidské důstojnosti. Konec světa nelze chápat jako osud… Dějiny nejenom přijímáme, ale také utváříme.“

Autor: Arnošt Pacola
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk