Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Vachek: Piloti lehkých mohou pomáhat při vzdušném průzkumu

06.06.2018

NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU/SEDLEC - Dobrovolné zálohy naší armády budou mít jednoho dne možná i své vlastní letectvo. Zní to poněkud nadneseně, ale i tak lze laicky vyjádřit to, co může být zanedlouho skutečností. O této myšlence jsme hovořili na letišti v Sedleci 23. května při Dni otevřených dveří na základně vojenského letectva s jejím bývalým velitelem Janem Vachkem. Vojenský pilot, brigádní generál a bývalý velitel Vzdušných sil ČR působil v minulých letech i ve funkci předsedy dozorčí rady Letiště Vodochody a.s. a ochotně poskytl rozhovor Horáckým novinám.


Pane generále, dobrovolní záložáci s vlastním letectvem, to zní ambiciózně až furiantsky.

V našem leteckém spolku jsme bývalí vojenští piloti. Většina z nás vyrostla tady v Náměšti nad Oslavou. Naše láska k letectví pokračuje, i když dnes už létáme jen v civilu. Létáme jak na sportovních i ultralehkých letounech, ale část z nás jsou profesionální piloti, létající třeba i na velkých dopravních letounech B737 nebo A330. Do Náměště na Den otevřených dveří jsme proto také rádi přiletěli. Je to pro nás čest, vrátit se na základnu, na které jsme vyrůstali a sloužili u letectva.

Vzdušný průzkum, to byla od dob vzniku letectví velká vymoženost, kterou nabídla tehdejší letadla armádám ještě před první světovou válkou.

Samozřejmě, pamatujeme si i tady na Náměšťsku situace, kdy byly povodně v roce 2002 a základna pomáhala regionu. Mimo jiné jsme dělali pozorování, kde prosakují hráze, kde se šíří povodňová vlna, kde se dá předpokládat, kam se dostane za dvě, za tři, za pět hodin. Spolupracovali jsme s krizovými štáby. Dávali jsme informace z letounů o lidech, kteří žádali o pomoc, když jsme viděli lidi, jak se třeba na různých samotách brodí po prsa ve vodě a potřebují záchranu.

Vím, že v ohrožení velkou vodou byly i mosty a přehrady.

Tehdy jsme dávali také informace o mostech, kde přetékají hráze, kde to je nebezpečné, pravidelně jsme monitorovali třeba sypanou hráz nad Znojmem. Dnes se tyto úkoly dají plnit díky technice jak letecké, tak i digitální a fotografické mnohem jednodušeji a levněji. Proto jsme sem přiletěli s našimi stroji na Den otevřených dveří základny.

Co můžete armádě nabídnout?

V podstatě nabízíme ideový projekt, je to samozřejmě teprve k jednání, ale jsme připraveni, pokud by vojenské letectvo Armády ČR potřebovalo, se zapojit do úkolů, třeba při monitorování živelných pohrom.

Už jste o tom hovořili s někým kompetentním ve velení armády nebo na Ministerstvu obrany?

Informovali jsme velitele letecké základny plukovníka Petra Čepelku a velitele Vzdušných sil generála Petra Hromka. K takovým věcem je potřeba si samozřejmě sednout a vážně tu záležitost projednat. Máme tu nějakou existující legislativu a pokud se nám podaří najít řešení, tak to všechno s ní musí být v souladu.

I laik si řekne, že je to dobrý nápad už z hlediska finančního. Letová hodina vrtulníků W-3A Sokol nebo Mi-171, které používá naše armáda, bude jistě při takovém průzkumném letu podstatně dražší než u ultralehkého letounku. A přitom oba udělají stejnou službu.

To je samozřejmě neporovnatelné. Vrtulník je nesrovnatelně výkonnější, ale dneska ultralighty létají za cenu letové hodiny kolem dvou až dvou a půl tisíce korun. A jsou přitom vybaveny velice precizním navigačním systémem, mají odpovídače pro pozemní radary, velice dobrou radiovou komunikaci a jsme schopni z nich pořizovat kvalitní fotografické záběry a videozáběry.

Čili pokrok v civilním letectví nabízí i armádě láci a nové možnosti.

Od roku 2002 uplynula už docela dlouhá doba, dnes to máme šestnáct let od povodní a za tu dobu udělala komunikační a záznamová technika obrovský pokrok.

Na stojánce vedle dráhy jsem napočítal deset letounů vašeho spolku, od staré známé dvoumotorové L-200 Morava až po nejnovější ultralighty.

Máme tady i 27 pilotů, kteří jsou připraveni v případě zájmu se zapojit do činností, které jsem uváděl. Příletem do Náměšti jsme chtěli ukázat, že myšlenka „dobrovolných leteckých záloh“ není jen ideou na papíru, ale že je doslova hmatatelná.

Jeden z ultralightů vypadá velice bojechtivě. Trup má pomalovaný motivem tygra, cenícího hned za vrtulí svoje tesáky.

Letoun s motivem tygra je strojem plukovníka Bohumila Zavadila, který tady v Náměšti také velel letecké základně. A tygr symbolizuje jeho oblíbený typ, letoun MiG-23, se kterým létal ještě v Českých Budějovicích a byl také pomalovaný tygřím motivem. Ten letoun je zachovaný a vystavený v leteckém muzeu. Takže je to tak, že z lásky k letectví a k nadzvukovému tygrovi si udělal i podzvukového, malého, ultralehkého tygříka.

Člověka tak napadá, že zapojení civilních strojů do služeb naší armády může vést ke vzniku zvláštního letectva, jakým je třeba letectvo Národní letecké gardy v USA.

To není náš případ. Národní garda v USA létá na letounech, které jsou zavedeny ve výzbroji. My nemáme ambice, že bychom létali na současně zavedených letounech, k tomu je třeba přeškolení. Naše ambice je skutečně jen pomáhat vlastními letouny, vlastní technikou, zapojit se do pomoci jen v případě potřeby. Nemyslíme si, že bychom měli létat jako záložní piloti na současně zavedené technice.

Je váš návrh odrazem i skutečnosti, že Česká republika je dnes velmocí v „malém letectví“ jak z hlediska výroby ultralehkých letounů, tak i v létání na nich?

Je to tak. Z deseti našich vystavených letounů je devět ultralightů. Téměř každý je od jiného výrobce. Česká republika je skutečně velmoc v ultralehkém létání. Vidíte tu pestrou směsici typů, jsou to velice dobré typy, navíc špičkově vybavené avionikou.

Vaše letouny by bylo jistě možné využít ke sledování dění na zemi i v době ilegálních migračních vln, jakou Evropa zažila v roce 2015.

Samozřejmě, naši piloti, kteří by byli ochotní se takto zapojit, jsou vycvičení ve vzdušném průzkumu a v rámci technických možností svých letounů jsou schopní pozorovat určené prostory, vyhodnocovat tam pohyby po komunikacích a podobně.

Takže by jednoho dne mohli být nasazeni i nad hranicemi Evropské unie.

To určitě ne, to je příliš odvážná myšlenka. Ale je pravda, že řada států má takto nastavenou spolupráci s civilním letectvím, že v případě potřeby dochází k posilování vojenských vzdušných sil nebo policejních jednotek.

Na každoročních cvičeních NATO Ample Strike zde v Náměšti můžeme vidět, že některé státy sem k výcviku leteckých návodčích neposílají jen nadzvukové stíhačky, ale stále častěji pouze podzvukové vrtulové stroje.

Přesně tak, na část úkolů stačí vrtulové letouny. Je to všechno samozřejmě i o ekonomice leteckého provozu. Čím mám sofistikovanější a větší letoun, tím je samozřejmě dražší letová hodina. Takže každé letectvo vychází ze skladby obranného rozpočtu, zvažuje, jakou flotilu letounů bude mít a kolik letových hodin je schopné provozně finančně utáhnout.

Všude se zkrátka šetří.

Tak jako doma, takže si i my rozpočítáme, na co máme, kolik hodin nalétáme.

Řekněte mi na závěr něco o sobě. Vím, že po odchodu z armády jste působil několik let na letišti Aera Vodochody.

Ano, 12 let jsem pracoval ve funkci provozního ředitele letiště Vodochody a v současné době působím jako specialista pro zpracování expertních posudků v případě vojenských leteckých nehod. Pracuji pod Vojenským technickým ústavem letectva a protivzdušné obrany Praha- Kbely. Při výkonu funkce využívám zkušenosti nasbírané v civilním i vojenském letectví od doby, kdy jsem začínal v aeroklubu v roce 1973. V mimopracovních aktivitách se věnuji letecké klubové činnosti v OKA Flight Teamu, kde cvičíme nové zájemce o pilotní licenci.

Foto: Archiv J. Vachka (2x)

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk