Vlaky od Znojma projíždějí Třebíčskem už 140 let

Třebíčsko - Právě v těchto dnech si připomínáme 140. výročí od zahájení provozu na železniční trati mezi Znojmem, Okříškami a Jihlavou. Oslavy měly proběhnout v sobotu 23. dubna, alespoň se taková zpráva šířila po Třebíčsku. „Ty oslavy budou až 20. srpna,“ sdělil nám předseda Společnosti telčské místní dráhy Jan Vyhlídal. Na trať by měla vyrazit parní lokomotiva s historickými vozy, která pojede z Okříšek do Retzu a zpět.

V sobotu se na stařečské nádraží chystal i Antonín Böhm, dnes jeden z posledních mašinfírů, který se na této trati proháněl s parními lokomotivami. Na nádraží se narodil a prožil dlouhá léta, takže nikoho nepřekvapí, že nakonec skončil na lokomotivě. „Jezdil jsem na lokomotivě 464.102,“ vzpomíná. Právě ta se měla v srpnu na trati objevit. Nestane se tak. Důvod? Nejsou peníze. „To víte, trochu mě to mrzí. Rád bych ji ještě viděl a svezl se v ní,“ říká. Přijet by místo ní měla malá lokomotiva 310 tzv. kafemlejnek. „Snad to vyjde, že bych ze Starče jel do Kojetic,“ přeje si. Ovšem v sobotu 23. dubna se nedočká, bude muset vydržet až do srpna.

Ve Starči bývali tři mašinfíři. „Já jsem z nich nejmladší,“ vzpomíná Antonín Böhm. „Jeden z nich byl Jaroslav Budín. Toho zastřelili za protektorátu a pochován je ve Starči na hřbitově. Bylo to na Štěpána ve čtyřiačtyřicátém roce, byl hrozný mráz.“ Antonín Böhm vzpomíná, že tento strojvedoucí se stal u Šumné obětí tzv. kotlářů (spojenecké stíhačky útočící na vlaky ? pozn. aut.). „Byl tady pouhé dva měsíce, přišel sem z Třebové, kde se rozvedl. Jeho otec prodával lístky na nádraží v Borovině,“ vypráví. „Pochovaný je na hřbitově kousek od márnice. Občas tam zajdu a zapálím svíčku.“

Dál Antonín Böhm vzpomíná na strojvedoucího Podrázkého. „Ten už taky nežije,“ říká. „Tomu jsem na mašině topil,“ vzpomíná.

Ke dráze měla ve Starči vztah spousta lidí, jako například Ladislav Máchal. „Ten se mnou jezdil na 464.101,“ prozradil Böhm. „Máchal to byl velkej sportovec, ale umřel, když mu bylo pětašedesát,“ říká.

Antonín Böhm vzpomíná dál, mluvíme o dalších lidech spjatých s kolejemi, jako byli Stařečáci Nahodil či Blažek a další, pomalu se dostáváme k jeho oblíbené mašině 464.102 zvané ušatá. „Na ní mi topil nějakej Bedřich Svoboda z Újezda, už starší pán. On byl klempíř a za reichu šel topit na lokomotivu. Když ho pak po válce lákali zpátky na klempířinu, tak už nechtěl. Ten vždycky říkal, když jsme vyjeli z Brna nebo z Jihlavy: Ha, ha, ha Toníku, tak s Pánem Bohem ať jsme komunisti.“

Dvacet sedm let

Antonín Böhm jezdil i s nákladními vlaky, a to s lokomotivami 534 a 524. S párou se pak rozloučil a dojezdil na dieselových lokomotivách. „Hodně lokomotiv jsem si vyzkoušel v Chebu, kde jsem jeden čas jezdil na 556.0368. Byl jsem tam přes půl roku na vojně. Tam jsem vozil uhlí ze Sokolova do Plzně. To bývaly vlaky tak 1 700 až 1 800 tun. Tam jsem jezdil rád. Pak jsem dva měsíce jezdil do Českých Budějovic na lokomotivách 475 šlechtičnách. Z Chebu do Českých Budějovic bylo 98 zastávek. Ze začátku jsem se i zapotil, byla to štreka, ale pak se mi to líbilo,“ vzpomíná.

„Na lokomotivě jsem strávil dvacet sedm let života, třináct let na páře a čtrnáct na motorech,“ prozradil Antonín Böhm.

V roce 1984 projela po trati za Znojma do Jihlavy poslední pára, to už ovšem Antonín Böhm dávno jezdil na dieselových lokomotivách. „Ty diesely, to už nebylo ono. Pára je pára. I když musím říci, že na dieselech bylo pohodlíčko. Tam bylo topení. To na páře nebylo. Od kotle bylo teplo a z druhé strany táhlo jako hrom,“ prozradil.

Trocha historie

Antonín Böhm má na život na dráze soustu vzpomínek a poslouchat by se dal dlouho. Vraťme se ale zpátky k trati Znojmo ? Jihlava. O propojení Prahy a Vídně železnicí se mluvilo už od roku 1862, ale teprve v roce 1868 získala Společnost severozápadní dráhy koncesi na stavbu železniční tratě Vídeň ? Mladá Boleslav. Stavba na Třebíčsku začala v roce 1869 a do prosince 1870 byly všechny práce téměř hotovy. Jako poslední se kolejí dočkal úsek mezi Jaroměřicemi a Starčí. Do Starče přijel první vlak už 26. března, ale dále nebyly koleje. Ovšem už 4. dubna mohla proběhnout kolaudační jízda a 23. dubna 1871 byla na trati zahájena pravidelná doprava.

Stará nádraží

Nejvýznamnějšími stanicemi na trati (na Třebíčsku) jsou Moravské Budějovice, Jaroměřice nad Rokytnou, Kojetice, Stařeč, Okříšky a Bransouze. Moravskobudějovická stanice měla velkou staniční budovu, vodárnu se dvěma nádržemi a vlastním parním čerpacím strojem. Před rokem 1895 měla tři dopravní koleje, jednu manipulační a jednu kolej skladištní zakončenou oboustranně kusými (slepými ? pozn. aut.) kolejemi.

Nádraží v Jaroměřicích nad Rokytnou bylo postaveno během roku 1870 a měla zpočátku dvě dopravní koleje a jednu kolej skladištní. I v Jaroměřicích byla vodárna s vlastním parním strojem a také dva vodní jeřáby.

Stavba nádraží v Kojeticích byla zahájena už v roce 1868. Původně tu byla jedna dopravní kolej a jedna kolej manipulační. Další dvě dopravní koleje a jedna manipulační přibyly už v roce 1871. Stanice Stařeč byla třetí největší hned po Jihlavě a Znojmu, a to proto, že původně nesla jméno Starč - Třebíč. Velká nádražní budova byla postavena už v roce 1870. Původně mělo nádraží dvě koleje dopravní, jednu manipulační a jednu skladištní. Nechyběla tu vodárna, lokomotivní remíza a točna. Význam stařečského nádraží poklesl však už 4. června 1886, kdy byla otevřena trať Okříšky ? Brno a vedla prakticky centrem Třebíče.

Opačný vývoj než ve Starči zažilo nádraží v Okříškách. Až do roku 1886 šlo o malé nádraží s malou jednopatrovou staniční budovou. Rozšiřovat se nádraží začalo až v roce 1886, kdy se z Okříšek stal významný železniční uzel.

Výstavba stanice v Bransouzích začala už v květnu 1869. Stavba byla velmi náročná, protože místo, kde dnes stanice stojí, bylo ostrovem vytvořeným mlýnským náhonem. Nakonec muselo být řečiště řeky Jihlavy posunuto o celých padesát metrů.

Železnice, alespoň na Třebíčsku, je dnes tak trochu mimo zájem veřejnosti. Možná i proto letošní oslavy železniční tratě ze Znojma do Jihlavy budou spíše komorní. Trať byla v předminulém i v minulém století významná. Spojovala Prahu s Vídní a měl po ní dokonce projíždět i legendární Orient expres. O svůj věhlas už bohužel přišla a dnes musí bojovat o přežití. Třeba bude lépe?