Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Vyjde Tomanova kniha o Nových Dvorech a Kočičině

13.02.2017

Třebíč (ap) - Příznivci díla akademického malíře Vlastimila Tomana se už mohou těšit na poslední knihu, kterou tento třebíčský patriot ještě za svého života připravil do tisku. Věnována bude čtvrti Nové Dvory a vyjít by měla v průběhu letošního roku. Na vydání knihy se podařilo sehnat potřebné peníze a pracovníci tiskárny Amaprint už začínají pracovat na tiskové přípravě.


„Penízky už máme v kupě a chystáme sazbu té knihy,“ sdělila v pondělí 6. února na dotaz Horáckých novin vedoucí výroby Tiskárny Amaprint Milada Mašová a pokračovala: „Dostali jsme z Muzea Vysočiny Třebíč trošku větší obnos a tím jsme to shánění prostředků na vydání završili. Máme ve smlouvě, že knihu musíme vydat do konce roku 2017. Počítám ale, že knihu uděláme přes prázdniny, kdy je vždycky míň práce. Bude to knížka s pevnou vazbou, tištěná na křídě. Pan Toman nám nachystal i maketu. Pokud to půjde, tak bychom knihu vyrobili ve stejném formátu jako Tomanovu zatím poslední knihu Životní cesta. A ta měla čtvercový formát.“

Byl i básníkem

Akademický malíř Vlastimil Toman (1930 – 2015) byl třebíčský rodák a také patriot, Čestný občan města (2005) a držitel Ceny města (2010), který by 19. února oslavil sedmaosmdesátiny.

Studoval reklamní grafiku a plakátovou tvorbu na Škole uměleckých řemesel v Brně v letech 1949 až 1953 a v letech 1953 až 1956 dekorativní malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V letech 1956 až 1960 na Akademii výtvarných umění v Praze. Věnoval se krajinářské malbě, kresbě, grafice a okrajově portrétu a fotografii. Motivy čerpal z města Třebíče, Týna a svého oblíbeného Týnského údolí. Pěstoval i umění básnické, především přírodní lyriku a byl také autorem řady soukromých tisků s vlastními ilustracemi. Vlastimil Toman patřil k výtvarníkům, kteří ke svému vývoji nepotřebují za inspirací sjezdit celý svět. Naopak, svůj malířský osud našel v zachycení ducha místa, kde se narodil, a jemuž zůstal věrný po celý život.

Náš malíř

V očích mnoha místních zájemců o výtvarné umění Vlastimil Toman nejlépe naplňoval představu o malíři, který dovede zachytit podstatu domova, té bezpečné jistoty, jejíž obraz toužíme mít pověšený doma na stěně. Ten obraz přitom nemusí být nutně přesným zachycením daného místa, může být i jen líbeznou vzpomínkou, krásným snem, připomínkou mladosti a let dávno minulých. Všechna tato očekávání dovedla naplnit bohatá Tomanova malířská, kreslířská i grafická tvorba. Za své umělecké poslání si zvolil zobrazení krajiny milovaného Týna, ale i dalších čtvrtí Třebíče. „Od jara do zimy tu býval ráj ticha a krásy. Letní prašná cesta svítila už z dálky neapolskou žlutí vedle vysoké tmavé meze. Kde vyčnívaly ze země velké balvany, porostlé lišejníkem,“ vylíčil krásy rodných míst malíř.

Z ruky do úst

Malíř Toman, odkázaný na neexistující klientelu v poměrně malém městě Třebíči, žil vlastně stále v situaci hmotné nouze, kdy každý i malý honorář byl pro něj velmi důležitý. „Třicet let jsem žil ze dne na den, z ruky do úst… Otec byl invalidní důchodce s malou penzí, máti byla v domácnosti, takže neměla nic, a já umělec na volné noze jsem také neměl nic… A jíst bylo třeba. Otec byl naštěstí podnikavý a měl veselou mysl… Jeho podnikavost jsem nezdědil. Neměl bych tu odvahu někam se vydat a nabízet obrázky k prodeji,“ uvádí malíř, jemuž otec zemřel v roce 1978 a matka v roce 1979.

„Vlastně to je pořád stejné. V dětství jsem uvykl skromnému životu a tak žiju dodnes,“ napsal krátce před svou smrtí umělec, který životním strázním čelil nevídanou skromností a zaujetím pro umění a milovanou krajinu: „Naši předkové dbali na to, aby domov byl malebný a vše okolo také. Nebylo jediného místa, kde by někdo odhodil třeba jen malý papírek. Odpadky mizely v kamnech. Po celý rok byla krajina čistá, půvabná, každé místo mělo svého hospodáře. Nikdo si nedovolil druhému škodit. A když člověk kráčel polní cestou mezi zlatými klasy, bylo mu na duši blaze. Ať tudy procházel hospodář při hodnocení zrna, nebo náhodný chodec, milující přírodu, každý se těšil z tiché krásy krajiny.“

Osaměle pracující asketa

V několika knihách zapsané vzpomínky Vlastimila Tomana jsou dnes také příležitostí k úvahám nad smyslem lokálního patriotismu a návratu do rodných míst, nad smyslem zobrazujícího závěsného obrazu, svobodného povolání i nad měřítky hodnot výtvarného činu, nad proměnami umělecké scény a postavením umělce v dnešním světě. Naše společnost dnes i v hájemství umění žije představou ekonomického člověka, jehož prvořadou motivací a touhou je zvyšovat své příjmy a snižovat své výdaje. Období osaměle pracujících asketů, realizujících sebe samotné, vlastní poslání je prý dávno za námi.

Nové Dvory

Nové Dvory jsou částí Třebíče, kde dnes žije asi 16 tisíc obyvatel. Vlastimil Toman měl k Novým Dvorům úzký vztah, vždyť se tam narodil, záhy se však rodina přestěhovala do obce Týna, teprve v roce 1960 přičleněné k Třebíči. Tam Toman žil, usazený ve skromném rodičovském domku se stejně skromným ateliérem. V něm vznikla jeho bezmála celá tvorba.

Jižní hranici Nových Dvorů tvoří ulice Modřínová, Jelínkova a Marie Majerové; západní hranicí je ulice Táborská; severní hranicí jsou ulice Míčova a Manželů Curieových. Západní hranici tvoří obchvat města. V Tomanově vlastnoručně kresleném názvu knihy přitom figuruje i Kočičina, což je část území Nových Dvorů v dolní části Týnského údolí a při řece Jihlavě v Třebíči.

Od města je dělila branka

Nové Dvory existovaly již ve středověku. Tehdy se skutečně jednalo o seskupení několika dvorů, ležících za tehdejším městem Třebíčí, se kterým byly odděleny brankou, kvůli níž se takto dnes nazývá jedna ulice na Nových Dvorech. Čtvrť se zásadně proměnila v 70. letech v důsledku stavby Jaderné elektrárny Dukovany. Jak se s těmito změnami ve své poslední knize vyrovnal akademický malíř, staromil a třebíčský patriot Vlastimil Toman, to se ukáže možná už za půl roku.

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk