Za politikou jsem udělal definitivní tečku

Pro někoho studentský vůdce, díky kterému se i v Československu podařilo odstavit od kormidla bolševiky, pro jiné naivní oponent komunismu před i porevolučního. Každopádně výrazná osobnost společenského a politického života, která nám odpověděla mimo jiné na to, proč po Klausovi usedl na Hradě právě Miloš Zeman.

Předně - stávka vysokoškoláků nespadla s nebe. Jádro studentů se rekrutovalo z mých spolužáků z Akademie múzických umění v Praze - my se scházeli a plánovali věci už někdy od roku 1987. Postupně se přibalovali kamarádi z ostatních fakult situovaných převážně v blízkosti AMU - podél Vltavy. Fakulta žurnalistiky UK, Fakulta všeobecného lékařství UK, Filosofická fakulta UK, UMPRUM, AVU...

Někdy v říjnu 1989 jsme se propojili s další skupinou, která zahrnovala zejména fakulty ČVUT v Dejvicích, ale třeba i Pedagogickou fakultu UK. Mj. proto se nás 17. listopadu sešlo na Albertově tolik.

Po brutálním zásahu na Národní třídě to byl můj spolužák z DAMU Pavel Lagner, kdo poprvé vyslovil slovo stávka. Protože nebyly mobily, scházeli jsme se tehdy v oblíbených kavárnách. Dnes to zní skoro jako otřepané klišé, ale tehdy opravdu jiná možnost nebyla. Věděli jsme, že se najdeme buď ve Slavii, nebo v Obecním domě, nebo v Malostranské kavárně. Naším centrem byla ale převážně Slavia naproti Národnímu divadlu.

Hodně nám pomohlo, že jsme měli výborné kontakty na divadla - studovali jsme přeci herectví. Ještě tu noc vyrazili tedy moji spolužáci za svými kolegy a učiteli do pražských divadelních scén, vysvětlovali šokovaným hercům, co se na Národní stalo a informovali je o tom, že chystáme stávku. Byla to právě pražská divadla, která nás podpořila již v sobotu 18. listopadu.

Třetím komunikačním uzlem byly pražské VŠ koleje. Právě tam vznikaly přes víkend zárodky stávkových výborů, které se mi v noci na pondělí podařilo pospojovat v jeden Celopražský VŠ stávkový výbor. Od čtvrtka 23. listopadu se k nám oficiálně přidaly všechny vysoké školy z tehdejší Československé republiky - vznikl Celostátní stávkový výbor vysokoškoláků. Do té doby se republika řídila Prahou. V prvním týdnu okupační stávky se nám podařilo propojit vysoké školy přes tehdy ještě hodně primitivní internet (počítače byly třeba jen dva na celou VŠ!). Na školách jsme také obsadili všechny telefonní linky, takže jsme se nakonec bez mobilů obešli docela snadno. Co by ovšem bylo, kdyby nás odřízli od telefonů, počítačů a faxů, pochytali studentské leadry, ví jen Bůh.

Máte nějakou teorii na to, proč jen v Česku zůstala komunistická strana?

Bylo to domluveno předem. Více než 20 let po převratu jsem o tom přesvědčen na 110 procent.

Kdo byl vaším favoritem v prezidentských volbách? Pokud jste vůbec volil.

Volil jsem, protože tentokrát se sešlo několik opravdu zajímavých kandidátů. Nakonec jsem se rozhodl pro Karla Schwarzenberga a volil ho v obou kolech. Zeman se mi jevil jako pokračovatel odporného politicko-mafiánského prostředí, které zde od převratu zažíváme, vždyť byl s Václavem Klausem jeho strůjce! Závěr kampaně Miloše Zemana mne utvrdil v tom, že se nepletu. Jsem rád, že se Karel Schwarzenberg v kampani nesnížil na úroveň Zemanovy žumpy.

Viz výše. V momentě, kdy se do boje o prezidentské křeslo s vehemencí zapojil Klaus, jeho rodina, jeho "poradci" a kmotři, mi bylo jasné, jak to skončí. Musel by se stát zázrak. Nestal. Na druhou stranu kampaň prokázala, že zde je nečekaně vysoké procento lidí, kteří mají paměť, nenechají s sebou manipulovat primitivními sliby a věří ještě v to, že se politika dá dělat slušně. To dává pro budoucnost naší zemi velkou naději.

Jaký dojem ve vás, v organizátorovi výzvy Děkujeme, odejděte! namířené i proti Zemanovi s Klausem, zanechává skutečnost, že si tito pánové předávají nejvyšší funkce třináct let po této výzvě?

Ten projekt vznikl dle mého koncem 80. let v Prognostickém ústavu řízeném "proreformními" články StB (ÚV KSČ), respektive Moskvou a v podstatných věcech se konstruktérům bohužel daří plnit po celých 23 let jeho scénář. Usnadňuje jim to částečně naše naivita, zejména z počátku 90. let, nezkušenost, nevyzrálost naší občanské společnosti a samozřejmě téměř 50 let totalitních režimů, které zlikvidovaly skutečné elity národa.

Sledujete současné spory kolem vedení Ústavu pro studium totalitních režimů? Jde o politiku nebo odbornou způsobilost?

Samozřejmě o politiku. Souvisí to i s tím, co říkám výše. Komunisté a postkomunisté se nikdy nesmíří s tím, že je zde vědecké pracoviště, které má rozkrývat zločiny komunismu. A nacismu. Vždyť komunisté v mnohém navázali na to, co zde začali budovat nacisté. Jako příklad uvedu třeba síť konfidentů. Je zde ještě příliš mnoho lidí, kterým se vůbec nehodí, aby se otevřely archivy a vytřepali se z nich všichni kostlivci.

Udělal už jste za svou politickou kariérou definitivní tečku?

Ano.

V obci, kde žijete, jste členem občanského spolku. Veřejný život vás asi pořád láká, byť už nejde o pupek republiky, ale o malou vísku.

Člověk by se měl snažit měnit věci kolem sebe k lepšímu. Nejsem člověk, který by seděl v hospodě a jen nadával. Nemám větší ambice, než pomoci malinko změnit kulturu vládnutí v naší obci. Ve spolku se ale zabýváme hlavně životním prostředím, místní historií a kulturou.

Složitá. Přes Žilinu (Slovensko), Podkrkonoší, Liberec, Prahu, zpět Kolín až sem. Na Vysočině jsme ale trávili už od dětství skoro celé prázdniny, jen o malinko severněji.

Mé děti to tu milují, jezdily sem patnáct let na víkendy a na léto a jsou rády, že jsem nakonec trvale zakotvil právě tady. Navíc tu mají i prarodiče.

Máte za sebou celou řadu profesí, byl jste správcem nemovitostí, taxíkářem, zahradníkem, politikem, podkoním i spisovatelem. Je některá, kterou už byste si nechtěl zopakovat?

Všechny jsem dělal rád a bavily mne. Jen doteď narážím na to, na jak "divokém východě" žijeme. Jak jsou zdejší "podnikatelé" zvlčilí, za jak otrockých podmínek zde mnohdy lidé musí pracovat, jak si zde i západní firmy dovolí vůči zaměstnancům to, co by u nich doma vyvolalo ihned skandál a odpis pro firmu, jak zde není čestný, byť třeba prostý člověk chráněn vůči bezcharakterním šíbrům, jak se zde nedomůžete práva... Jsem rád, že český sen vidím i zespoda, nejen ze skleníku Valdštejnského paláce (Senát) v Praze.

Čím jste si v poslední době udělal radost? A čím vašim blízkým?

Narodila se mi první jehňata. Radost moje i mých dětí.