Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Za malířem Sobotkou do Kutné Hory

30.05.2019

MORAVSKÉ BUDĚJOVICE / KUTNÁ HORA - Někdy je dobré zajet si hodně daleko, abychom se dozvěděli hodně o někom, kdo se narodil hodně blízko. Platí to také o rodákovi z Moravských Budějovic, malíři Ivanu Sobotkovi (1927 - 2008).


Originální malíř Ivan Sobotka byl solitérem, pohybujícím se celá desetiletí mimo zavedené výtvarné proudy a hnutí. Sobotka byl také výrazný duchovní umělec, který nestál o žádnou publicitu. „Válečná léta prožil jako student gymnázia v Moravských Budějovicích, kde se roku 1927 narodil. Pro utváření jeho umělecké i lidské osobnosti mělo velký význam hned několik básníků a výtvarných umělců, působících na jihozápadní Moravě: Otokar Březina a jeho dlouholetý přítel František Bílek, básník a kněz Jakub Deml a především nakladatel Josef Florian, který od počátku 20. století budoval v nedaleké Staré Říši svůj projekt studia věd, teologie a umění, kterým nadchl k aktivní spolupráci tolik významných umělců a citlivých spolupracovníků. V produkci staroříšského nakladatelství se Sobotka seznamoval s nejvýznamnějšími reprezentanty expresionismu ve všech jeho podobách, od projevů fauvismu až po kubismus. Na utváření jeho uměleckého myšlení měli vliv zejména Georges Rouault, Vlastislav Hofman, Josef Čapek, Bohuslav Reynek a básníci Georg Trakl, Franz Kafka, Leon Bloy,“ popsal Sobotkovu cestu k umění znalec jeho díla Ivo Binder, pocházející z nedalekých Jaroměřic nad Rokytnou a působící dnes jako kurátor sbírky kresby Muzea umění Olomouc.

Umělcem v Praze

Po maturitě nastoupil Sobotka na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou absolvoval roku 1951. Studium mu přineslo hlavně podnětné přátelské kontakty s uměleckými druhy, především s Pavlem Brázdou, s jehož tvorbou si dnes někteří Sobotkova díla zaměřují. Společně vnímali atmosféru padesátých let jako přicházející apokalypsu a ani následující desetiletí jejich životní pocit příliš nezměnila.

Sobotka maloval zcela svobodně a živil se proto vždy něčím jiným. Zpočátku byl sice coby akademický malíř na volné noze (do roku 1955), poté však vystřídal několik občanských povolání: pracoval jako kartolitograf, nátiskař, obtahovač štočků, správce depozitáře NG. Velký význam mělo pro něj zaměstnání v podniku Zahraniční literatura, který se zabýval dovozem knih a kde měl možnost studovat umělecké monografie. Několik let pracoval také v dokumentačním oddělení Státního ústavu památkové péče. Od roku 1987 byl v důchodu. Výstavy nechtěl, vernisáží se většinou neúčastnil, publicitě vzdoroval. Teprve zhruba před deseti lety vešlo jeho dílo do širšího povědomí a začaly ho kupovat i naše přední galerie.

Chudoba je nepostradatelná

Sobotka také razil od mládí proti obecně užívanému termínu artist/umělec, ruské chudožnik, s vlastním výkladem jeho původu v tom smyslu, že chudoba je nepostradatelná. Sobotka v průběhu let stále více omezoval „vyprávěcí“ charakter svých obrazů a současně i tlumil jejich barevnost. Začínaly tak vznikat první „hlavy“, kterým se od té doby téměř výhradně věnoval až do chvíle, kdy naposledy odložil štětec. Ideálem barevnosti se mu stala tlumená barevná škála palety italského malíře Giorgia Morandiho (1890-1964). Ze Sobotkových téměř jednobarevných obrazů, malovaných jednoduchou úspornou linkou, se na nás upřenýma širokýma očima dívají portréty apoštolů, světců, lidí meditujících či modlících se.

Kutnohorští mu rozumějí

Dva typické Sobotkovy portrétní obrazy mohli spatřit v sobotu 18. května účastníci zájezdu do galerií v Hradci Králové a Kutné Hoře, který zorganizoval agilní třebíčský pedagog a divadelník Jaroslav Dejl. Odborníci oceňují uspořádání stálé sbírky Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK), které se odlišuje od běžného chronologického řazení na sebe navazujících či se negujících stylů a „-ismů“. Uspořádání expozice nazvané „Stavy mysli – Za obrazem“ představuje jednadvacet okruhů odpovídajících citovému či myšlenkovému rozpoložení člověka. Tématické dvojice mohou být protichůdné, nebo naopak se doplňující a jsou vymezeny slovy: samota/přátelství, ironie/úcta, zranitelnost/vzdor, odvaha/strach, rozum/podvědomí, pokora/marnivost… Hned vedle díla moderního umění přitom najdeme třeba obraz barokní nebo i renesanční, spolu pak přes vzdálenost staletí vedou zajímavý dialog.

GASK má také zásluhu na popularizaci a zhodnocení Sobotkova díla, protože v roce 2012 uspořádala velkou výstavu tohoto malíře v zrekonstruovaném severním křídle bývalé jezuitské koleje. Při této příležitosti GASK vydala také monografii věnovanou Sobotkově tvorbě. Publikace, jejíž jádro tvoří množství reprodukcí Sobotkových děl, byla také k dispozici a zapůjčení zájemcům z Třebíčska v knihovně galerie.

Autor: ap
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk