Zaměstnanci versus zaměstnavatelé (III. část)

Nekrácená verze článku v HoN (XXIII, č. 6, 20. 1. 2012)

Dne 13. ledna 2012 dorazil do naší redakce email reagující na první díl textu „Zaměstnanci versus zaměstnavatelé: tentokrát ve veřejné autobusové dopravě (I. část)“, otištěno 6. ledna 2012. Dopis je podepsán dvěma zástupci odborové organizace firmy TRADO-BUS, s. r. o / TRADO-MAD, s. r. o. - předsedou Miroslavem Špačkem a místopředsedou Rostislavem Brabencem. Těžko soudit, zda jim dvěma a jimi zastupovaným řidičům uvedených firem bylo známo i pokračování avízované již v I. části. To vyšlo 13. ledna 2012 a s I. částí tvoří jeden celek. Je třeba zdůraznit, že vymezovat se proti části celku znamená nerespektovat kontext.

Odboráři I. část považují za „neobjektivní a plnou polopravd“, „nekorektní“, sdělují dále pobouření své i svého zaměstnavatele. Jsou přesvědčeni o tom, že je článek poškodil. S protichůdnými reakcemi na celý text jsme počítali a nepřekvapují nás už jen z toho důvodu, že jsme k nim v I. části vyzývali. Dříve než bude detailně reagováno na jednotlivé body z emailu odborářů, tak pro nezasvěcené či jen pro připomenutí krátké shrnutí.

Smyslem celého textu bylo zabývat se tématem, které se na základě několika prvků jeví jako aktuální a čtenářsky zajímavé. Vztahy zaměstnanců a zaměstnavatelů nejsou vždy ideální, a právě otevírání těchto citlivých problémů by mělo vést k nápravě toho, co nefunguje správně či v čem jsou rezervy. Pracovněprávní problémy jsou prezentovány takřka denně, porušování Zákoníku práce není v naší zemi výjimkou. Nedávný protest lékařů či stávka učitelů (viz. text „Do škol místo učitelů nasadí vojáky“, HoN z 9. prosince 2012) na existenci problémů jasně ukazují. Veřejná autobusová doprava v obecném měřítku je jen jednou z dalších oblastí, kde jsme se pokusili na skutečnou či domnělou představu problémů nahlédnout nejprve v obecné rovině a následně jako garantům objektivity dát slovo některým ze zaměstnavatelů.

V úvodu I. části textu je jasně naznačeno, že v pokračování bude prostor dán těm názorům, které vyjadřují přítomnost problémového prvku. Výslovně jsme uvedli, že tak pojednáváme v „obecné generalizující rovině“. Názory řidičů, které by obsahovaly spokojenost a absenci problémů v jejich zaměstnání, do naší redakce nedorazily. Pokud někomu vadí, že se v článku nepíše o tom, jak dochvilně řidiči jezdí, jak jsou na cestující usměvaví, že vždy používají hands free sady během řízení nebo jak bezpečně jezdí, tak si musí uvědomit jednu podstatnou věc: text se úmyslně zaměřil pouze na určitý výsek z oblasti jejich práce. Až budeme pozváni k předávání cen v soutěži o nejlepšího řidiče, tak o tom také napíšeme a nebudeme psát o problémech v pracovněprávní rovině. Koneckonců, o problematice MHD v Třebíči často píšeme a není to vždy jen z perspektivy poukazování na problémy (viz článek „Nové tři autobusy, HoN 30. 12. 2011). Důležitost, společenskou prestiž a docenění náročného povolání řidičů jsme zdůraznili kratší, ale o to výstižnější poznámkou: jejich odpovědnost za životy cestujících jsme přirovnali k profesi lékaře.

V I. části jsme oznámili, že se k ní vyjádří i zaměstnavatelé. Řidiče jsme k reakci v textu vyzvali též a o slovo se mohli přihlásit jak ti organizovaní v odborech, tak i ti mimo ně. Abychom zůstali věrni regionálnímu zaměření našeho listu, tak jsme nabídli možnost vyjádřit se k problematice i třem firmám z regionu. Čtenáři a současně i řidiči tak dostali možnost seznámit se s tím, co si jejich dopravci a případní zaměstnavatelé myslí o tom či onom tématu. Firmy BKBUS a TREDOS přijaly ze strany redakce formu osobního setkání, firma ICOM zrušila dohodnuté osobní setkání a rozhodla se odpovědět na otázky písemnou formou. Žádná z firem se při rozhovorech či v písemných odpovědích nijak nevymezila v tom smyslu, že by otázky považovala za neobjektivní, nekorektní, neseriózní a pobuřující. Pokud nám toto někdo nevěří, ať dokáže opak. Proto jen těžko hledáme opodstatněnost odborářských výhrad.

Přejděme nyní v zájmu objektivity k emailu odborářů a odpovězme veřejně na jejich výtky.

1. „Celý článek byl neobjektivní a plný polopravd a jsme jím hluboce pobouřeni.“

Jak již bylo uvedeno, názory zaměstnavatelů reprezentují tři firmy, které dobrovolně přijaly roli nejen „druhé strany“, ale také odborných garantů. Ze strany odborů nám žádné konkrétní podněty před otištěním článku, ale ani po otištění sděleny nebyly. Na to, že by některé v článku nastíněné skutečnosti mohly být vymyšlené, polopravdivé či přehnané, jsme v zájmu objektivity poukázali sami od sebe v závěru II. části. Ta vyšla ještě před tím, než k nám dorazil email odborářů! Důvodem našeho přesvědčení o vlastní objektivitě je i skutečnost, že zástupci firem TREDOS a BKBUS při autorizaci přepisu jejich odpovědí na neobjektivnost našeho přístupu nepoukázali (firma ICOM nám svůj názor nesdělila). O aplikaci zmíněného objektivního a kritického přístupu se tak odboráři mohli přesvědčit sami.

2. „Informace o ,špatných a závislých? odborech a řidičích-zlodějích se dotkla nás a řady kolegů.“

Rozdělme toto na dvě skupiny. V I. části doslova stojí, že řidiči „svým odborům většinou nevěří“. Pokud si třebíčští odboráři myslí opak, tak jim nic nebrání se proti tomu slušnou formou vymezit, sdělit nám své postřehy. Přesně toto je zkušenost, po jejímž sdělení jsme na konci úvodu I. části výslovně volali. Naše výzva byla všeobecná a odboráře nijak nevylučovala. Položili jsme si otázku: Jsou odbory, myšleno obecně, spíše formální a málo vlivnou složkou? Patrně ano, alespoň soudě dle poklesu jejich členské základny a výsledků jednání s vládou. Jestli je to v třebíčské odborové organizaci jinak, tak jí nic nebrání tento názor slušnou formou a bez nátlaku sdělit, je to její legitimní právo a my budeme první, kdo ho bude hájit. O tom, že to s odbory není úplně v pořádku (a to dokonce přímo v Třebíči), svědčí nám adresované vyjádření firmy ICOM v II. části (13. 1. 2012), pro úplnost ho znovu uveďme: „S odbory je to složitější. S těmi, které se snaží řešit požadavky svých členů, nemáme problém. Jednání jsou často konstruktivní a klidná. S těmi, které řeší jen počet členů, aby zajistily dostatečný přísun příspěvků pro své vedoucí, je to složitější. Konkrétně v Třebíči takové působily, ale samotným lidem rychle došlo, že jim tato skupina v ničem nepomůže, že je v podstatě zneužívá a přestoupili k jiné organizaci.“

Nyní k druhé části výtky. Skutečnosti jako např. využívání služebních vozů pro privátní jízdy a čerpání nafty do svého existují. Pozorný čtenář si v II. části najde potvrzení existence takovýchto případů, zaznívá ze strany zaměstnavatelů! Nikde netvrdíme, že se to dotýká zaměstnanců uvedené odborové organizace, o ní ani o jejích řidičích jsme nepsali. Netvrdíme ani to, že by to byla masová záležitost. Naopak, prostor dostaly firmy a samy uvedly na pravou míru, že to je jev řídký. Tím je výtka absence objektivity a uvádění polopravd a výmyslů opět vyvrácena. Naopak, článek splnil své a mnohé osvětlil, umožnil každému porovnat přístupy tří oslovených firem (např. řešení proplácení času na úklid, při čekání mezi spoji, dále postihů za nepoužívání hands free sad, sporných momentů kolem měření spotřeby). Pokud někdo z článku získal dojem, že co řidič to zloděj, tak nabyl špatný dojem a není v silách žádného média tomu předejít.

3. „Nikdo naší [!] organizaci ? jako zástupce zaměstnanců ? neoslovil a nezeptal se na hodnocení činnosti zaměstnavatele vůči zaměstnancům, případně na vyjádření ke stížnostem na činnosti odborů. Proto považujeme článek za naprosto nekorektní.?

Takovouto reakci nám mohlou poslat všichni řidiči z celé republiky. Neumíme si představit situaci, že by se při jakékoli zmínce o problémech ve zdravotnictví např. lékaři, zaměstnanci zdravotních pojišťoven, lékárníci dožadovali, abychom se jich předem zeptali. Výtka tohoto typu je bezpředmětná a zopakujme znovu: článek sledoval obecnou rovinu a tři firmy se dobrovolně vyjádřily právě pro zachování objektivity. My jsme zaměstnance oslovili hned dvakrát: na konci úvodu I. části a též i v její poslední větě.

4. „,Článek? zavinil i zastavení vyplácení firemních půjček. Zaměstnavatel nás po vyjití článku informoval, že se cítí obsahem a vyzněním článku poškozen. Nechce být jakkoliv spojován s případným zneužíváním půjček a vydíráním zaměstnanců a tento benefit ukončil. Firemní půjčka na 50.000,- Kč ve spojení s příspěvkem 1.000,- Kč měsíčně na spořící životní pojištění byla přitom jedním z nejatraktivnějších benefitů a byla hojně využívána.“

Jestli kterýkoliv ze zaměstnavatelů zastaví vyplácení benefitů, tak je to jeho výhradní právo. Má legitimní právo to odůvodnit vším, co uzná za vhodné. Že se tak děje nyní, v době ekonomické krize, nás nepřekvapuje. Ze strany NERV (Národní ekonomická rada vlády), ale i jiných ekonomů už dříve zazněly návody jak čelit krizi. Média a následně i veřejnost patrně nejvíce zamrazilo při nápadu zkrátit pracovní týden, rušení benefitů je pak další možností, jak si zaměstnavatelé mohou zachovat dostatečně silnou ekonomickou stabilitu.

Soudný člověk si položí otázku, proč se k zastavení vyplácení odhodlal právě zaměstnavatel třebíčských odborářů. Jiní zaměstnavatelé ani jejich zaměstnanci nás o něčem podobném neinformovali. Patrně správně pochopili, že o půjčkách jsme psali v I. části v obecné rovině. Nikde v článku nestojí, že půjčky zaměstnavatele třebíčských odborářů jsou takové či makové. My jsme o zaměstnaneckých půjčkách psali jako o obecném fenoménu, jehož případné zneužití může vyústit v dekoncentraci řidičů a ke zhoršení pracovních podmínek. Je s podivem, že toto varování kritizují právě odboráři a způsobu, jakým se ztotožnili se zdůvodněním svého zaměstnavatele, nerozumíme. Oni sami by měli být první, kdo zaměstnavatele na toto nepochopení upozorní. Pokud ale někdo obecnou rovinu vztáhne na sebe, tak je to opět jen a jen jeho rozhodnutí a jako jediná obrana se proti tomu nabízí právě odborářská základna. Zrušení příspěvku na spořící životní pojištění nedává smysl, o tomto benefitu v článku nebylo psáno ani v obecné rovině. O kladech a záporech půjček obecně Horácké noviny průběžně píší, naposledy 13. ledna 2012 („Počty osobních bankrotů narůstají“).

Vyjadřujeme lítost nad tím, že s naším článkem je manipulováno v neoprávněný neprospěch poctivých zaměstnanců. My to nijak ovlivnit nemůžeme, odboráři ano. Nabádat novináře, aby o problémech nepsali, je zásahem do svobody tisku.

5. „Váš článek nás zaměstnance výrazně poškodil a požadujeme okamžitou omluvu a zjednání [!] nápravy uvedením pravdivých informací.“

Na základě předchozí argumentace nemůžeme souhlasit s tím, že náš článek měl za cíl kohokoliv poškodit. Ano, pojednával často o skutečnostech, které nebudí úsměv na tváři. Pokud článek kdokoliv zneužije k zastření jiných důvodů, tak se řešení musí přenést na dvojici zneužitel ? poškozený. V článku není nic, co by jakékoliv firmě zavdávalo příčinu omezovat zaměstnancům jejich benefity. Pokud si nějaký zaměstnavatel uvědomí dvousečnost principu půjček a rozhodne se změnit svou strategii, tak je to jeho volba.

Co jsou to „pravdivé informace“? Nevíme, v emailu odborářů obsaženy nejsou ani v náznaku. O tom se může přesvědčit každý čtenář sám, protože text emailu zde byl přepsán.