Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Žantovský: Nechci viset na zdi!

03.02.2020

NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU (mach) - Do Náměště zavítal v úterý 28. ledna Michael Žantovský, překladatel, novinář, spisovatel, tiskový mluvčí, někdejší poradce prezidenta, diplomat a současný ředitel Knihovny Václava Havla, jejímž posláním je šíření odkazu našeho prvního polistopadového prezidenta.


Do pětitisícového města na řece Oslavě jej zavedly dvě besedy. Ta první, s žáky nejvyšších ročníků ZŠ Komenského proběhla dopoledne v sokolovně. Druhá beseda pro širokou veřejnost se uskutečnila vpodvečer v zasedací síni městského úřadu. Přijel především propagovat poslání knihovny a diskutovat o nejvýraznější osobnosti našich novodobých dějin, Václavu Havlovi.

Knihovna Václava Havla shromažďuje, zkoumá, zveřejňuje a šíří myšlenkový, literární a politický odkaz spisovatele, dramatika a československého a českého prezidenta. Zabývá se také osobnostmi, událostmi a jevy, které s odkazem Václava Havla souvisejí, a snaží se je přibližovat a zasazovat do dobového i současného kontextu. Když se řekne knihovna, každý si hned představí množství regálů a v nich hromadu knih. Havlova knihovna je specifická. Padesát tisíc položek, jež spravuje a nabízí veřejnosti, je v elektronické podobě. A co víc, všechny materiály, snímky a knihy souvisejí s Václavem Havlem nebo lidmi, jemu blízkými. Michael Žantovský roli ředitele knihovny vykonává od roku 2015. Knihy jej obklopovaly od útlého dětství. Jeho otec byl knihovníkem. „Doma jsme měli tolik knih, že nebylo zcela jasné, kdo tam bydlí – zda knihy nebo lidé,“ zavzpomínal.

Podle Žantovského má Václav Havel co říci i dnešní společnosti. „Uplynulo třicet let od revoluce. Měli bychom si připomínat, co vedlo k předání moci do rukou demokracie. Je dobré si uvědomit, že demokracie není jediný systém. Že někde lidé žijí i v těžkých, nedemokratických podmínkách,“ míní. Havel byl, podle jeho názoru, politik úplně jiného druhu, než jaké známe dnes. „Nedělal politiku pro odměnu, své ego, ale činil tak z přesvědčení. Politiku vnímal jako službu veřejnosti. Domníval se, že člověk není zodpovědný pouze sám za sebe, člověk se má snažit, aby byl svět lepší a život smysluplný.“ Pravdou je, že Václav Havel oslovil lidi nejen v Česku, ale po celém světě. A jeho odkaz je stále živý.

Náctileté posluchače na dopolední besedě zajímaly především zážitky Žantovského z pobytu v USA, kde procestoval 49 států kromě Aljašky a pobytu v Kanadě, Izraeli a Velké Británii. „Všude je dobře a všude se mi líbilo, ale domov máme jen jeden. Místo, kde nám četli pohádky, kde jsme si našli první kamarády,“ říká zcestovalý diplomat. S mladými lidmi se ochotně podělil o osobní vzpomínky na Havla. Hovořil o jeho první oficiální návštěvě v USA, kdy se setkal s americkým prezidentem Bushem a měl tu čest promluvit před oběma komorami amerického kongresu. „Václav Havel si nebyl jistý svojí angličtinou. Promlouval tedy česky a já jsem jeho slova tlumočil do angličtiny. Když pak vzpomínal na tuto událost a říkal – když já jsem mluvil k oběma komorám amerického kongresu – říkal jsem, že mluvil ke mně a to já mluvil ke kongresu. Měl smysl pro humor a moje dobírání mi toleroval.“

Zazněly i dotazy na osobnost Havla jako takovou. Mladí lidé se zajímali o to, jaký byl Havel jako přítel, kamarád, jaký to byl člověk z pohledu psychologa, což je jedna z profesí, jíž se Žantovský živil. „Prvních deset let své kariéry jsem jako psycholog strávil v blázinci. Do jisté míry tam potkáte stejné lidi jako v politice. Byla to pro mě ta nejlepší průprava,“ poznamenal úvodem. „Havel nebyl úplně jednoduchý člověk. Narodil se do velmi bohaté rodiny a byl privilegovaným dítětem. Měl kolem sebe chůvy, kuchařky. Bylo to malé princátko. V důsledku tím spíš trpěl, než z toho těžil. Do školy chodil v Havlově, kde měla rodina letní sídlo. Takže na vesnici. Ostatní děti si s ním nehrály a on si uvědomoval, že existuje větší zábava ze života. Trpěl celoživotním pocitem zvýhodnění, a že je za to trestán. Vnímal se jako outsider. Stále se ty pocity snažil překonávat. Měl obrovský smysl pro zodpovědnost. Chtěl své výhody společnosti vrátit. Měl také specifický vztah k ženám. Jeho maminka doma vládla pevnou rukou, byla to silná osobnost. Stejné to měl ve vztahu k životním partnerkám. Olga byla velmi silná osobnost, měla respekt. Pociťoval vedle ní málo svobody. Byl na ni závislý, ale přesto od ní, stejně jako od své matky, často utíkal. Silnou osobností je i Dagmar,“ rozebral okem psychologa jeho osobnost. Po revoluci byla Havlovým vrácena část majetku. „Například jejich dům, Lucerna či Barandovské ateliéry a Barandovské terasy. Nic z toho si nenechal. Tvrdil, že se uživí jako dramatik, dokonce velkou část svého prezidentského platu dával na charitu. Nechtěl mít závazky, starat se o majetek, svazovalo ho to.“

Na otázku, zda by Michael Žantovský přijal kandidaturu na prezidenta, odpověděl velmi nepřímo. „Havel nechtěl být prezidentem. Uvědomil si, že je to ztráta soukromí, úplně vám to změní život. Na druhou stranu je to služba lidu. Vždy si to připomínám, když nějaké takové nabídky jsou.Takže kdyby se to náhodou stalo a já byl prezidentem, rozhodně si mě nedávejte na zeď!“

Autor: mach
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk