Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného

Zemane, omluv se, zaznělo z Hroznatína

25.11.2013

V sobotu 23. listopadu, jako každý rok, se sešlo několik stovek lidí na návsi v Hroznatíně, aby si společně připomněli 118. výročí narození armádního generála a prezidenta Ludvíka Svobody. Právě zde spatřil světlo světa 25. listopadu 1895.


Ani tentokrát na shromáždění nechyběla dcera Ludvíka Svobody prof. Zoe Svobodová-Klusáková, která jako jedna z mnoha položila kytice k památníku Ludvíka Svobody. Ten byl na hroznatínské návsi odhalen v březnu letošního roku.

Nechyběly samozřejmě ani proslovy několika pozvaných hostí. Jeden z nich pronesl generální převor řádu Cyriaků (Mezinárodní řád Křížovníků s červeným srdcem) Jiří Stanislav. Ve svém projevu označil Ludvíka Svobodu za jednu z největších postav české historie. Zároveň také tvrdě zkritizoval současného českého prezidenta Miloše Zemana a vyzval ho, aby se za své výroky na adresu Ludvíka Svobody omluvil. Na mysli měl Zemanova slova, která pronesl na výstavě Srpen 1968 letos 21. srpna. V něm Ludvíka Svobodu a další představitele Pražského jara nazval zbabělci. Miloš Zeman tehdy řekl toto: „Nemáme právo vyčítat občanům Československa, že se podrobili okupantům, když dávno před nimi se okupantům podrobili ti, kteří byli, bohužel nesprávně, nazýváni národními idoly, ať to byl generál Svoboda, Alexandr Dubček, Josef Smrkovský, Černík, Mlynář a mnozí další…

My jsme v srpnu 1968, před- tím i potom, hrdiny potřebovali, my jsme si je idealizovali a nakonec, a já vím, že jsou to velmi tvrdá slova, se z hrdinů stali zbabělci.“

Jiří Stanislav připomněl, že i přes několik výzev se Miloš Zeman za tato slova neomluvil a znovu ho tedy k omluvě vyzval. „Prezident u mě jako člověk ztratil kredit,“ řekl Stanislav.

Ludvík Svoboda je jistě výraznou postavu českých dějin dvacátého století, ovšem pro někoho značně rozporuplnou. Nebyl politikem, byl vojákem, a proto se nechal semlít hrůzným režimem po roce 1948. Nedokázal se bránit a kvůli politické nezkušenosti se stal jedním z čelních představitelů tohoto režimu. Otázkou tak zůstává, nakolik tak činil dobrovolně a vědomě a nakolik byl do své role, z titulu hrdiny, v manévrován.

Nejprve byl prostým vojákem rakousko-uherské armády na ruské frontě, po dobrovolném zajetí se přihlásil do Československých legií a bojoval ve slavných bitvách u Zborova či Bachmače. Domů se vrátil v roce 1920 v hodnosti kapitána. Po návratu budoval kariéru v československé armádě. V roce 1939 byl v hodnosti podplukovníka.

Krátce po okupaci se zapojil do odbojové organizace Obrana národa, ale velmi brzy přešel hranice do Polska, kde velel československému legionu. Po porážce Polska přešel s částí vojáků do SSSR. Tady později vybudoval československou vojenskou jednotku, která se postupně rozrostla v 1. československý armádní sbor.

Na jaře 1945 byl jmenován ministrem obrany. Ve funkci vydržel až do roku 1950. V únoru 1948 udržel během politické krize v souladu s názory prezidenta Beneše i ministra zahraničí Jana Masaryka neutralitu armády. V opačném případě by pravděpodobně došlo ke krvavému konfliktu s nelegálními polovojenskými jednotkami tzv. Lidovými milicemi a nikdo také nedokázal odhadnout chování sovětské armády.

Nicméně na podzim roku 1948 vstoupil do KSČ a nesl osobní odpovědnost za čistky v armádě. Na druhou stranu byl řadou komunistických špiček označován za toho, kdo čistky v armádě brzdil. To vyústilo v jeho odvolání z ministerského postu v roce 1950 a v zatčení koncem roku 1952. Propuštěn byl sice už za měsíc, ovšem práci našel jen v JZD ve své rodné obci. Na druhou stranu mu zůstal poslanecký mandát.

Na jaře 1968 byl zvolen československým prezidentem a stal se jedním z představitelů Pražského jara. V srpnu 1968 se postavil proti okupaci a nepustil k moci stalinisty typu Indry či Bilaka. Poté vedl jednání v Moskvě, která z pohledu veřejnosti dopadla pro republiku i celý proces demokratizace nepříznivě. Mohl Svoboda tehdy udělat mnohem víc a jsou pak slova Miloše Zemana na místě? To je otázka, na kterou se jen těžko hledá odpověď. Podíváme-li se na globální situaci v srpnu 1968, nebyly šance Ludvíka Svobody příliš vysoké. K okupaci došlo za tichého souhlasu států NATO a za přímé účasti států Varšavské smlouvy. Manévrovací prostor československého prezidenta v Moskvě tak nebyl příliš velký.

Po dubnu 1969 jeho vliv na politiku rychle slábl. Sužovaly ho vážné zdravotní problémy a chtěl prezidentskou funkci opustit. Generální tajemník strany Gustáv Husák to nechtěl dopustit, a tak z funkce odešel až v roce 1975, kdy ji prakticky už nevykonával. Zemřel 20. září 1979.

Autor: Petr Chňoupek
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk