Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Fotografie z rodinného archivu Simony Monyové.
(foto: archív rodiny)

Zemřela navenek pohodová žena, která v pohodě nebyla

08.08.2011

Stále se usmívající, stále v pohodě a jakoby bezstarostná, tak si pamatuji spisovatelku Simonu Monyovou nejen já. Tedy do čtvrtečního dopoledne, kdy vyšlo najevo, že to uměla skvěle zahrát. Málokdo poznal, že už několik let prožívá peklo. Svými románovými postavami žila a nakonec na ni čekala i smrt jako z románu. Bohužel.


CARMEN
Simona Monyová často zajížděla na Třebíčsko. Měla tu známé a také věrné čtenáře. Schválně neříkám čtenářky, protože přesto, že její knihy byly zasunuty do šuplíku s cedulkou Ženský román, našla se spousta mužů, kteří se do jejích příběhů s chutí začetli. „Já nepíši vyloženě ženskou literaturu, když mě náhodou zařazují do ženské literatury, většinou jsem zařazena jako společenský román. Kdo mě zařazuje do ženské literatury, tak jsou to většinou lidé, kteří ode mě nic nečetli,“ řekla v jednom rozhovoru pro Horácké noviny.

Simona si postupně plnila svá přání. Měla tři syny, dům, nějaké to domácí zvířectvo a byla, jak i sama přiznávala, spokojená. V domácnosti se čtyřmi chlapy to určitě neměla jednoduché a s nadsázkou o sobě říkala, že je taková stepfordská panička.

Občas ovšem z této role utíkala. Pro stepfordskou paničku se asi nehodí, aby navštěvovala pohostinská zařízení IV. cenové skupiny, a to byla právě ta správná skupina pro Simonu. „Psaní je takové samotářské zaměstnání, tak vyhledávám komunikaci a v restauraci se komunikuje nejlépe,“ prozradila kdysi.

Spisovatelka Simona Monyová byla často označována jako Viewegh v sukních. Nijak ji to neuráželo, ale nebrala to ani jako poctu. „Budu to chápat jako poctu v momentě, kdy Michalovi Vieweghovi začnou říkat Monyová v kalhotách,“ říkala. Chtěla se samozřejmě Vieweghovi vyrovnat a jednou ho i trumfnout. Měla však jeden velký handicap. Zůstala ve svém milovaném Brně, a to je pro každého umělce určité minus. Bylo to ovšem její rozhodnutí, jehož nikdy nelitovala.

Simona za svůj život vydala téměř třicet knížek. Žádnou další už bohužel nenapíše. „Někdy si říkám, že jsem od života dostala hodně dobrého, a tak mám strach, odkud ten facan přijde. Někdy mě lehce zamrazí,“ řekla mi kdysi. Facan přišel ze strany, ze které to vůbec nečekala. A byl to facan až příliš krutý a nezasloužený.

Až přijdou dlouhé zimní večery, zatopím v krbu, uvařím horký čaj a zase si od Simony něco přečtu. Zkuste to také. A ona tu bude s námi.

Autor: Petr Chňoupek
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk