Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného
Vyplouváme!
(foto: Jan Uher)

Zimní plavby po Horáckém moři mají svou atmosféru

19.01.2012

Kramolín - O zimních plavbách lodi Horácko jsme psali již několikrát. První byla ta na Silvestra a další pokračují každý víkend vždy v jednu hodinu po poledni. Kvůli přečerpávání vody z dolní do horní nádrže kolísá hladina až o tři metry a zhruba po most mezi Stropešínem a Třesovem nezamrzá ani při největších mrazech. Na dalešickém jezeře se po pěti letech vystřídal nejen provozovatel lodní dopravy, ale také loď a přístavní mola. Horácké noviny se vydaly na svou další plavbu se společností Aikon, která je nyní provozovatelem, aby se podívaly, kdo loď řídí a jaký komfort na pasažéry čeká.


CARMEN
Na kapitánském můstku za kormidelním kolem jsme našli kapitána Petra Prokeše. Třebíčáka, kterému se voda stala osudem již od dětských let. Posádku mu tvoří půvabná Veronika Macounová, které však ženský půvab při vykonávání náročné práce lodníka nijak nepřekáží. Zatímco loď Horácko si to lehce šinula k Wilsonově skále, my jsme si s kapitáne Petrem mohli povídat. Lehce zvládl obojí. Kormidlování i vyprávění. Na lodích i podstatně větších a na náročnějších vodách má odježděno svoje.

Kdy jste se tedy na vodu vlastně dostal?

To bylo už v útlém dětství. Jsem z Třebíče. A protože mě to na vodě i ve vodě bavilo, skončil jsem v přístavu vodních skautů u Aliho Pučalíka. Od něho se mi tedy dostalo prvních rad a zkušeností o plavbě na lodi, o čtení vody a podobně. Vzpomínám na to dodnes a doma mám dřevěnou lžíci, kterou jsem si vyřezal na puťáku po Hronu.

K vodě mě to ale táhlo stále, a tak jsem nastoupil u ČSPLO jako lodník, později jako loďmistr a jezdil jsem na remorkérech a po čase si udělal kapitánský patent. Na to mám takovou úsměvnou vzpomínku. Jako nejlepší frekventant jsem dostal blahopřejný dopis od ředitele Československé plavby labsko-oderské, závodu zahraniční plavby. V obálce byla i pozvánka k předání věcné ceny. Těšil jsem se hrozně. Dostavil jsem se na osobní oddělení, kde o mě všichni věděli, byl jsem očekáván. Super. S velkou pompou mně předali knihu Jak se kalila ocel? To byla pořádná sprcha. Mně, odchovanci vodních skautů Aliho Pučalíka. Musel jsem se pořádně ovládat, abych se nerozesmál.

Jak jste pokračoval?

Do Hamburku jsme jezdili na ohromných sestavách tlačných remorkérů. Lodě délky 24 metrů byly spřaženy do délky až 180 metrů. Nějaký čas jsem jezdil v Hamburku s tažným remorkérem. Lodičkou zhruba tak velkou jako je Horácko? Ještě později jsem jezdil na Rýnu. Poslední plavbu jsem podnikl na dvou tlačných remorkérech, které bylo třeba dopravit do bývalé Jugoslávie. Byla to velmi zajímavá, náročná, ale krásná plavba z Ústí do Magdeburgu průplavem Rýn-Mohan-Dunaj a potom dolů do bývalé Jugoslávie.

A na moři?

To moc ne. Pouze v zálivech v Holandsku a Dánsku.

Pak jste si dal chvíli oddech a nyní jste tady. Jak se to stalo?

Hlásil jsem se paní starostce Žákové již před třemi lety, ale místa již byla obsazena. Divila se, že je v Třebíči někdo s kapitánským patentem, ale prostě jsem přišel pozdě. Nicméně jsem o sobě dal vědět, takže když se o možnost provozovat lodní dopravu na přehradě ucházeli Kočkovi, oslovili mě. Začali jsme to společně připravovat, ale nevyšlo to.

Další v pořadí byl pan Milan Jahoda z firmy Aikon. Samozřejmě také on potřebuje kapitána, takže mě oslovil a já nastoupil tady. Má můj obdiv, protože to měli velmi časově našponované, ale zvládli to. Loď sehnali, připravili, dopravili a začali jezdit. To byl úctyhodný výkon.

Co říkáte na zimní plavby?

Líbí se mi. Je to něco zcela jiného než v létě. A když se s námi projedete vícekrát za rok, můžete pozorovat proměny přírody kolem jezera během všech čtyř ročních období. A z lodi je to něco úplně jiného než ze břehu. Nyní tu je třeba obrovské množství kormoránů velkých, kteří tu zase nebudou v létě. Takže ta nálada je taková pěkná, exotická. Paluba je krytá a dá se celkem vytopit, takže je to takové příjemné pozorování přírody. Také si můžete zajít do baru a dát si horký čaj, grog nebo jiný nápoj, který vám tam děvčata namíchají. Prostě pohoda a trocha romantiky.

Autor: Jan Uher
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk