Život města nemůže být ve čtyřletém cyklu

?říká místostarostka Marie Černá, se kterou pokračujeme v sérii portrétů současného vedení města

Třebíč - Post čtvrtého místostarosty obsadila dáma. Zkušená politička, která shodou okolností tuto funkci před léty zastávala rovněž za starostování Pavla Heřmana. Dohromady s Pavlem Svobodou tvoří jednoho místostarostu. Tedy výší odměny. Stejně jako v jeho případě je její funkce neuvolněná a vykonává ji ještě ke své normální práci. Dnes si budeme povídat s Marií Černou.

To bych chtěla trochu upřesnit. Moje aktivita na vysoké škole je takový miniúvazek na jeden předmět. Po nástupu na radnici se zrovna ukončoval semestr, začalo zkouškové období a na tento letní semestr úvazek nemám. Během zkouškového období mám volné ruce ještě víc, protože si termíny zkoušek domluvím podle potřeby, třeba na sobotu.

Po těch uplynulých zhruba sto dnech mi říkaly starší dcery, že je výborné, že mám jen půl úvazku, protože je předpoklad, že budu pracovat „jen“ na celý úvazek a ne na dvanáct až čtrnáct hodin, jak u mě byly zvyklé. Tím chci říci, že práci místostarostky dávám rozhodně o mnoho víc než půl úvazku. Jinak se to ale nedá.

Už u vašich kolegů jsem si všiml, že máte vzájemný přehled, kde se který kdy pohybujete. Řekněte nám o tom něco.

To jsou sdílené kalendáře. Takže to může jen potvrdit to, co jsem právě říkala. Některé dny pracuji pro radnici i dvanáct hodin. Jindy jsem tu třeba jen dvě nebo tři hodiny, ale takřka se nestane, že bych tu nebyla vůbec. Prostě podle potřeby. Sdílené kalendáře znamenají, že kterýkoli místostarosta a samozřejmě starosta včetně sekretářek vidí na časový plán těch ostatních.

To tu bylo, nebo je to něco nového?

Nebylo to tu. Tyto kalendáře jsme zavedli po našem nástupu. A je to skvělé. Díky tomu si můžeme plánovat a domlouvat schůzky bez toho, abychom dlouze telefonovali a mudrovali nad kalendáři. Potřebuji jednat třeba s Pavlem Pacalem. Mrknu do sdíleného kalendáře a do okénka, které má volné, napíšu návrh na společné jednání. Jemu to jde mailem a má tři možnosti: přijmout, přijmout nezávazně, odmítnout. Když potvrdí, je to jasné a závazné. Když nemůže, navrhne jiný termín a potvrdím já. Ostatní se přidávají podle potřeby. Je to velmi efektivní plánování času. Za pomoci asistentek si tak může kterýkoli zaměstnanec úřadu nebo kdokoli z veřejnosti naplánovat svoji schůzku s námi.

Pedagog na ZMVŠ a práce místostarosty. Máte ještě nějaké povinnosti?

Jsem tajemnicí Energoregionu 2020, to je sdružení obcí v pásmu elektrárny Dukovany, tato práce představuje v průměru čtvrtinový úvazek. Drtivé množství zejména té administrativní práce jde ale udělat po večerech nebo víkendech doma u počítače a internetu. Někdy však musím být přítomna fyzicky a k tomu je báječný sdílený kalendář, protože o těchto akcích vím samozřejmě dopředu. A další aktivity, např. účast na některých projektech, jsem z časových důvodů musela utlumit.

Před vámi na stole leží dva mobilní telefony?

Svoje aktivity a aktivity pro radnici velmi přísně odděluji. Takže mám služební a soukromý telefon. A vyšší účet na tom soukromém?

Jak se cítíte jako „druhá polovička“ Pavla Svobody?

Už jsme si spolu v žertu říkali, že město na nás vydělává. Jsem přesvědčena, že oba své práci na radnici dáváme mnohem více, než je padesát procent. Jak už jsem říkala, jinak to ale nejde. Navíc se ukazuje, že je to vlastně velmi výhodné. Můžeme být najednou na dvou místech. To by jeden člověk neobsloužil!

Co všechno patří do vašich kompetencí?

Je to sociální oblast, odpadové hospodářství, projekt Zdravé město a grantová politika. To, že jsem se pohybovala v oblasti evropských grantů, je třeba využít. I když je nutno si přiznat, že většina prostředků je již vyčerpaných. Spíše se chci dobře připravit na příští plánovací období, které začne v roce 2014. Nyní je již nejvyšší čas sledovat, jaké tam budou priority, a začít se účinně připravovat. Minulé období Třebíč po této stránce dost projela a to je velká škoda.

Dalo by se říci, že je vám některá ze svěřených oblastí bližší než ty ostatní?

Nedá. Navíc všechny nějak souvisí a jsou navzájem provázané. Například u zrodu Zdravého města jsem stála a po těch letech doufám, že občany je již vnímáno jako nedílná součást města. Já osobně vnímám projekt Zdravé město tak, že se veřejnost stále více a více zapojuje do dění ve městě. Vždycky zdůrazňuji, že pojem zdravé město je vid nedokonavý. To znamená, že chceme být zdravým městem. Ne, že jím již jsme. A proto děláme všechny ty postupné kroky. Taky je důležité si uvědomit, co to je zdraví a zdravé město. Pro jednoho je to dokonalá zdravotní péče. To je jistě důležitá oblast. Druhý zcela správně prohlásí, že daleko důležitější je nemocem předcházet. A nejen nemocem fyzickým, ale také psychickým. Pojem zdraví je celý komplex pocitů člověka jak po stránce fyzické, psychické, tak i sociální. Je to o vyžití sportovním i kulturním i o tom, aby si naše děti měly kde hrát? prostě abychom se tu spolu cítili příjemně.

Myslím, že i s odpady jste měla co do činění?

Ano. V roce 1992 jsem spoluzakládala svazek obcí Skládka TKO, který posléze vybudoval zabezpečenou skládku v Petrůvkách a převzal na sebe i jakousi úlohu garanta za odpadové hospodářství pro zúčastněné obce. Vybudoval sběrné dvory, třídírnu odpadů a spolupracuje s městem na koncepci odpadového hospodářství. Když se na problém podíváte s větším odstupem, tak se zdravým městem to má mnoho společného.

A už jsme u oblasti sociální a ta do toho rovněž krásně zapadá?

Jednoznačně. Zajištění lidí, kteří se o sebe nemohou sami postarat, je mi blízké od mladých let, kdy nám velmi brzy zemřel tatínek a později jsme se tři dcery staraly o invalidní maminku? osud mi dal postiženou dceru? Dokáži se vcítit do rodin, které na tom z nějakého důvodu nejsou dobře.

Myslíte si, že je v našem městě o sociálně potřebné postaráno dobře?

Myslím, že velmi dobře v porovnání se srovnatelnými městy. Máme velice dobrou síť sociálních služeb, které zajišťují organizace jako Charita, Střed, pečovatelské služby, domovy pro seniory zřizované krajem a další. Máme pravidla, na základě kterých je město podporuje a vytváří podmínky. Je zde postaráno o seniory, postižené, lidi bez domova, matky ve složité situaci, skupiny ohrožené nějakou závislostí i občany, kteří si např. nevědí rady v různých životních situacích.

Jak jste právě řekla, ke dvěma resortům máte vyloženě mateřský vztah, třetí s nimi úzce souvisí. V jakém jste nalezla tyto resorty stavu?

Z hlediska úředníků ve velmi dobré kondici. Jak Iveta Ondráčková ze Zdravého města, tak Martina Machalová ze sociálního oboru jsou vynikající, plné nápadů, chuti a ochoty pracovat pro druhé. Velmi dobře se mi s nimi spolupracuje. Pracují systematicky, ale dokáží operativně řešit vše, co je potřeba. Těší mě, že po dlouhé době se šéf sociálního odboru ujal i té samosprávné činnosti. Dlouhá léta to bylo postaveno jen na sociálních dávkách, což je výkon státní správy. Paní Machalová se svými spolupracovníky se však aktivně zajímá i o to, jak fungují sociální služby ve městě a tyto poznatky dokáže přenést do podpory těchto služeb. Konečně někdo pochopil, jak jsou tyto části provázané, a dokáže s tím pracovat. Rovněž nastartování komunitního plánování, kdy je do řešení problémů zapojena celá komunita i s úřadem, je pro mě velmi pozitivní a budu pomáhat, seč budu moci.

Komunálnímu odboru velíte vlastně tři. Není to trochu moc?

Myslím, že ne. Že je to naopak velmi dobré. Ta problematika je tak rozsáhlá a tak bytostně se dotýká každého občana, že je jenom dobře, když se o tuto oblast zajímá více lidí z vedení.

Já osobně velmi pozitivně vnímám využívání veřejné služby, která byla zavedena již za našich předchůdců. Tito lidé v typických reflexních vestách pomáhají s pořádkem na veřejných prostranstvích města a zároveň jim díky této službě mohou být vypláceny dávky, které by jinak byly podstatně zkráceny. Je to organizačně poměrně náročné, ale určitě se to vyplatí a na tváři města je to poznat.

Jak vnímáte opozici?

To je dobře, že se na to ptáte. Moc ráda bych do řešení nejrůznějších problémů vtáhla i ji. Pro město není dobré, aby tu pracovaly dva nepřátelské tábory. Život města přece není jen ve čtyřletém cyklu. Některé věci nastartovali oni a my v nich pokračujeme. Stejně tak nastartujeme některé věci my a považuji za velmi rozumné, aby koalice vždy co nejvíce zapojovala opozici. Ta musí rozpracované projekty považovat za své a musí jim rozumět. Když je bude spoluvytvářet, bude v nich s chutí pokračovat. Vždyť za čtyři roky tu mohou sedět oni. Střídání vlád je v demokracii normální a nesmí se stavět nepřekročitelné hráze. To není městotvorné.

Poslední otázka, kterou kladu každému. Jak se vám v radě spolupracuje?

Přiznám se, že obavy jsem měla. Říkala jsem si, že šest subjektů, které se mají shodnout, je přece jen trochu moc. Navíc některé lidi jsem před tím vůbec neznala, nebo jen od vidění, ale to nic neznamená? Musím ale říci, že se domlouváme bez větších nesnází. A to, že jsme schopni se o zásadních věcech racionálně bavit a domlouvat, je pro mě nesmírně důležité. Žádný problém není odmítnut a zavržen, ale bavíme se o něm.

Také jsme zavedli, že do rady ke každému bodu zveme nejen vedoucí odborů, ale i zpracovatele konkrétních materiálů. Ti pak poslouchají diskuzi, mohou se do ní vložit a vysvětlit, proč to či ono udělali. Rada potom může rozhodovat zasvěceněji a opravdu ve prospěch města. Zní to jako klišé, ale jinak to neumím říct. Zatím jsem neměla pocit, že by z rady někdo odcházel poražen, což je skvělé a naplňuje mě to optimismem.