Zmoklá Stařeč aneb Setkání rockových kapel

Pár postřehů ze soboty, těsně před tím, než festival Stařeč 2011 vypukl. Po nebi se honily mraky, do Starče se stahovaly houfy nejen pamětníků, ale i lidí tak mladých, že by je člověk věci neznalý na přehlídce kapel z minulého století snad ani nečekal.

Jiří, co se ti na Starči líbí, zněla otázka pro Jiřího Kalinu, duchovního otce Starče. „Tak já Stařeč znám od své páté třídy. Byli jsme tady na školním výletě... No poč-kej, myslím ty kapely, zbrzdil jsem ho. „A jo, já myslel, že budeš psát jenom o mně. Na setkávání starejch kamarádů se mi líbí, že se setkávají. A co se mi nelíbí? Ta zbytečná blbá soutěživost a netolerantnost nejenom kapel, ale i diváků. Proč hrají ti, když sem prý nepatří, a tak.“ Ale to spíš nebylo, ne, zareagoval jsem. „Já myslím že to bylo od začátku!“

Zdeněk Filip Kašpar na otázku, co se mu ve Starči líbí a co nelíbí, odpověděl: „Líbí se mi, že i přes nepřízeň počasí sem chodí pořád spousta lidí... A co ne? To soutěžení kapel! Vždyť nehrajem pro sebe, ale pro lidi, kteří se přišli pobavit. A to je ta paráda!“

Tonda Bulička z Paprsků na to řekl: „Líbí se mi tady ta úžasná atmosféra, která se vytvoří, ovšem, pokud je alespoň trošku počasí. Ale pamatuji roky, kdy lilo jako z konve a ty kapky se nedostaly ani na zem. Byl bych rád kdyby to bylo i letos...“

Anitko, ty jsi tady poprvé, viď, obrátil jsem se na třináctiletou Anitku Jazzmanku Míčovou: „Néé, já jsem tady už po páté.“ A to se ti líbí, co ti staří chlapi tady hrají, pokračoval jsem: „No, mně se líbí jenom to, co hraje taťka!“

Jardo, jsi zde poprvé. Co ty na to? A Jarda Růžek z Arkusu se rozpovídal: „Organizačně super, personál perfektní. A mně se moc líbí jak zvuk, tak i světla. Je vidět, že to nedělají žádní amatéři. Má to profesionální úroveň. A vůbec celá akce nemá obdoby. Ti chlapi s tím pořádáním musí mít spoustu práce, mají mé velké uznání.“

Pavel Machát (Matador-Watt) navázal: „Je zde spousta zajímavých rockových skupin, pokecáme s ostatníma hráčema... To bylo tak před třema čtyřma rokama, že to spělo k tomu, že každej chtěl vyhrávat jako závodník nad druhou kapelou. Teď si myslím, že se to zlepšilo, to chování. Kapely dostaly rozum. Trošičku? S Paprskama, Pulzama si můžem popovídat o všem a s Pekelníkama taky. A ty kapely, který hrají jednou za rok, si myslí, že hrají výtečně a věří tomu, ale opak je pravdou.“

„Ty lidi, co sem chodí, si to umí užívat. Už se těším až praskne ten stan a lidi vletí na parket déšť nedéšť,“ smála se Moňa. Což se za chvíli opravdu stalo.

„No Stařeč, to je paráda... Ale čoveče, vadí mi jedna věc, přitom jsem ji před léty sám navrhoval. Každá kapela má dvě vystoupení, takže mezi prvním a druhým je pekelně dlouhá doba na pokec s přáteli... A pak to mám tak nějak rozmázlý,“ přiznal se Mirda Zbožínek z Merkuru.

„Já se na Stařeč vždycky těším. Je to taková lidová zábava, abych ale neurazila rockery, kde se sejdou lidi, kteří se třeba celej rok nevidí. Spoustě lidí nejde ani tak o hudbu, jde hlavně o to setkání a o tu úžesnou atmosféru, která tady vždy panuje. Jsem zde po páté a přijdu zas!“ dušovala se Helena.

Laďo, co se ti na Starči nejvíc líbí? A Laďa Mijovič (Pulz-Watt) se rozesmál: „Všechno!!!“ A jak by to charakterizoval jednou větou? „Hroznej blázinec! A zítra nám bude všem blbě.“

Milana Blažka z Pulzu jsem se zeptal: Jaký máš vztah ke Starči jako takový? A co se změnilo za těch dvanáct světelných let? „Tak za prvé tady bydlím, za druhé mám odsud manželku...“ vypočítával Milan. A co setkání kapel, nedal jsem se. „Aha. Teď jsme to probírali s Paprskama. Před léty jsme byli v podstatě soupeři, ale momentálně jsme nejlepší kamarádi, který můžou bejt. Pochopili jsme, co kdo umí a co ne. Odešla rivalita a nastoupilo přátelství... Asi je to i naším věkem, ale to je jedno. Jsem tomu rád.“

A co mi řekl nový zpěvák Pekelníků Frankie Ženíšek? „Hele, já bydlím sice v Rakousku, ale doma jsem tady. Ve Starči jsem hrál s klukama poprvé vloni a hned mě chytla ta super atmosféra. To se jen tak někde nevidí. A to mi věř, už jsem něco ve světě viděl!“ Na dotaz, co říká na to, že ho lidi porovnávají s bývalým frontmanem Pekelníků, mávl rukou: „To jde kolem mě, to neřeším. Hraju, zpívám a baví mě to. A už se těším na příští ročník. Doufám, že už vyjde počasí, pořadatelé si to opravdu zaslouží.

Nakonec, navzdory vytrvalému dešti, se přišlo pobavit cca 1800 příznivců. A to přece není málo, ne? Nebudu psát o kvalitách jednotlivých kapel, každý si toho svého favorita našel, já taky. Chtěl bych jenom na závěr říct, že si čím dál víc cením lidí, kteří dělají, ač nemusí, něco navíc. A když to pak dělají dobře, tak je dobře všem.