www.horacke-noviny.com

V. Jourová: „Nechci v Evropě ministerstvo pravdy.“

BRUSEL (pch) – Už šest let reprezentuje naši republiku v Bruselu třebíčská rodačka a patriotka Věra Jourová. Poslední dobou je označována za tu zlou, co chce v Evropě znovu zavést cenzuru a dobře platit probruselské novináře. Jak to tedy je? Na to jsme se zeptali samotné místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové.

Přidáno: 11. června 2020
Věra Jourová při jednání s Markem Elliotem Zuckerbergem - zakladatelem Facebooku.

Zkusme na začátku definovat co je to fake news či dezinformace?
Mohu vám to uvést na příkladu kolem koronaviru, který teď aktuálně řeším. Je to informace, která má sílu udělat opravdu velkou škodu. Na základě této defi nice jsme teď identifi kovali obrovskou hromadu konkrétních dezinformací, které jsou nebezpečné zdraví. Řeknu tři, které kolovaly Evropou. První je ta, že je třeba pít bělidlo. Druhá je ta, že si nemá cenu mýt ruce, protože to stejně nepomáhá. Třetí, že je třeba koronavirus léčit alkoholem. Třeba zrovna ta třetí může být velmi populární, ale my si teď nemůžeme dovolit nechat se takto masivně ohlupovat nebezpečnou lží. Mám to v popisu práce, a tak jsem se okamžitě spojila s Facebookem, Googlem a dalšími velkými hráči. Mám s nimi dohodu, že budou dávat prostor spolehlivým a zabezpečeným informacím. Na uživatele by jako první neměly vyskakovat konspirační teorie, ale spolehlivé informace od Světové zdravotnické organizace nebo od zdravotnických úřadů. V rámci své práce jsem také hodně zintenzivnila boj proti tzv. digitálním šmejdům, a to proto, že se neuvěřitelným způsobem zvýšily podvodné nabídky předražených roušek, zázračných pilulek, produktů, které se tváří, že mohou vyřešit koronakrizi. Chtějí ovšem lidi jenom okrást. To jsou desítky milionů takových nabídek, které Facebook, Google a ti další už smazali, protože na ně tlačíme, aby nedávali prostor pro podvody na spotřebitelích.

Mluvíte o konkrétních věcech, které jsou zcela jasné, ale jak dokážete zamezit tomu, aby se z fake news stával jiný názor, než je mainstream?
To je samozřejmě velký problém. Já jsem nikdy nechtěla sahat na názory, na kritiku či na satiru. To je také v mnoha soudních rozhodnutích, že toto je obsah, který musíme tolerovat a respektovat a dávat tomu zelenou, protože v Evropě máme jako základní princip svobodu slova. Takže fake news je to, co je škodlivé, tedy to, o čem jsem mluvila a také to, co lze vyvrátit fakty. My pracujeme s takovým mechanismem, že pokud se objeví dezinformace, která není vyloženě nebezpečná, tak zůstává v těch sítích nedotčená, ale zároveň se k ní připojují tzv. ověřovatelé faktů s uvedením faktů, čísel a nějaké analýzy, tak aby se lidé rychle mohli podívat na to, jak je to doopravdy. A pak si mohou vybrat. Já jsem nikdy nechtěla být arogantní v tom smyslu, abych říkala, že si lidé mají hledat a ověřovat, co je pravda. Vy na to nemáte čas, já na to nemám čas, normálně na to lidé nemají čas a nemohou to dělat, proto my chceme, aby se to ověřování faktů dělo nějakým jiným způsobem a aby k tomu lidé měli přístup. Jsem zásadně proti jakékoliv cenzuře, a to z důvodů, že by se to pak mohlo zvrhnout. Nechci ministerstvo pravdy v Evropě, nechci být komisařka pro ochranu pravdy. Nic takového prostě v Evropě nebude. Pokud jde o protizákonný obsah, jako je dětská pornografie, teroristický a extrémistický obsah nebo nenávistné projevy, tam se obsah maže, protože je zakázaný trestním zákonem.

Často ale zaznívá, že právě vaše portfolio je útokem na kritické hlasy vůči Evropské unii.
Vzhledem k tomu, že sami vidíte, kolik jich koluje po internetu, že na ně nikdo nesahá. To je samo o sobě důkaz. Nikdy jsem nechtěla špinavé propagandě čelit propagandou. A tady se také bavíme o propagandě, která přichází z Ruska a z Číny a my na to v Evropě musíme mít prostě jiné odpovědi, poskytovat veřejnosti fakta a argumenty.

To všechno velmi souvisí se svobodou projevu, svobodou tisku a pluralitou sdělovacích prostředků. Jaká je z tohoto pohledu situace v Evropě?
Špatná. Pokud nejde o média veřejnoprávní, která mají koncesionářské poplatky, tak jsou živena z inzerce. A nám se už před koronakrizí v Evropě rozvíjel trend, že inzerenti se se svými penězi přesouvali do velkých platforem typu Google či Facebook. Ty peníze pak chybí ve sféře tradičních médií a chybí především pro nezávislou žurnalistiku. Je to obrovský problém, ten business model pracuje proti médiím a samozřejmě, že pokud jsou novináři v takovém finančním stresu, tak samozřejmě pak ti kvalitní začnou odcházet. Dnes už máme dokonce případy, že končí celé vydavatelské domy. Je to obrovský problém.

Před časem jste mluvila o finanční podpoře tradičním médiím ze strany Evropské unie. Na tom se pracuje?
My jsme dávali nějaké granty na podporu investigativní žurnalistiky, protože jsou třeba velké kriminální případy praní špinavých peněz nebo financování terorismu, což jsou případy, které přesahují hranice a my chceme, aby novináři měli peníze na to, aby mohli vytvářet mezinárodní týmy a jít tady po těch kauzách. To je jedna věc, kterou financujeme přímo. Druhá věc je, že financujeme právní pomoc novinářům, kteří jsou pod tlakem různých právních sporů a potřebují se nějakým způsobem obhájit nebo potřebují posílit svoji bezpečnost. Bohužel, i takové případy máme v Evropě, máme i tady novináře zavražděné za to, že psali někomu nepříjemnou pravdu. Zásadně ale nefinancujeme platy novinářů. Teď v době korony jsme jako Evropská unie uvolnili velké peníze na podporu podnikání a udržení pracovních míst, a protože média jsou také ekonomický sektor, tak my apelujeme na státy, aby tyto evropské peníze právě použily i pro média jakožto zaměstnavatele, a to se teď bavíme o stamilionech korun.

Vy máte v gesci i evropský akční plán pro demokracii. Co si pod tímto máme představit? Je snad demokracie v Evropě nějak výrazně ohrožena?
Pro mě je demokracie systém, kdy jdete k volbám a máte zaručeno, že ty volby budou férové, že budete mít rovné volební právo a že nebudete ohlupováni dezinformacemi, jak se koneckonců stalo i před americkými volbami a některými evropskými volbami. A že se díky volbám budou střídat vlády, že tam nikdo nebude na věky věků. Svobodné volby a nezávislá justice jsou základní principy, nad kterými se sklánějí různé stíny a mám obavy, zda v některých státech ještě budou férové a rovné volby. To je centrálním tématem toho evropského akčního plánu pro demokracii. Já třeba chci prosadit, aby když otevřete internet, bylo jasné, jestli čtete politickou reklamu. A pokud ano, aby bylo jasné, kdo ji platí, co tím sleduje a odkud jsou peníze, které ji platí.

Mluvíte o „některých zemích“. Narážíte na Polsko a Maďarsko?
Ano. Ale teď jsme měli a budeme řešit problémy třeba i na Maltě.

Co se děje na Maltě?
Kromě toho, že tam byla zavražděna novinářka, která rozkrývala korupční kauzy, do kterých byly zapojeny osoby z okolí premiéra, tak je tam kvůli omezeným zdrojům dlouhodobě problém se systémem trestní justice a s nezávislostí justice jako takové. Jenom tak pro Třebíčáky, abych je pobavila, když jsem před rokem jela na Maltu, tak ve Financial Times psali, že na Maltu se chystá nepohodlná návštěva.

Vy jste prakticky většinu svého času v Bruselu. Jak se odsud díváte na Českou republiku a na její politickou situaci?
Já jsem v Evropské komisi, kde si myslím, že má Česká republika velmi dobrý zvuk. Já se také snažím držet dobré jméno České republiky. Někdy mě zastavují v Čechách a na Moravě lidé a ptají se mě, zda je pravda, že v Bruselu nezastávám zájmy naší republiky. A já jim říkám, že samozřejmě zastávám zájmy silné Evropy a tím zároveň i zájmy silného Česka. Na českou politiku se tady někteří dívají ostražitě, protože v České republice byly demonstrace, které upoutaly pozornost, ale při bližší analýze nemůže nikdo říct, že by v České republice nefungovala justice, že by tam nebyly zaručeny rovné volby. A když se teď podíváme na to, jak se musela vláda teď v koronakrizi, v dobrém slova smyslu, zpovídat parlamentu, tak nikdo nemůže říct, že by nefungovala parlamentní demokracie, že by média neměla možnost kritizovat. Co se týče České republiky, jsem ráda, že mohu konstatovat, že u nás nevidíme žádné zásadní problémy.

Takže není pravda, že Brusel jde tvrdě Praze po krku?
Každý, kdo to říká, tak by měl být konkrétní v čem a proč. Samozřejmě, že se hodně píše o auditu, který se týká údajného střetu zájmů pana premiéra a z toho může někdo usoudit a udělat z toho tu zkratku, že Brusel jde Praze po krku. Ale takto se to nedá nazvat.

Jak často se dostanete z Bruselu do České republiky nebo dokonce do Třebíče? Máte přehled o tom, co se u nás děje?
Sleduji dění v Česku, a to nejen ze sentimentu, ale potřebuji být v obraze. Musím sledovat situaci ve všech členských zemích. Samozřejmě, že dění doma sleduji o něco více. Byla jsem obrovsky dojatá tím, jak si lidé v koronakrizi pomáhali, jak se mladší starají o starší, jak byli chráněni senioři a jaká byla disciplína a zodpovědnost lidí. Mohu to srovnat s jinými zeměmi a jsem na to moc hrdá, jak jsme se tomu dokázali v České republice postavit.

Do povědomí lidí v České republice jste se poprvé dostala „díky“ tzv. kauze Budišov. Jak se na celou věc díváte s odstupem několika let?
Už je to neuvěřitelných čtrnáct let a já jsem typickým příkladem rčení, že co tě nezabije, to tě posílí. Byla to obrovská facka mně a mojí rodině a vůbec mojí existenční situaci. Mě to nakoplo, že jsem na stará kolena vystudovala práva, že jsem se vrhla do politiky, protože jsem nechtěla, aby se právo zneužilo v politickém špinavém boji. To, že jsem se pak stala ministryní a poté komisařskou a teď místopředsedkyní pro spravedlnost beru jako takovou ironii osudu, že to nebylo zbytečné.

Vaše jméno se také často objevuje, když se mluví o příštích prezidentských volbách. Jak to tedy je?
Myslím si, že moje jméno padá čím dál méně. Samozřejmě mi to lichotí, ale nelichotí mi, když někdo řekne, že by to měla být žena, tak třeba Jourová. Já to neberu tak, že být ženou je samo o sobě kvalifi kace a už vůbec ne jako hlavní kvalifi kace na prezidentku. Už jsem šest let z republiky a myslím si, že se teď hledá mezi lidmi, kteří v republice žijí. Situace u nás sleduji, ale přesto cítím, že jsem dlouho pryč.

Jak často se dostanete do Třebíče a jak si čas doma užíváte?
Pro mě je Třebíč domov a možná, že teď jsem víc Moravačka než předtím. V normálních časech se dostanu do Třebíče tak jednou za dva měsíce. Teď je to samozřejmě složitější. Ale když už jsem v Třebíči, tak se snažím aspoň jednou proběhnout se Libušákem. A vždycky, když přijedu domů, tak vidím ty pozitivní změny, vidím, jak to město vzkvétá. To je možná to, co Třebíčáci až tak nevnímají, ale já to, když přijedu, vnímám.

Vy jste v roce 2013 byla zvolena poslankyní za Vysočinu, dnes je vaší nástupkyní vaše tehdejší asistentka Monika Oborná. Sledujete její práci a jak ji vnímáte?
Je to mladá, velice schopná dáma, která prokazuje, že se orientuje, zvláště v některých oborech, které jsou jí profesně blízké. Já jí velice fandím. Když mi dělala asistentku, tak jsem jí vždycky říkala: „Moniko, ty jednou budeš moje alter ego.“ Ale to nevím, jestli by ona chtěla. Moc jí fandím, obecně fandím mladým lidem v politice.