Sokol není jen cvičení. Je to příběh, který pokračuje

Osmý říjen patří sokolům. Památný den sokolstva, který je od roku 2019 významným dnem České republiky, připomíná tisíce členů a členek Sokola, kteří za války položili život za svobodu, demokracii a samostatnost Československa. Právě v noci ze 7. na 8. října 1941 začalo nacistické gestapo s rozsáhlým zatýkáním sokolských představitelů. Organizace byla rozpuštěna, její majetek zabaven a řada jejích členů skončila v koncentračních táborech. Mnozí z nich se zapojili také do domácího odboje.

Sokol ale není jen připomínkou minulosti. Od svého vzniku v roce 1862 je spojen s pohybem, výchovou, společenským životem i s myšlenkou, že silné tělo a silný charakter patří k sobě. „Tužíme tělo, ducha vzděláváme, národ svůj milujeme,“ stálo v jeho základech.

A právě proto chceme na následujících stranách připomenout nejen historii Sokola, ale především jeho současný život na Třebíčsku. Kolik sokolských jednot tu dnes působí? Co všechno jejich členové dělají a proč má Sokol své místo i v době, kdy máme nepřeberné množství možností, jak sportovat a trávit volný čas?

Protože Sokol není jen tělocvična, nářadí a cvičební hodina. Je to také společenství lidí, tradice a pocit, že někam patříme. A možná právě v tom spočívá jeho největší síla – že se mění doba, ale některé hodnoty zůstávají.

Sokol v Třebíči: Třikrát založený spolek, který přežil válku i totalitu

Třebíčský Sokol má za sebou více než 140 let historie. Jeho začátky ale nebyly jednoduché. Tělocvičná jednota byla v Třebíči založena hned třikrát, než se podařilo vytvořit spolek, který se pevně zakořenil ve městě a postupně vybudoval vlastní sokolovnu, stadion i tradici táboření. Činnost Sokola několikrát přerušily politické události 20. století. Přesto se jeho tradice pokaždé dokázala vrátit.

Třikrát na začátku
První pokus o založení tělocvičného spolku se v Třebíči odehrál už v roce 1863, tedy pouhý rok po vzniku prvního Sokola v Praze. Skupina studentů a vlastenců tehdy založila tělocvičné sdružení. Jenže spolek neměl vlastní zázemí pro cvičení a nepodařilo se mu získat dostatečnou podporu obyvatel. Ještě téhož roku jeho činnost skončila.

Druhý pokus přišel na jaře roku 1873. U jeho zrodu stál lékař Jan Krupička společně s profesory, učiteli a dalšími vzdělanci. Začátky byly slibné a nová jednota získala podporu městského zastupitelstva. Ani tentokrát však nevydržela dlouho. Změna poměrů na třebíčské radnici a sílící německý vliv vedly k jejímu zániku.

Do třetice se podařilo Sokol v Třebíči založit v červnu 1882. V jeho čele stanul městský lékař doktor Vítězslav Mann. Právě tento pokus se stal základem dlouhé historie třebíčské sokolské jednoty. Některé prameny jako rok založení uvádějí 1883 – v tomto roce byly totiž schváleny stanovy a 17. června se uskutečnila první valná hromada.

Významnou osobností prvních let byl také učitel tělocviku Jan Máchal, který se v roce 1883 vrátil do rodné Třebíče a jako dlouholetý náčelník pomohl jednotu výrazně pozvednout. Už v roce 1887 se konalo první veřejné cvičení v sále Národního domu a byl slavnostně odhalen sokolský prapor.

Vlastní sokolovna za 169 dní
První roky museli třebíčští sokolové cvičit, kde se dalo. Využívali tělocvičnu ve dvoře městské radnice, později Besední dům, Polanku nebo zahradu Šlachtova hostince na Horce. S rostoucím počtem členů ale bylo jasné, že jednota potřebuje vlastní zázemí.

V květnu 1892 proto sokolové koupili pozemek v zahradě hostinského Janovského na Horce. Stavbu dostal na starost městský stavitel a člen výboru Sokola Josef Herzán. Stavět se začalo 1. června a už 14. listopadu téhož roku byla sokolovna schopna provozu. Celá stavba tedy trvala pouhých 169 dní.
Budova postupně získala další zázemí. V letech 1903 až 1904 přibyla prostorná šatna s výborovnou a bytem sokolníka. Třebíčská sokolovna se stala podle sokolských pramenů druhou dokončenou sokolovnou na Moravě. Nesloužila přitom pouze sportu. Konaly se zde taneční akce, divadelní a loutková představení, fungovala jako výstavní prostor a v různých obdobích sloužila také školám či jako vojenský lazaret.

Od roku 1897 začaly v Sokole cvičit také ženy. O rok později vznikl cyklistický oddíl. Sokol tak postupně přestával být pouze místem tělocviku a stával se důležitou součástí společenského života města.

Stadion vznikal vlastníma rukama
Po vzniku Československa vstoupil třebíčský Sokol do nové éry s 547 členy. V roce 1924 uspořádal velký župní slet a jeho činnost se dál rozšiřovala. Přibývaly sportovní i kulturní aktivity a významné místo získával pobyt v přírodě.

V roce 1926 se jednota rozhodla vybudovat vlastní stadion. Náročné terénní práce prováděli členové Sokola zdarma a práce pokračovaly až do roku 1932. Stadion byl následně uveden do provozu; podle dalších historických pramenů byl dokončen v roce 1933.

Sokol tak postupně získal dvě důležitá místa – sokolovnu a sportovní stadion. Na stadionu se později konaly mimo jiné atletické závody a Velká cena města Třebíče v běhu na 10 000 metrů.

Tábory, které přežily své zakladatele
Jednou z nejsilnějších třebíčských sokolských tradic se stal pobyt v přírodě. V roce 1938 kolem profesorů Oldřicha Pokorného a Ing. Jaroslava Jurenky vznikla skupina dorostenců, která podnikala pěší, cyklistické i lyžařské výpravy. První tábor se uskutečnil v červenci 1939 u rybníka Vidlák nedaleko Opatova.

Oba muži se však dočkali krutého osudu. Jurenka byl za okupace zatčen a popraven v Brně, Pokorný zahynul v koncentračním táboře Osvětim. Jejich smrt ale neznamenala konec třebíčského táboření.

Po válce se tradice rychle obnovila. Tábor pořádaný v srpnu 1945 se stal podle historických materiálů prvním poválečným táborem celé Československé obce sokolské. Třebíčští táborníci se postupně dostali mezi nejvýraznější představitele sokolského táboření v republice. V roce 1946 navíc Sokol vybudoval pro své žactvo Jurenkovu osadu u Studence.

Právě Jurenkova osada zůstala jedním z míst, kde se sokolská tradice udržela po generace. Původní chata zde byla postavena v roce 1946. V roce 2026 si třebíčští sokolové připomínají její osmdesátiletou historii a připravují novou stavbu, která má dosavadní zázemí nahradit.

Sokolovna jako svědek války
Druhá světová válka znamenala pro třebíčské sokoly stejně jako pro celé sokolské hnutí těžkou ránu. Na fasádě sokolovny byla po válce umístěna pamětní deska se jmény členů jednoty, kteří zahynuli během nacistické okupace.

Samotná sokolovna během války dostala i velmi neradostnou úlohu. Nacisté ji využívali mimo jiné jako skladiště zabaveného židovského majetku. Po válce se budova znovu vrátila sportu a společenskému životu.

Poválečné období patřilo k nejúspěšnějším kapitolám třebíčského Sokola. V roce 1945 vznikl oddíl lehké atletiky pod vedením Emila Nováka. Na stadionu se konaly závody Velké ceny města Třebíče a v letech 1949 až 1951 se jich účastnil také olympijský vítěz Emil Zátopek.

V roce 1946 se v Třebíči konala také celostátní výstava sokolského pobytu v přírodě a táboření. Táborníci tehdy pracovali v jedenácti oddílech a pořádali stejný počet stanových táborů a osad mládeže.

Podruhé zákaz
Rozmach však netrval dlouho. Po únoru 1948 začala být činnost tradičních sokolských struktur postupně podřizována novému systému tělovýchovy. V roce 1951 byl Sokol v Třebíči znovu násilně zrušen. Historické materiály popisují, jak se i na tábořištích musel název Sokol vytratit.

Tradice ale nezmizela
Krátké nadechnutí přinesl rok 1968. Sokol se pokusil obnovit svou samostatnou činnost, ale politický vývoj po srpnu 1968 tomu zabránil. V Třebíči však díky manželům Jiřímu a Zdeně Herzánovým pokračovala práce s mládeží pod hlavičkou tehdejší tělovýchovné organizace. Pokračovaly tábory, rozvíjela se vodní turistika a vznikaly nové skupiny táborníků.

Samostatnost jednoty se podařilo obnovit až v roce 1990. Dne 17. dubna byl Sokol Třebíč znovu ustaven, tentokrát se 439 členy. Jednota převzala zpět svůj historický majetek včetně Jurenkovy osady a stadionu.

Nový začátek
Devadesátá léta znamenala nejen návrat názvu Sokol, ale také postupné obnovování majetku a činnosti. V roce 1992 byl jednotě navrácen stadion pod Kostelíčkem, o rok později začala jeho obnova. Přibývaly opravy, nové aktivity, soutěže i akce pro veřejnost. V roce 1994 se obnovil také zpravodaj jednoty a později začala vycházet pravidelná Sokolská hlídka v Horáckých novinách.

Jedna významná kapitola se však uzavřela. Třebíčská sokolovna, která stála od roku 1892, byla v roce 1990 zbourána. Téměř stoletá budova přitom podle historických materiálů stále plnila svou funkci. Ustoupila plánované výstavbě nového divadla. Pamětní deska obětí nacistické okupace byla po demolici uložena a v roce 2000 znovu odhalena na průčelí Kina Pasáž.

Sokol, který zůstal
Dnešní Sokol Třebíč už samozřejmě nevypadá jako jeho předchůdce z konce 19. století. Zůstala však základní myšlenka – pohyb, společné trávení času, práce s dětmi a mládeží a snaha vytvářet komunitu kolem sportu i dalších aktivit.

Jednota dnes uvádí téměř třicet oddělení a nabízí aktivity pro různé věkové skupiny. Vedle cvičení rodičů s dětmi nebo všeobecné sportovní průpravy jsou mezi nimi například florbal, lukostřelba či mažoretky. Sokol pořádá také akce pro veřejnost a provozuje atletický stadion, přilehlé kurty i Jurenkovu osadu.

Z původního spolku, který na své vlastní místo čekal prvních deset let, tak zůstala tradice, jež se ukázala být mnohem odolnější než politické režimy, které ji v minulosti několikrát přerušily.

Třebíčský Sokol začínal třikrát. Přežil válku, nacistickou okupaci, komunistické zrušení i desetiletí, kdy jeho jméno nemohlo být používáno. A dnes znovu stojí na místech, která jeho členové před desítkami let budovali vlastníma rukama. Možná právě v tom je největší síla jeho historie – pokaždé, když se zdálo, že jedna kapitola definitivně skončila, našli se lidé, kteří začali psát další.

Sokol na Třebíčsku

Sokol není jen Třebíč. Sokolské hnutí má své jednoty také v dalších obcích Třebíčska a dodnes tak tvoří poměrně hustou síť místních organizací. Do Sokolské župy plukovníka Švece, která sdružuje sokolské jednoty především z Vysočiny, patří na Třebíčsku například Třebíč, Moravské Budějovice, Březník, Dalešice, Dukovany, Okříšky, Příštpo, Rokytnice nad Rokytnou, Rouchovany, Studenec a Valeč.

Jednoty se liší velikostí i zaměřením. Zatímco ve větších městech je Sokol spojen především s pravidelným sportováním a širokou nabídkou cvičení, v menších obcích často představuje také důležité centrum společenského a komunitního života. Společným základem zůstává sokolská všestrannost, pohyb, práce s dětmi a mládeží, pobyt v přírodě, společné akce a také snaha udržovat tradice.

Tělocvičná jednota Sokol Třebíč je přitom jednou z významných jednot župy. Dnes nabízí téměř třicet oddělení a aktivity pro všechny věkové skupiny – od cvičení rodičů s dětmi přes všeobecnou sportovní průpravu až po florbal, lukostřelbu či mažoretky. Vedle pravidelného cvičení pořádá také sportovní a kulturní akce pro veřejnost.

Sokolská župa plukovníka Švece má sídlo v Jihlavě. Třebíč má v jejím vedení dlouhodobě své zastoupení – současným náčelníkem župy je Oleg Šalbaba ze Sokola Třebíč.