Výstupem na osmou nejvyšší horu světa pomůže dětem v nouzi

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 57 minutami

Michal Kalhotek je rodilý Třebíčák, který již více než dvacet let žije a působí v Náměšti nad Oslavou. Profesně se pohybuje ve zcela jiném světě, než jsou ledové vrcholky hor – pracuje jako technolog, školící kuchař a projektant velkokapacitních kuchyní pro restaurace, školy či nemocnice. Ve volném čase je to však nadšený milovník hor, a to i těch opravdu vysokých. Přestože o sobě skromně prohlašuje, že se nepovažuje za horolezce, má za sebou obdivuhodné sportovní úspěchy včetně extrémního sólo výstupu na argentinskou Aconcaguu bez kyslíku a pomoci nosičů.

Cesta na osmitisícovku
Nyní stojí před svou dosud největší výzvou - osmou nejvyšší horou světa, nepálskou osmitisícovkou Manáslu (8 163 m n. m.). Kromě sportovního výkonu a dobrodružství však má Michalova cesta k vrcholu ještě jednu přidanou hodnotu. Je jí sbírka pro neziskovou organizaci Na počátku, která v nedalekých Příložanech pomáhá dětem v nouzi. V přípravách na expedici, která vyrazí už v září, si na nás udělal chvíli času a nad redakční kávou vznikl v redakci Horáckých novin tento příjemný rozhovor.

Začněme od začátku. Jak a kdy jste se vlastně k horám dostal? Vaše profese je velehorskému prostředí na hony vzdálená.

K horám celkově jsem přičichl někdy kolem roku 2012 a upřímně řečeno se nepovažuji vyloženě za horolezce. Myslím si, že k opravdovým špičkám mám ještě pořád daleko. Spíše je to obrovská láska, která mě provází zhruba polovinu života. Začal jsem v Tatrách – klasické treky, chození po vyznačených stezkách, jak se má. Postupem času se z toho stala vášeň. Člověk chce víc adrenalinu, tak jsem přidal lezení po skalkách, ferraty v Rakousku, až to přerostlo ve výstupy na vrcholy v Alpách či Švýcarsku.

Tatry jsou sice krásné, ale pořád jsou to evropská středohoří. Kdy přišel ten skutečný zlom směrem k extrémním výškám?
Ony i Tatry dokážou být hodně drsné a divoké, spousta lidí tam trénuje na vyšší hory, protože zimní podmínky tam nikoho nešetří. Já tam vylezl mimo jiné Gerlachovský štít. Skutečný zlom ale přišel před dvěma lety v Argentině. Tam se mi podařilo zdolat Aconcaguu (6 961 m n. m.) čistým alpským stylem – tedy sólo, bez pomoci nosičů a bez kyslíku.

A z toho pramení současné rozhodnutí odjet do Himálaje na Manáslu?
Přesně tak. Když jsem stál na Aconcagui, byl to nádherný pocit. Tehdy se mi v hlavě usadila myšlenka: „Pojďme zkusit ještě výš, pokud to zdraví a životní situace dovolí.“ Jak říkám, sedm tisíc není osm. Himálaj je snem každého, kdo miluje hory. A proč zrovna Manáslu? Jelikož chci jít opět sólo a bez kyslíku, vybral jsem si horu, která sice není lehká, ale patří k těm technicky méně náročným. Je to moje první zkušenost s Nepálem.

Výstup bez kyslíku na osmitisícovku vyžaduje opravdu mimořádnou fyzickou kondici. Jak vypadá vaše příprava?
Definitivní rozhodnutí padlo v prosinci na dovolené ve Skandinávii, když jsem zjistil, že známý český horolezec Honza „Tráva“ Trávníček pořádá na září expedici. Od té doby tvrdě trénuji – fitko, síla, běh, kolo.

Aktuálně navíc procházím intenzivní domácí aklimatizací. Mám doma od kamarádů z Ostravy zapůjčený hypoxický stan a speciální masku. Stan jsem si postavil v obýváku a každou noc v něm spím. Generátor mi simuluje nadmořskou výšku až do 6 600 metrů. K tomu trénuji na cyklistickém trenažéru s maskou, abych tělo přivykl na nedostatek kyslíku.

Generátor vám tedy doma v Náměšti simuluje vysokohorské prostředí a vy si tak vlastně dopředu upravujete krevní obraz?
Přesně tak. Tělo zjistí, že má málo kyslíku, a začne přirozeně produkovat více hemoglobinu a červených krvinek. To znamená, že bych měl mít v horách lepší saturaci a samotná aklimatizace na místě by pak měla proběhnout podstatně rychleji. Každý z nás na nadmořskou výšku reaguje jinak, ale tento zvýšený počet červených krvinek by si tělo mělo udržet zhruba tři měsíce. Sám jsem zvědavý, jak moc budu v pohodě.

Zmínil jste, že jedete jako součást expedice Jana Trávníčka. Jak bude fungovat vaše „sólo“ působení v rámci týmu?
Honza Trávníček a jeho společnost 14Summits mi zajišťují kompletní logistické zázemí. Dostanou mě a část mé výbavy do Base Campu (4 800 m n. m.) a půjdeme společně pětidenní aklimatizační trek. Jakmile ale dorazíme do základního tábora, začíná moje vlastní hra. Od té chvíle jdu sólo, klasickým alpským stylem a bez kyslíku.

Jak bude vypadat samotná strategie výstupu na vrchol ze základního tábora?
Na Manáslu jsou čtyři výškové tábory. Plánuji dvě aklimatizační rotace: 1. rotace: Výstup do Campu 1, přespání. Přesun do Campu 2 s vynáškou věcí, přespání. Výstup do Campu 3, a pokud to půjde, přespání a návrat do Base Campu na regeneraci.

2. rotace: Znovu nahoru, tentokrát chci udělat rychlý otočkový výstup až do Campu 4 (tam se standardně nespí, jen se odpočívá) a hned zase dolů. Tím se hora vlastně vyleze dvakrát až třikrát, než dojde na samotný vrcholový pokus.

Vrcholový výstup: Ten se pak plánuje na 2 až 3 dny i se sestupem. Z Campu 4 se vyráží v noci přímo na vrchol a pak co nejrychleji dolů.

V takových podmínkách musíte řešit každý gram výbavy. Jak to máte vyřešené s jídlem?
Využívám dehydrovanou stravu od české firmy Adventure Menu. Je to uvařené plnohodnotné jídlo, které speciální technologií kompletně vysuší a zbaví vlhkosti. Je extrémně lehké. V horách pak jen rozehřejete sníh, zalijete to horkou vodou a jídlo získá zpět svou původní konzistenci i energii. Klasická „hotová“ jídla se samoohřevem jsou výborná, ale jsou těžká, protože nejsou zbavena vody. Takže ta se do těchto výšek nenosí.“

Charitativní rozměr akce: Koruna za každý metr
To, co dělá z Michalovy expedice na Manáslu výjimečnou událost, není pouze sportovní posouvání jeho vlastních limitů a dovedností. Celý projekt má hluboký sociálně-charitativní podtext, který dává těžce vydřeným metrům v mrazivém Himálaji mnohem vyšší smysl.

Už po návratu z Aconcaguy Michal uspořádal pro přátele cestovatelskou přednášku. Místo klasického vstupného vybral dobrovolné příspěvky, vydražil předmět, který měl s sebou na vrcholu, a celý výtěžek věnoval rodině svých známých na nákladnou léčbu nemocného syna. Při plánování cesty na Manáslu se rozhodl tuto pomoc zoficiálnit a zhmotnit v kampaň, která pomůže tam, kde je to nejvíce potřeba.

Spolupráce s organizací Na počátku
Přes přátele se Michal spojil s neziskovou organizací Na počátku. Ta v Příložanech u Jaroměřic nad Rokytnou vybudovala nové zázemí s názvem Domov pro dětský život – ZDVOP (Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc). O tomto krizovém zařízení, které bylo otevřeno 1. června, jsme v Horáckých novinách již psali. Poskytuje okamžitou ochranu, bezpečné zázemí a odbornou péči ohroženým dětem v situacích, které nesnesou odkladu.

„Když jsem ty lidi poznal, viděl jsem v nich ohromnou sílu a nadšení. To mě motivuje ještě víc na tom výstupu pracovat a dosáhnout vrcholu. Samozřejmě ne za každou cenu, protože nejdůležitější je vždycky návrat domů,“ říká Michal.

Jak kampaň funguje?
Před samotným odletem bude spuštěn transparentní účet s originální symbolikou:
Cílová částka: Oficiální cíl sbírky je nastaven na 80 163 Kč – což přesně kopíruje nadmořskou výšku Manáslu (8 163 m n. m.).
Princip výzvy: Hlavní myšlenkou je heslo Za každý metr koruna (případně desetikoruna pro větší nadšence). Lidé tak mohou symbolicky „kupovat“ Michalovy nastoupané metry a motivovat ho v postupu vpřed. Vítán je samozřejmě jakýkoliv příspěvek.

Sledování online: Michal bude mít u sebe satelitní komunikátor, takže sledovat jeho polohu a posun na mapě sice nepůjde nepřetržitě vteřinu po vteřině, ale poloha se bude pravidelně aktualizovat. Podrobnější zprávy a reportáže pak bude posílat vždy při návratu do základního tábora.

Taková expedice spolyká hodně peněz. Zeptám se úplně přímo – kde na to berete?
Šetřím. Je to moje hlavní dovolená. Ale sám bych to samozřejmě nenašetřil. Velmi mi pomáhají moji přátelé, kamarádi a partneři. Pro projekt se mi podařilo nadchnout například firmy LogiQ, Bopo Factory Gym, Salewa či CDP Plast. Ty mi pomohly nákladnou expedici, jejíž rozpočet se pohybuje mezi 350 až 400 tisíci korunami, zafinancovat. Tím mi umožnily uvolnit ruce pro čistě charitativní sbírku. Každá koruna od veřejnosti tak půjde přímo na pomoc dětem v nouzi do Příložan.

Káva je dávno dopita a čas vyhrazený na povídání uplynul. Horácké noviny dostaly slib, že budou o situaci pod horou pravidelně informovány, takže se můžeme společně s našimi čtenáři těšit na pravidelný zpravodajský servis z nejvyšších hor světa. V letních vedrech se na zprávy z ledového Himálaje těšíme dvojnásob a slibujeme, že v příštích vydáních poskytneme i jednoduchý návod, jak můžete na Domov pro dětský život v Příložanech přispět i vy.

Foto: archiv Michala Kalhotka