Petra Klementová

16. 07. 2025

Třebíč - Po přeplavání kanálu La Manche přichází další výzva. Třebíčská zimní plavkyně Andrea Klementová z Klubu ledních medvědů Třebíč míří za oceán, konkrétně do Kalifornie, kde se v noci z 25. na 26. srpna chystá přeplavat kanál Catalina. Čeká ji minimálně 34 kilometrů ve vodě, proudy, noční start z pobřeží ostrova Catalina a… možná i pár mořských „kamarádů“. Všechno bez neoprenu a s doprovodnou lodí. Proč to Andrea dělá, co ji k tomu vede a jak taková výprava vůbec vypadá? Trochu jsme ji vyzpovídali, a jak už to u ní bývá, bylo to vtipné, upřímné a plné energie.

Andreo, co tě to zase napadlo? Nestačilo přeplavat La Manche?
Nestačilo. (smích) Ono to ve mně tak nějak zraje samo. Nerada dopředu říkám, co mám v plánu, co chci dokázat nebo přeplavat. Co kdyby se to z jakéhokoliv důvodu nepovedlo a já bych navnadila lidi, kteří mě podporují a fandí mi a ono z toho nakonec nic nebylo. Já mnohdy ani sama do poslední chvíle nevím, co, kdy, kde, jak. Ono je totiž opravdu těžké se třeba jen dopracovat ke kontaktu na lodivoda a domluvit se na termínu.

Jak ses o kanálu Catalina dozvěděla? A proč zrovna Amerika?
Jak už jsem zmínila, je velmi obtížné se s někým v zahraničí spojit. A když to řeknu úplně na rovinu, právě z Cataliny byl jediný lodivod, který mi vůbec odpověděl.

Takže bylo víc možností, kde bys mohla plavat?
Vždycky je víc možností. (smích)

V čem se Catalina liší od La Manche?
Myslím si, že ať člověk plave kdekoliv, vždy je to něčím jiné. La Manche je dost studený, plný trajektů a medúz. Catalina bude v srpnu, v hlavní sezoně, takže voda bude asi o něco teplejší a vzdálenost kratší, pokud si samozřejmě zbytečně nenaplavu. U La Manche jsem měla týdenní okno a čekala jsem celý týden na ideální podmínky. Catalina funguje jinak. Tam dostanu jeden konkrétní termín a čas. Takže už teď vím, že start bude v pondělí 25. srpna ve 22:00. Měla bych skočit do vody z pobřeží ostrova Catalina a plavat směrem k Los Angeles. Mělo by to být zhruba 34 kilometrů.

A co žraloci?
Nechci to vědět a doufám, že žádného nepotkám. Občas na mě vyskočí video z Los Angeles, kde někdo zahlédl žraloka, tuleně nebo jinou potvoru. Tak snad, až poplavu já, budou někde na dovolené. (smích) Člověk na to prostě nesmí myslet. Navíc se mnou zase poplave doprovodná loď, jako tomu bylo u La Manche, tak doufám, že je případně odežene můj tým. (smích)

Zmiňuješ tým, osvědčil se ten u La Manche a pojede stejný? Jak si vlastně vybíráš, koho vezmeš s sebou?
Rozhodně se osvědčil a část mě doprovodí i teď. Ale je čím dál náročnější někoho „ukecat“. Je to dál, je to drahé. I když se snažím členům týmu pokrýt aspoň část nákladů, pořád do toho musí jít i z vlastních peněz. Někdo nechce kvůli dovolené, někdo nemůže kvůli práci nebo manželce. Zůstane mi ségra, která se opět postará hlavně o to, aby všichni měli co nejaktuálnější informace. Zvažujeme i nějaké živé přenosy. Třeba krátké vstupy v průběhu nebo v cíli. Pak trenér, který mě bude sledovat po plavecké stránce, a doufám, že se přidá ještě jedna kamarádka. Taky plavkyně. Jejich hlavní úkol je ale jasný, krmit mě. Ještě jeden člověk by se ale hodil… hlásí se někdo?

Možná… co by měl takový člověk splňovat? A co rodiče, ty nevezmeš?
Bylo by fajn, kdyby to byl plavec, ideálně se zkušeností s dálkovým plaváním a s krmením plavců. Rodiče ne. To mi dokonce doporučilo i pár jiných plavců. Jsou to prostě rodiče a stává se, že to psychicky nezvládnou. Chtěli by do vody skočit a zachránit mně. U La Manche jim stačilo, že to sledovali živě, a i tak byli úplně rozklepaní. Ségra mi taky říkala, že nebylo vůbec snadné mě na konci pozorovat, jak bojuju s vlnami kousek od cíle. Takže rodiče radši ne.

Plánuješ tedy z přeplavby nějaké video nebo průběžné info?
Rádi bychom něco zaznamenali. Jak jsem říkala, ségra už má plán. Přece vás o to nemůžeme připravit!

Jak vypadá tvoje příprava?
(smích) To se radši ani neptej. Je to bída. Rozhodně se nepřipravuju tak poctivě jako na La Manche. Na jaře jsem byla na pár závodech, ale zároveň jsem měla v květnu zkoušky, takže jsem to trochu flákala. V půlce června jsme odjeli s rodiči na dovolenou do Chorvatska, kde jsem chtěla zabrat, ale i to dopadlo jinak. Párkrát jsem tam uplavala dvanáct kilometrů, ale jinak jsem spíš odpočívala. Takže teď bych se měla opravdu opřít do tréninku.

Na La Manche jsi měla playlist písniček, které ti pouštěli z lodi. Bude i pro Catalinu? A která tě nejvíc nakopne?
Určitě bude! Let je dlouhý, tak si ho stihnu poskládat. Chybět určitě nebude Mirai – Když nemůžeš, tak přidej víc, Baby Shark nebo třeba Hana Zagorová – Vzhůru k výškám.

Řekni upřímně, proč to děláš? A co ti při takových výzvách nejvíc pomáhá?
Kvůli sobě. A trochu i kvůli těm, co si myslí, že něco nejde. Baví mě překonávat samu sebe a třeba tím inspirovat i ostatní. Vím, že mě spousta lidí podporuje a často se mě ptají: „Tak co bude dalšího?“ A já si v duchu říkám, vždyť jsem teď přeplavala La Manche, nestačí to? (smích) Nejvíc mi pomáhá humor a lidi kolem mě, kteří mě podporují, i když vůbec nechápou, proč to dělám.

Co se ti honí hlavou, když stojíš na startu a víš, že tě čeká čtrnáct hodin ve vodě?

„Proč radši nesedím doma na prdeli?“ (smích) Ale vážně, říkám si: Tak jo, je to tady. Snad to dám. A pak už se mi hlavou honí všechno možné.
Poslední otázka, co bys vzkázala těm, kteří si myslí, že jsi blázen?

Že mají pravdu. Ale že nás je víc. 


Text a foto: 
Petra Klementová
Kresba: Petr Herbrych