ČESKÁ REPUBLIKA (herb) - Listopadové dny jsou každoročně spjaté s červenou barvou a jistým vzpomínkám na minulost. Veřejný prostor ale zčervená ne primárně padajícím listím, nýbrž vlčími máky. Ty opět po roce zdobily klopy kabátů ku příležitosti celosvětově slaveného Dne válečných veteránů.
Psalo se 11. listopadu 1918, kdy v 11 hodin a 11 minut bylo ve vlaku poblíž francouzského Compiégne podepsáno příměří mezi státy Dohody a Německem. Tím utichly boje na západní frontě, a státy tak po více než čtyřech letech mohly zasednout k jednacímu stolu nad podobou poválečného světa. Radostnou událost v podobě konce první světové války se postupem let transformovala v poděkování všem veteránům, hrdinným vojákům.
Hrůznou zkušenost z fronty vepsal už roku 1915 vojenský lékař z Kanady John McCrae v básni Na polích flanderských. Zde kvetoucí vlčí máky se pak po konci války staly symbolem památky válečných veteránů, jak to známe dodnes. Připnutím vlčího máku vzdává společnost hold všem hrdinům, kteří za naši zemi a její svobodu nasazovali to nejcennější, své vlastní životy.
Ve spojitosti s válečnými veterány se řadě lidí jistě vybaví ti z druhé světové války, kterých je v České republice momentálně přes čtyřicet. Nelze ale opomenout, že česká armáda se po boku svých spojenců zapojila také do mnoha konfliktů v nedávné minulosti. Z válek v Jugoslávii, Perském zálivu, Afghánistánu a dalších je v naší zemi evidováno téměř sedmnáct tisíc veteránů. Těm všem se alespoň symbolicky vzdává úcta a veřejně děkuje hrdým nošením vlčího máku.
Podoba vlčích máků však není napříč státy stejná. Například Česká republika má jeho vlastní podobu od loňského roku a jeho autorem je kreslíř a rodák z Okříšek Štěpán Mareš. Mimo naši zemi se symbol rudého vlčího máku používá ve Velké Británii a vůbec anglosaském světě. Ovšem některé země děkují svým válečným veteránům skrze jiné květiny. Kupříkladu ve Francii se uchytila chrpa, v Německu pomněnka.
Foto HoN: Maritna Dědková Chromá
