

HERALTICE (herb) - Již zdáli viditelnou dominantou obce Heraltice je bezesporu kostel svatého Jiljí. Dalo by se říct nacházející se v centru obce. Ovšem zde může mnohým vyvstat otázka, co lze za ono centrum vesnice, kde se lidé setkávají, pokládat. Že by prostor před zmíněným kostelem, hasičskou zbrojnici, hostinec či fotbalové hřiště? Tento problém však v polovině září zcela vymizí. V tu dobu se totiž v Heralticích před kostelem otevře nový park doplněný unikátní kamennou fontánou ve tvaru srdce.
Když kdokoliv v dřívějších letech projížděl Heralticemi, nemohl si nevšimnout zdejší požární nádrže před kostelem svatého Jiljí. Poměrně kontrastní soužití goticko-barokního chrámu a zábradlím obehnaného rezervoáru vody zde vydrželo od 70. let minulého století do roku 2022. Dlouho však tento prostor nezel prázdnotou. Zanedlouho se zde otevře nový park plný zeleně a s jedním uměleckým skvostem. „Požární nádrž se zrušila kvůli stavbě chodníků, ale stejně už neměla přítok. Byla vyschlá a k ničemu. Tak se zavezla a přemýšlelo se, co se s tím udělá,“ pověděl na úvod k celému projektu starosta obce Štěpán Koukal. Ohledně využití volného prostoru před kostelem se nabízelo hned několik nápadů - altánek, posezení i parkoviště. Obec však chtěla navázat na rozšiřování zeleně, a tak bylo ihned jasno. „V tu dobu jsme zrovna řešili sázení stromů v centru Heraltic a jedna firma nám udělala návrh parčíku,“ doplnil Koukal.
Psal se rok 2022 a parčík byl na samém počátku, o rok později se pak začal projekt realizovat výsadbou prvních stromů. V tu dobu už ale také heraltické vedení vědělo, že by chtělo prostor obohatit o vodní prvek. Přece jen spojitost Heraltic a vody se přímo nabízí. Krajinářská firma přišla s návrhem stromového parku, ve svém návrhu však nepočítala s kamennou fontánou. S ní přišli až sami Heraltičtí. „Řekli jsme si, že by zde byl pěkný vodní prvek. Tak jsme našli kámen a ze studní, které jsou nad tím, jsme stáhli vodu. Pod fontánou je totiž desetikubíková nádrž na vodu,“ přiblížil starosta Heraltic. Uměleckého provedení kamenné fontány se nemohl snad chopit nikdo jiný než místní umělkyně Aneta Schütz. Ta vytvořila hned několik návrhů, nejprve však bylo zapotřebí sehnat ten správný kámen.
Na podzim loňského roku poprosila obec své občany, aby jí pomohli s hledáním kamene. Pár tipů na úřad sice přišlo, nebyly však přímo ideální. Nebo když už také měli místní jeden kámen vyhlídlý, brzy z původního místa zmizel. I přesto se ale podařilo nalézt ten správný ve tvaru srdce. Nicméně obří žulosyenit nadělal pořádnou paseku v návrzích sochařky Schütz. „Udělala jsem tenkrát pár návrhů, ale nakonec bylo všechno jinak. Protože ten kámen je strašně tvrdý a nepustil mě tak daleko, jak jsem původně chtěla. Na opracování je to opravdu nekontrolovatelný materiál, lítá to všemi směry. Z pískovce třeba létají malé pěkné talířky, ale tohle se vůbec nedalo uchopit. Jsem ráda, že jsem si tu směs nerostů podmanila alespoň částečně. Každopádně je to cenná zkušenost,“ popsala nástrahy své práce Schütz. K tomu také umělkyně s úsměvem doplnila: „Fakt mě překvapilo, jak špatně se s kamenem pracovalo. Není divu, že soch z tohoto tvrdého materiálu je tak pramálo. A je fascinující, že z něho ve 13. století dokázali postavit třebíčskou baziliku, bez kanga a flexy. Jo, třeba za deset let bych ho opracovala ke své spokojenosti. Ale říkali jsme si, že to chceme stihnout letos.“ Stranou sice musely jít plánované detaily, znak Heraltic, trasy vody nebo naznačené žíly, i tak ale finální dílo přináší kladnou odezvu ze strany místních obyvatel.
Do své práce se sochařka Schütz pustila na jaře letošního roku, a rázem tak měla ve volných chvílích o zábavu postaráno. „Vyloženě nedokážu říct, kolik hodin jsem tím strávila, ale řekla bych tak deset dní,” zamyslela se autorka díla a svými slovy sdělila, že se jednalo převážně o úterky a víkendy. Pokud by si však někdo pomyslel, že si vystačila pouze s kladívkem a dlátem, je řádně na omylu. V uměleckém arzenálu nechyběla například ani flexa a kango. „Flexou jsem si vždycky nařezala třísky a ty pak kangem odsekávala. Právě to kango mi dost pomohlo. Než mi tedy Vojta Kučera napsal, jestli se nebojím, že se kámen rozlomí. Tak to mi začalo trošku vrtat hlavou. Do té doby, jsem se ničeho nebála,“ popsala Schütz svoji práci.
K opracovenému kameni přibude ještě kovaný brabčák z Kučerovy kovářské dílny podle návrhu Schütz. „Když jsme kámen nechali provrtat kvůli hadici na vodu, zůstala tam kovová hmoždinka. Tu bychom ale odsud nedostali, tak nás napadlo, že fontánu ještě ozdobíme,“ pověděl starosta Koukal. Ukovaný opeřenec ale není to jediné, co ještě před slavnostním otevřením zbývá doladit. Ze strany obce je zapotřebí natáhnout elektriku k čerpadlu, sochařka Schütz zase dokončuje poslední drobné úpravy. V neposlední řadě musí také vyzkoušet, jak z fontány voda poteče. Na základě veškerých zkušebních poznatků se možná i kámen o něco prohloubí. Pak už zbývá jen slavnostně přestřihnout pásku. V sobotu 13. září za doprovodu hudby v obležení výstavy historických fotografií. To už z kamenného srdce poteče voda, jeden ze symbolů Heraltic, jenž je dokonce vyobrazen na obecním znaku. Ovšem pozor, ačkoliv heraltická voda je nejvyšších kvalit, ta vyvěrající z fontány vinou neustálého koloběhu pitná nebude.
Novým parkem Heraltice nejen že rozšíří už tak bohaté zelené plochy, zároveň ale získají nové centrum obce. Získají novou náves k potkávání, a to i díky pomoci samotných občanů. Slovy starosty Koukala se zhruba 90 % všech prací dělala svépomocí, brigádně. Celkové náklady na realizaci návesního parku činily 600 tisíc korun, přičemž dotační programy pokryly zhruba 80 % částky. Povídání o celém projektu uzavřela sochařka Schütz následujícími slovy na adresu starosty Koukala: „Celý nápad s oživením návsi fontánou je tvůj. Když jsi přišel na úřad, přišly s tebou i nové nápady a zpestření.“
Foto: Aneta Schütz