Třebíč - Poletující sněhové vločky, silný vítr a dvě stovky závodníků a závodnic, to byl 85. ročník Běhu Viktora Lorenze (dříve Běhu Lorenzovými sady) v Třebíči. Na jeho začátku byla povzbuzující slova senátorky Hany Žákové, která nejen zaštítila celou sérii závodů Třebíčského běžeckého poháru, ale také sama absolvovala úvodní běh rodičů či prarodičů s dětmi, v jeho závěru pak první vítězství domácího vytrvalce po dlouhých třech desítkách let.
Mezitím se na trati kolem Vodovodního rybníka, která nahradila tu předchozí, dotýkající se Lorenzových sadů už jen v prostoru startu a cíle, vystřídaly všechny věkové kategorie. Z domácích závodníků a závodnic v nich uspěli Hana Nováčková, Viktor Bříza, Kateřina Mrákotová, Nikola Vodová a Jan Vančura, kteří ve svých kategoriích zvítězili, s nimi další členové oddílů atletiky (Jiří Beránek, Šimon Makovec, Justýna Zábršová, Bára Štorková, Michaela Velebová a David Nezveda) a triatlonu (kromě Vodové a Mrákotové také Matyáš Večeřa, Markéta Dvořáková, Jan Voda a Nela Mitisková), kteří se rovněž vešli na stupně vítězů, případně zůstali těsně pod nimi.
Pro pořádající Spartak Třebíč bylo příjemné dvojnásobné zastoupení mezi třemi nejlepšími v obou hlavních kategoriích, když nejprve Nikola Vodová s Markétou Dvořákovou opanovaly kategorii žen, jichž nastoupilo rovných dvacet, aby ve finále nejstaršího krosového závodu, v Memoriálu Josefa Popeláře, zvítězil Jan Vančura před Davidem Nezvedou, kteří za sebou zanechali hned dvaačtyřicet jiných borců. Oba šli hned po startu do čela následováni novoměstskou dvojicí Vladimír Kabuďa a Ondřej Vlasák a také Janem Vodou. Vedení se ujal Nezveda a držel ho při průběhu cílovou rovinkou prvního, druhého i třetího kola. Teprve v úplném závěru, při posledním stoupání od Vodovodního rybníka k cíli u restaurace Spin, ho předstihl po celý závod lehce běžící Vančura, aby se stal poprvé od roku 1995, kdy vyhrál Petr Nožička, dalším Třebíčákem, který v tomto prestižním běhu vítězil. Ta dlouhá léta mezitím byla vyplněna dalšími dvěma prvenstvími zmíněného Nožičky, ale už v dresu ARC Brno, a vítězstvími Zdeňka Klusáka z Techniky Brno a Ondřeje Rosy z Univerzity Brno, kteří se jediní dokázali prosadit v neskutečné sérii novoměstských běžců započaté v r. 1996 Martinem Veselským a držené až do loňska Petrem Hubáčkem prostředním (7 prvenství), Lukášem Kourkem (6 prvenství), Petrem Zimolou (1 prvenství) a Petrem Vitnerem (7 prvenství). Mezi závodníky sledujícími souboj o první místo, když je čelní skupina předbíhala o jedno kolo i více kol, byli spolu s ostatními více než třiceti veterány (běžci nad 35 let) také další dva třebíčští vítězové Lorenzových sadů Jaroslav Bohuslav (1981, 1982 a 1989) a Petr Motálek (1991), ale také známý dálkový chodec Nico Moro.
A poznámka na závěr: Jan Vančura se stal jedním z mála běžců, kteří vyhráli ve dvou ze tří závodů třebíčské běžecké trojkoruny: zvítězil v Běhu Libušiným údolím i v Běhu Viktora Lorenze (dříve Lorenzových sadech), chybí mu už jen prvenství ve Velké ceně města Třebíče na 10 000 m na dráze. Vyhrát všechny tři závody se nepovedlo ještě nikomu.