Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Martina Dědková Chromá

před 20 hodinami

OKŘÍŠKY (mad) – Konflikt na Blízkém východě zkomplikoval cestovní ruch a nepřímo se dotkl i obyvatel Třebíčska. S hrůzou sledujeme raketový vzestup cen pohonných hmot a je nám jasné, že na zvýšenou cenu dopravy naváže plošné zdražování. Spousta Čechů také uvízla v dovolenkových destinacích. Mezi nimi například i starosta Okříšek Zdeněk Ryšavý, jehož dovolená na Srí Lance se z původních plánovaných 16 dní natáhla na dnů jednatřicet. Zpět domů se se svojí ženou vrátil teprve o prvním jarním dni. Využili jsme příležitosti a požádali ho o rozhovor.

Na Srí Lanku jste se vydali s cestovní kanceláří nebo sami?
Vyrazili jsme s paní Annou Cejpkovou, kterou možná mnozí znáte ze svatebního místa Za Vratama v Bransouzích. Její otec pochází ze Srí Lanky a maminka je Češka. Sama na Srí Lance do svých pěti let žila, pak se s maminkou vrátila do Československa. Po revoluci hledala informace o svém otci a vydala se za ním na Srí Lanku. Posléze tam začala za tatínkem a příbuznými pravidelně jezdit a vždy s sebou vezme skupinu lidí, kterým připraví program. Výborné na tom je, že se dostanete na místa, kam vás cestovní kancelář nedoveze.

Na jak dlouho byla dovolená původně naplánována?
Plánovaných jsme původně měli 16 dní, včetně cesty, takže v podstatě 14denní pobyt, s tím, že první polovinu jsme byli v Matale, což je ve středu ostrova, v oblasti nazývané Vysočina. Je to blízko bývalého královského města Kandy, v okolí je spousta památek. K dispozici jsme měli mikrobus a s ním jsme týden jezdili po památkách, přírodních i kulturních zajímavostech. Ubytovaní jsme byli u příbuzných Aničky Cejpkové. Potom jsme sjeli přes město Elle dolů na jižní pobřeží, kde jsme se ubytovali v malém hotelu u moře. Měli jsme štěstí, že poté, co nám byl zrušený odlet, nás v hotelu nechali i dál za stejné peníze.

Za stejné peníze znamená co?  Připlatili jste si?
No ano, připlatili, ale cena za pokoj zůstala stejná jako předtím. Vím, že okolo Kolomba se po začátku konfliktu okamžitě ceny výrazně zvedly. Majitel našeho hotelu s dvanácti pokoji nám ponechal cenu stejnou, což byla velká výhoda. Byl rád, že má hotel plný, jelikož některé cestovní kanceláře naopak zájezdy rušily.

Nenudili jste se?
Vůbec. Byl to takový malý rodinný hotýlek a majitel nám vycházel vstříc. Třeba nás vzali na školní hřiště a s celou rodinou nás učili kriket, který je na Srí Lance nejpopulárnějším sportem. No, ale samozřejmě dalších 14 dní jen na pláži by byla trošku nuda, tak jsme podnikali další výlety, často místní hromadnou dopravou, což je celkem adrenalin. Navštívili jsme například známý Coconut Hill nebo maják na nejjižnějším místě ostrova v Dondře. Snažili jsme si to zpestřit i shopováním, dá se tam pořídit levné, ale přitom kvalitní oblečení, koření a další věcí.

Kdy a jak jste se dozvěděli, co se děje na Blízkém východě? A věděli jste hned, co to pro vás může znamenat, že třeba budete mít problém se vrátit zpět?
Konflikt začal 28. února, to bylo těsně po přesunu na jih ostrova. Nejprve jsme si mysleli, že se to bude týkat jen Izraele a Iránu. Nenapadlo nás, že do toho budou zatažené další státy v oblasti.

Vy jste měli přesedat v Dubaji, nebo?
My jsme letěli s Qatar Airways, takže přes Dauhá. Okamžitě, jak začaly údery proti dalším státům, nám zrušili let s tím, že nám přislíbili nový let na 13. března, potom na 15. března. Pak to zase nepadlo a dali nám termín na 20. března. Letenky jsme měli původně zajištěné přes Letušku.cz, tedy přes prostředkovatele, komunikace s nimi nebyla moc dobrá. Zkoušeli jsme se proto domluvit napřímo přes QA, byli jsme i na letišti, zkoušeli jsme, co se dalo. Říkali nám, že nás jako skupinu upřednostní, nicméně 20. března jsme přijeli na letiště a let byl zase zrušený. Jednání tam bylo dost tragické, další nabídky nejisté.

Dostali jsme doporučení zkusit Etihad Airways, kde měli na odpolední let 40 volných míst a letenka proto vycházela na nějakých 21 tisíc, přičemž normální cena byla přes 60 tisíc. Jenže kancelář napřímo letenky neprodávala, museli jsme to řešit přes aplikaci, s problémy s připojením. Naštěstí jedna kolegyně oslovila známou v Česku, která nám 9 míst vyřídila přes počítač a zbytek se nám nakonec podařil přes mobilní telefony.

Paradoxní je, že letecké společnosti Emirates i Etihad létají, přitom Dauha a třeba Abu Dhabi nebo Dubai jsou od sebe cca 300-350 kilometrů, takže ohrožení je v podstatě úplně stejné. Qatar Airways létá třeba do Paříže, Madridu či Londýna, ale do Prahy, Varšavy atd. ruší jeden let za druhým. Přijde mi to nelogické, chaotické…

Kdybyste letěli s cestovní kanceláří, nejspíš by to pro vás bylo jednodušší.
Cestovky mají v tomto případě zajistit klientům ubytování na tří dny, to my jsme měli zajištěné sami. Jak by to bylo s letenkami, těžko říct. Sledovali jsme na Facebooku skupinu Češi a Slováci na Srí Lance. Někteří psali, že jim letenky cestovka zajistila, jiným ne. Asi záleží na velikosti cestovky, jak jsou silné. Čechů a Slováků jsou na Srí Lance ve složité situaci stovky, možná tisíce, podobně jako v Thajsku, na Bali nebo ve Vietnamu.

Zažili jste nějaké obavy, než jste začali racionálně řešit svoji situaci? Nezalekli jste se?
Trochu asi ano. Ale na Srí Lance je krásně a taky celkem levně. Pobytem tam jsme vlastně oproti domovu ušetřili. Ale jde o to, že ti doma utíká práce. Snažil jsem se řešit věci přes mobil, e-mail, dokonce jsem se online zúčastnil zasedání rady.

To byla moje další otázka. Jak se zvládá starostování na dálku?
Maily jsem zvládal v pohodě, aktualizoval jsem webové stránky městyse, Facebook, vyřídil nejdůležitější hovory. Blbé bylo, že jsem s sebou neměl notebook, který si s sebou většinou beru. Přes mobil se některé věci dělají hůř.

Jak to bylo s internetovým připojením? Přece jen je to země mimo Evropskou unii.
Hned po příjezdu jsme si koupili jejich kartu s daty. Po týdnu jsem si potom dokoupil data od českého operátora. Jinak tam jsou všude wi-fi, takže data jsou potřebná minimálně. Dneska už asi ve světě nikde není problém. Srí Lanka je samozřejmě chudá země, ale mobil tam mají snad všichni.

Jak se situace na Blízkém východě odrazila na situaci na Srí Lance? Například rapidní nárůst cen ropy?
S pohonnými hmotami je tam problém. Je to tam o dost horší než u nás, protože mají zásoby asi jen na týden. Okamžitě vyletěly ceny nahoru a tvořily se fronty na benzinkách. Teď tam mají přídělový systém, na moped pět litrů na týden a na auto nebo na tuk-tuk patnáct litrů, což není moc, protože tam všichni neustále jezdí. Je to opravdu tvrdé, na benzinkách stojí vojáci se samopaly, aby se tam nepředbíhalo. Okamžitě se také zvedly ceny v autobusech, kterými jsme dost jezdili.

Ve výsledku vypadáte odpočatě, spokojeně. Kromě problémů se sháněním letenek to vlastně byla asi neplánovaná dovolená snů?
Kdybych byl důchodce, klidně bych tam ještě měsíc zůstal. Protože je tam krásně, je tam co dělat a fakt žiješ levněji než u nás. Ale samozřejmě, protože tu mám práci, je to problém. Běžně se tam létá za 20 tisíc korun, dnes ale stojí letenky 60, 80 i 100 tisíc, což by tě stálo víc než celá dovolená. Myslím, že letecké společnosti se k tomu nepostavily úplně fér, ceny zvedly několikanásobně na úkor cestujících, kteří jsou tak mnohdy v těžké situaci. Ale jinak kdyby člověk neměl práci a neviděl, jak mu doma hoří spousta věcí, tak by to bylo v podstatě v pohodě.

Jak jste se na Srí Lance domlouvali a jakým jazykem se tam vlastně mluví?
Jsou tam dva hlavní národy – Sinhálci, ti jsou původními obyvateli a jsou trochu světlejší, a potom Tamilové, které tam z velké části dovezli Angličani z Indie v době, kdy se tam začal pěstovat čaj. Oba národy hovoří zcela rozdílnými jazyky s rozdílným písmem. Většina lidí ale ovládá angličtinu.

Co vám tam nejvíc chybělo z Česka?
Přemýšlím… Jedli jsme tam určitě zdravěji, než jíme u nás. Hodně rýže, rýžové nudle, placky, většinou z rýžové mouky, hodně mořské plody, ovoce. Spousta Čechů by asi řekla, že pivo. Ale my jsme hned první den objevili místní Lion Lager a nebylo vůbec špatné. Alkohol tam ale není běžně ke koupi, prodává se pouze ve speciálních obchodech. Obecně tam mají problémy s alkoholem, proto je v přepočtu na jejich mzdy hodně drahý.

Platí se tam běžně kartou, nebo jste museli mít hotovost?
Měnou je rupie, 100 rupií je asi 7 korun. Nějaké peníze jsme si vyměnili, protože ve vnitrozemí u stánků a v malých obchůdcích kolem silnice se platí v hotovosti. V turistické části ostrova lze platit kartou v podstatě všude.

Jaký byl návrat domů?
Samozřejmě jsme byli šťastní, že letíme, ale ještě jsme si trochu adrenalinu užili. V Abu Dhabí jsme měli osm hodin čas na přestup, tak jsme se různě rozložili v letištní hale, ale opakovaně jsme zažili bezpečnostní hrozby. Na mobily přišla výstraha v angličtině a arabštině a personál letiště nás začal nahánět do středu budovy, pryč od skleněných stěn. Kdyby došlo k dopadu v jejich blízkosti, roztříštily by se a ohrozily cestující.

Co byste doporučil lidem, kteří se vydají na podobnou cestu na druhý konec zeměkoule?
Tak po té zkušenosti, kterou máme, asi nekupovat si letenky přes překupníky typu Letuška a podobně, ale raději objednat přímo u aerolinek. Těžko říct, jestli doporučit s cestovkou. Samozřejmě je to jednodušší, všechno zařídí a v těch problémech ti pomůže. Ale zase vezme jen na taková ta nejvíc profláklá místa a památky, tam se podíváš, nastoupíš do autobusu a jedeš dál. My jsme měli možnost zažít Srí Lanku jinak. Potkávali jsme normální lidi, byli jim blíž. Třeba na čajových plantážích, kde dělníci bydlí ve slamech, boudách z vlnitého plechu.

A nejsilnější zážitek?
Navštívili jsme sirotčinec. Anička (Anna Cejpková, pozn. aut.), jak tam jezdí dlouhodobě, nám říkala, ať s sebou vezmeme nějaké hračky, tužky, sešity apod., protože tam je to vše drahé. Každý jsme toho vezli tak půl kufru. Tamní sirotčinec byl postaven v roce 1975, ve své době to byla asi moderní budova. Od té doby do ní ale nikdo neinvestoval. Takže je zašlá, opadané omítky, vymlácená okna a nikdo to neopraví. Na těch dětech bylo vidět, jak jsou šťastné, že něco dostanou. A pak, když tohle vidíš, si říkáš, jak se máme v Česku dobře. Hodně lidí tam žije na hraně chudoby, a přesto mi přijdou mnohem optimističtější než mnoho lidí u nás.

Věřím, že to musel být hodně silný zážitek. A jaké ponaučení vám z toho všeho vyplynulo? Vyrazili byste znovu?
Ponaučení určitě, jak už jsem říkal, kupovat letenky na přímo. Také bych doporučil lidem, kteří berou léky, aby si na podobné cesty vzali dostatečnou rezervu. V naší skupině to někteří museli řešit přes Státní ústav pro kontrolu léčiv, kde jim pomohli najít vhodné náhrady, které mohli pořídit na místě. Jinak bych na Srí Lanku klidně ještě někdy vyrazil, protože jsme zdaleka neviděli všechno. A doporučuji všem, kdo rádi poznávají nová, exotická místa.