Petr Herbrych

09. 07. 2025

MEZIŘÍČKO (herb) – Skalákův mlýn u Meziříčka patří mezi jedny z nejvíce ikonických míst na Třebíčsku. Kdopak by také neslyšel o proslulém Skaláku a zde probíhajících akcích. Vyhlášenou, až přímo legendární akcí se stal undergroundový festival Magorovo Vydří. Ač se od roku 2005 koná pravidelně na začátku července právě ve „mlejně“ u Meziříčka poblíž Želetavy, svým už zažitým názvem stále odkazuje na původní místo konání a bydliště Ivana Martina Jirouse v Prostředním Vydří. Že underground v dnešní době není pouze záležitostí dějepisu či dojemného vzpomínání a neskončil rokem 1990, ukázal i letošní festival ve dnech 4. až 6. července. Kulatý dvacátý ročník opět nabídl oslavu undergroundové scény skrze hudbu, umění, film a hlavně ryze přátelská setkání.

Underground. S tímto pojmem se v české společnosti setkal téměř každý, minimálně při výuce občanky nebo dějepisu. Není divu, právě undergroundové hnutí se také velkou měrou podílelo na porážce komunismu. Členové tohoto alternativního proudu byli společně s disentem po čas normalizace ze strany vládnoucí moci šikanovaní. Jen proto, že hlasitě upozorňovali na nedodržování lidských práv a chtěli svobodně dělat své umění. To jim však tehdy v komunistickém Československu nebylo umožněno. Struktury undergroundu etablovaly mnoho výjimečných osobností. Básník Ivan Martin Jirous, hudebníci Vratislav Brabenec a Mejla Hlavsa, zpěvák a evangelický farář Svatopluk Karásek, publicista František Stárek a mnoho dalších. Všichni tito zmínění také za své ideje zaplatili vězením. Ačkoliv undergroundové hnutí přineslo vedle těchto osobností také obohacení české kultury, je i v dnešní době kolikrát na jeho členy nahlíženo s lehkým opovržením. Na vině je v mnoha představách stále ukotvená propaganda komunistické strany. Ta underground vykreslovala jako skupinu „mániček“, „nepřizpůsobivých“, „opilců“ a jinými označeními s negativní konotací. Tato domněnka je ale úplně mimo. Někteří si také mohou myslet, že pádem komunismu a nástupem roku 1990 podzemní hnutí skončilo. Nikoliv. Underground je životní styl, který přetrval dodnes. Dokladem bývají každoroční setkání v rámci festivalu Magorovo Vydří na Skalákově mlýně.

Místo samo o sobě je velmi působivé, a co teprve v rámci festivalu. Ještě navíc když hned první, na koho zde člověk narazí, je jedna z předních tváří disentu, už výše zmíněný publicista a badatel František „Čuňas“ Stárek. Sedě vedle pódia v blízkosti vstupu měl na stole kolem sebe předměty s jeho životem neodmyslitelně spjaté – časopisy a knihy. „Tak co mladej, máš vybráno?“ zeptal se mě Čuňas Stárek při prohlížení časopisu Voknoviny a knížek o Pavlu Tigridovi nebo undergroundové scéně. „Ještě ne, koukám se, prohlížím,“ odpověděl jsem, na což bývalý šéfredaktor časopisu Vokno rázně poznamenal: „Tak doba prohlížení skončila. Já už, hochu, musím taky jít pracovat…” Následně Čuňas vytáhl starou deku, přikryl stůl s nabízenými publikacemi a vkročil na pódium, aby svým slovem zahájil sobotní program. Na úvod nemohl promluvit nikdo vhodnější než Magorův blízký kamarád. Ostatně jako pokaždé.

Hned v úvodu připomněl, že se ve mlýně u Miroslava Skaláka Skalického letos schází už podvacáté a připomněl, jak před dvaceti lety čekalo na Jirouse při příjezdu do Prostředního Vydří nemilé překvapení. „Magore, spadla ti stodola,“ volali na něj z jara roku 2005 jeho přátelé a známí. Festival Magorovo Vydří tak musel najít místo jiné, kterým se staly unikátní prostory Skalákova mlýna u Meziříčka poblíž Želetavy. Často ale zdroje uvádí, že festivalu v Prostředním Vydří vystavila před dvaceti lety stopku městská vyhláška Dačic. „Žijte svobodně a nezapomeňte, že vaše svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhých,” řekl v úvodu Čuňas. Právě svoboda je tím pojmem, který charakterizuje celý underground a společně s ním i festival Magorovo Vydří. Stačí pár minut a přítomný hned vidí, že „mlejn“ je skutečným „parkem kultůry a voddechu“, jak se také nazývá. Žádné starosti, jen pohodová atmosféra a srdečná setkání se známými tvářemi.

Jako první vystoupila na podiu dvoučlenná skupina ROH – Revoluční odborové hnutí. „Vyměníte svobodu za hlt Braníku, ti debilnější z vás za čáru perníku. „Chybí vám udávání sousedů, domovnice, bůček jenom ve středu?“ Nebo další, „Všechno začíná od mala, celý život ti vymyslela strana”. Jen krátká ukázka textu, který se snadno zapamatuje a donutí člověka nad jeho zněním hluboce přemýšlet. Dříve by na obdobný festival přijely policejní antony a za štěkotu psů by jednotlivé účastníky pobrali příslušníci bezpečnosti. Tak snad časy domovnic a bůčku jenom ve středu mnoha lidem nechybí.

Vedle ROH se na Skaláku představilo dalších sedmnáct hudebníků či hudebních uskupení. Svůj um předvedli například Arthur McLester, Sbor břežanských kastrátů, Poslední samci, Prasečí farma,!VVÚ nebo Povodí Ohře. Festival Magorovo Vydří není orientován čistě hudebně, ale nabízí hned několik uměleckých prožitků. Už od pátku zde v podloubí i malém sále statku a u přilehlého autobusu vystavovali své obrazy umělci Pavlové Hlaváč a Sysel Kirschner, Josef Chose Jusku a Gaya. Jistě, co se týče hudby a možná i výtvarného umění, ne všichni tento směr dokáží ocenit. Někteří si dokonce div že hlavu neukroutí, když se s undergroundem setkají. Ovšem právě o tom celý proud je. Alternativa k manistreamovému proudu. Underground tak neskončil rokem 1989, ale je živý dodnes.